Moc, moc a moc se omlouvám za zdržení, ale prostě práce je hodně a já jsem dead... Nicméně, tohle jsem sepsala už minulý týden a pak to sem zapomněla hodit. Tak snad budete překvapení a bude se to líbit! :) ;)

Ráno mě probudily paprsky sluníčka, které mi svítily do očí. Zhluboka jsem se nadechla a protáhla. Pohledem jsem zůstala na Loganovi ležícího vedle mě. Ještě spal. Tvářil se poklidně a spokojeně. Usmála jsem se pro sebe, ale jen co jsem to udělala, vzpomněla jsem si na to, čemu musím doma čelit. Úsměv mě opustil. Měla jsem strach. Připadalo mi, jakoby strach byl můj nejlepší přítel. Pociťovala jsem ho tak často, že už jsem si snad bez strachu nedokázala život představit.

,,Vyspala ses?'' promluvil po chvilce Logan, tak jsem se pousmála.

,,Jo, jistě.'' ujistila jsem ho a posadila se. Opřela jsem se o polštáře a vytáhla si víc k sobě deku, abych neukazovala nahé tělo. Prožili jsme spolu krásnou noc a mě najednou hlodalo svědomí vůči Ryanovi.

,,Něco tě trápí, pověz mi o tom.'' vybídl mě a nespouštěl ze mě oči.

,,Víš co se mi honí hlavou. Troyiovi je rok a tři měsíce a je na Ryanovi poměrně závislý. Je to jeho táta. Bude trpět až ho od něho vezmu. A vůbec, ničí mě, že jsem ho pojmenovala zrovna po něm! S tím se nedokážu smířit. Nechci aby nesl pravé jméno svého otce z dob kdy byl...kdy byl...mno víš co myslím.'' ani jsem to už nedokázala vyslovit. Logan měl pochopení. Stáhl si mě k sobě do náručí a pevně mě objal.

,,Já vím. Na matrice mu můžeš změnit jméno, ale tím už nezměníš to, kdo je jeho otec.''

,,Máš pravdu, ale proč tohle muselo zrovna potkat mě? Ryan, Troy, ani nevím, jak mu mám říkat. Ale on byl jiný když jsem ho poznala po té ztrátě paměti. Byl to úplně jiný člověk. Opravdu jsem ho milovala, byla s ním šťastná, on byl milý a pozorný...nechápu, že se z něj zase stal člověk jako před tou nehodou. Kdyby se nezačal měnit, nikdy by to nedošlo až sem a já bych se nikdy nepídila po pravdě.''

,,Všechno má svůj důvod Bell. Jestli to co říkáš je pravda, jsem si jistý, že tě nechá v klidu jít a bude chtít, abys byla šťastná.''

,,To poznáme dnes.'' řekla jsem mu s obavami a políbila ho. Potom bylo na čase se obléct a jít domů.

S Loganem jsem se domluvila, že počká před domem. Byla jsem pevně rozhodnutá vzít malého a sbalit si věci. Byla jsem rozhodnutá Ryana opustit.

,,Hey, jak bylo?'' usmál se na mě, jen co jsem vešla do dveří. Troye akorát dával do ohrádky.

,,Ryane, musíme si promluvit.'' řekla jsem mu narovinu. Vypadal zaskočeně, ale kývl na souhlas.

,,Fajn a o čem?'' zeptal se se zájmem. Zatím vypadal klidně. Přešla jsem ode dveří do obýváku, byl ode mě tři kroky. Bála jsem se jít blíž.

,,O nás. Ryane, já takhle dál nemůžu. Chci se rozvést.'' pověděla jsem mu, při čemž jsem čekala nějakou reakci. On ale jen na mě zíral. Nedokázala jsem vyčíst, jestli je v klidu nebo se zlobí.

,,Přišla jsem pro malého a sbalit nám věci.'' mluvila jsem dál. Zhluboka se nadechl.

,,A kam chceš jít?'' zeptal se vyrovnaně a udělal krok ke mně. Instinktivně jsem o jeden couvla.

,,Logan na mě čeká dole. Vezme nás k tetě Avě.'' Všimla jsem si, jak zaťal pěst a zhluboka dýchal.

,,A jak si to představuješ dál? To budeš teď s ním?'' zajímal se a zadíval se mi do očí. Tentokrát jsem mohla vidět, jak potlačuje vztek.

,,Ne. Já nevím. Ryane, dělám to pro našeho syna.''

,,NE to tedy rozhodně neděláš!'' zařval na mě, až jsem se lekla. Troy se rozbrečel. Chtěla jsem k němu jít, ale stoupl mi do cesty.

,,Ty si vážně myslíš, že tě nechám odnést mi syna? Myslíš si, že jsem tak blbej? Já vím kde jsi byla! Byla jsi s ním! Po tom všem, jak moc se snažím být tím, kým ty chceš, začneš zase píchat zrovna s ním?!!!'' dál na mě nepříčetně řval. Troy se rozbrečel ještě víc. Chtěla jsem Ryana obejít, ale popadl mě za ramena.

,,Nikdy ti nedovolím, abys mi vzala našeho syna!'' řekl mi výhružným hlasem, ale já jeho ruce setřásla.

,,Nezastavíš mě! Vždyť ho děsíš, copak to nevidíš? Dělám to pro něho!'' okřikla jsem ho tentokrát já, tak se na něho podíval. Troy se na svého tátu díval s děsem. Popadla jsem ho do náručí a začala utěšovat. Ryan na mě jen zíral. Vzala jsem malého do jeho pokoje a začala rychle balit. Troy už neplakal, tak jsem ho na chvilku dala do postýlky. Když jsem měla sbalené jeho věci, šla jsem si zabalit své. Vše jsem měla během chvilky hotové. Ryan jen tiše přihlížel. Nedokázala jsem říct, co se mu honí hlavou, ale chtěla jsem být pryč co nejrychleji. Tašku jsem si přehodila přes rameno a šla pro malého.

,,Já ti to nedovolím Bell.'' řekl mi Ryan, když se mi v obýváku postavil do cesty.

,,Jdi mi z cesty, nezastavíš mě.'' řekla jsem mu příkře. Při tom jsem se mu zadívala do očí, abych tomu dala váhu. On mi ale tašku strhl z ramene. Chtěla jsem ji zvednout, ale začal se se mnou přít.

,,Ryane přestaň!'' okřikla jsem, ale on byl jako smyslů zbavený. Uhodil mě takovým způsobem, že jsem spadla na gauč. Nestačila jsem se ani vzpamatovat. Uchopil mě pod krkem a silně tiskl.

,,Ryane!'' zasýpala jsem jeho jméno a bušila mu do rukou. Nikdy nezapomenu, jak se na mě díval. Byl nepříčetný. Už jen kvůli synovi jsem se snažila dát jeho ruce z mého krku, ale byl silnější. Měla jsem pocit, jako by mi měla hlava každou chvilkou prasknout a plíce se mi stahovaly, jak nemohli nabrat vzduch. Napadlo mě, že tohle je můj konec. Dokud jsem nezaslechla Logana, jak klepe na dveře a volá mě. Ryan se na dveře podíval a trochu povolil stisk.

,,Logane!'' snažila jsem se zakřičet, ale vyšel ze mě jen šepot. Ryan mě pustil a vydal se ke dveřím. Okamžitě jsem popadla dech a rozkašlala se. Bylo to osvobozující. Pak jsem si ale všimla, jak si Ryan sáhl za opasek a vytáhl zbraň.

,,Ryane ne! Prosím!'' chtěla jsem na něho křičet, ale sotva jsem mluvila. Přišla jsem o hlasivky. Rychle jsem se zvedla, abych ho zastavila, ale to už Ryan otevřel dveře.

,,Kde je Isabella?'' do bytu vběhl Logan a když mě spatřil, jak se zvedám, přišel mi na pomoc.

,,Jsi v pořádku?'' staral se a prohlížel si mě.

,,Logane, má zbraň.'' řekla jsem mu, ale vyšel ze mě sípot.

,,Co si říkala?'' vůbec mi nerozuměl.

,,Říkala, že mám zbraň.'' ujasnil mu to Ryan a přiložil mu hlaveň k temeni. Logan ztuhl a dal ruce vzhůru, že se vzdává. Rozbrečela jsem se. Modlila jsem se, aby tohle byl jen zlý sen a já se probrala.

,,Ryane, nedělej blbosti. Odlož tu zbraň.'' zvedl se na nohy a obrátil se k němu čelem. Ryan se tvářil vyrovnaně. V očích měl ale jen čirou zlost.

,,Neměl ses mezi nás plést. Nic ti do nás není. Už nejsem jako dřív.'' byl sám přesvědčený, že to je pravda, ale skutečnost byla jiná. Logan se na něho podíval s lítostí.

,,Opravdu? Vážně jsi jiný, než před tou nehodou? Podívej se kolem sebe Ryane. Skoro jsi uškrtil vlastní ženu, která tě tolik miluje. Vidíš její krk? Vždyť nemůže ani mluvit a to nemluvím o té hrůze, která jí čiší z očí.''

,,Logane, ne...'' chtěla jsem Logana zastavit, ale moje hlasivky selhaly, nedokázala jsem říct jediné slovo. Vycházelo ze mě jen sípání. Cítila jsem se bezradná. Ryan se na mě zadíval. Vypadal rozhozeně. V očích se mu objevily slzy.

,,Tohle jsem nechtěl. Nejsem Troy!'' zakřičel na Logana s třesoucím hlasem.

,,Tak odlož tu zbraň.'' vybídl ho Logan. Ryan se na něho zamračil.

,,Já vím o co ti jde. Nedostaneš moji rodinu.'' odpověděl mu vztekle a viděla jsem, jak se chystá zmáčknout spoušť. Logan po něm skočil. Začali se přetahovat o zbraň. Vzchopila jsem se a postavila na nohy, snažila jsem se na ně mluvit, ale nevyšla ze mě jediná hláska. Přiblížila jsem se k nim, abych je od sebe odtrhla, ale jen co jsem k nim udělala krok, ozval se výstřel. Všichni jsme zůstali stát na místě. Oba dva se začali prohlížet, jestli jsou zranění. Pocítila jsem teplo na boku. Podívala jsem se na svá žebra, kde se mi zvětšovala krvavá skvrna. Krev se mi rozlívala od žeber až k bokům. Ruku jsem položila na střelnou ránu. Cítila jsem se najednou slabá. Podívala jsem se na ty dva. Podívali se na mě ve stejnou chvíli zděšení.

,,Ne! To ne! Isabell!'' Logan mě popadl do náruče ve chvíli, kdy jsem šla k zemi.

,,Zatraceně, volej záchranku!'' okřikl Ryana, který se v tu chvíli vzpamatoval. Logan na mě mluvil, zatímco Ryan mluvil se zdravotníky. Položil mě na zem a rukama tlačil na ránu. Usmála jsem se na něho. Nemohla jsem si víc přát, než aby byl se mnou. Pohladila jsem ho po tváři a dívala se do jeho uslzených očí.

,,Bell prosím, zůstaň se mnou. Všechno bude dobré. Jenom musíš vydržet než přijede pomoc.'' mluvil ke mně, tak jsem kývla. Dostala jsem třas, byla mi zima. Podívala jsem se na Ryana. Viděla jsem, že toho lituje. Nikdy v životě jsem neviděla, aby se tvářil tak zničeně. Chtělo se mi spát. Byla jsem unavená. Nedokázala jsem udržet víčka otevřené. Logan na mě mluvil, prosil mě, abych neusínala. Poslední co jsem slyšela, byl výstřel.

O dva měsíce později

Připadalo mi, že jsem spala celou věčnost. Oční víčka byla těžká, jako bych na nich měla balvany. Nakonec se mi podařilo je otevřít. Byla jsem ve světlé místnosti a něco tam pípalo. Chvilku mi trvalo, než si oči navykly. Jen co se tak stalo, rozhlédla jsem se kolem sebe. Poznala jsem, že ležím v nemocnici a to pípání, byl přístroj zaznamenávající můj tep.

,,Bell?'' uslyšela jsem ženský hlas. Ve dveřích stála Ava. Po tvářích se jí kutálely slzy.

,,Jsem ráda, že jsi zpět. Už jsme nedoufali.'' pověděla mi a posadila se vedle mé postele na židli.

,,O čem to mluvíš?'' nechápala jsem a chtěla se posadit. Zabolelo mě pod žebry, ale zvládla jsem to. Snažila jsem si vybavit, co se stalo. Vzpomněla jsem si, že mě Ryan postřelil.

,,Kde je Ryan? Proč tu není?'' zajímala jsem se, jelikož mi bylo jasné, že by tam i přes to všechno byl.

,,Zlato, je mi to líto, ale Ryan nepřijde.''

,,Proč? Co se stalo?'' jen co jsem se zeptala, vybavila jsem si výstřel, než jsem omdlela.

,,Kde je Logan? A kde Troy?'' začala jsem ze sebe sypat otázky. Ale ani mi nestačila odpovědět a Logan se objevil i s Troyem ve dveřích. Spadl mi kámen ze srdce.

,,Bell, nevím jak to říct, ale Ryan se zastřelil po tom, co se stalo.'' řekla mi Ava, tak jsem se zase na ni podívala. Nevěděla jsem, jak mám reagovat.

,,Mrzí nás to. Ale jsme rádi, že tě máme zpátky.'' pousmál se na mě Logan. Troy hned začal křičet máma, tak ho dali vedle mě.

,,Jak dlouho jsem spala? Moje hlasivky!'' byla jsem překvapená, že mohu mluvit. Měla jsem takovou radost!

,,Dva měsíce si byla v komatu.'' oznámili, čímž mě opravdu dostali. Vyprávěli mi vše, co se za tu dobu stalo. S klidem jsem mohla říct, že je vše za námi. Ryan byl mrtvý. Sám se zabil. Nevím jestli to tak bylo lepší, ale věřila jsem tomu. Byla jsem volná. Mohla jsem se přestat bát a začít nový život. A to jsem taky udělala. Jen co mě propustili z nemocnice, jsem si nechala dát své rodné příjmení a malému změnila jméno na Adam. Byli jsme teď Isabella a Adam Kurtovi. Jméno Adam jsem mu dala proto, aby to byl nový začátek, zrovna tak jako byl Adam a Eva novým začátkem pro lidstvo, po tom, co byli vyhnáni z Ráje. Odstěhovali jsme se zpět domů do Memphisu, kde byla naše rodina a kde vše začalo. Tam jsem se cítila v bezpečí. A Logan? Chvíli jsme spolu randili a nakonec jsme se nastěhovali do jeho domu. Stala se z nás rodina. Miloval Adama jako svého vlastního a nakonec se po třech letech i své vlastní dcery dočkal, kterou jsme pojmenovali Julia.

Konec