Sledovala jsem Logana, jak protahuje čipovou kartu zámkem pokoje. Rozsvítilo se zelené světýlko a otevřel dveře. Jako gentleman mi pokynul, že mohu vejít. Neváhala jsem a zaplula dovnitř. Pokoj byl do béžové barvy se zlatou. Sem tam byli květinové vzory a působil velmi útulně a čišelo z něj teplo domova. Cítila jsem se uvolněně.

,,Nechceš si dát nejprve sprchu, než se dáme do rozebírání té složky?'' promluvil po chvilce ticha, tak jsem se na něho ohlédla. Stál u zavřených dveří a pozoroval mě, jak si prohlížím krásu kolem sebe. Usmála jsem se.

,,Jistě, skvělý nápad. Jdu první.'' oznámila jsem mu a rychle vzala čáru do koupelny, při čemž jsem si všimla jeho vykuleného výrazu, že si musí počkat. Nemusel si dělat starosti, byla jsem rychlá. Vlasy jsem si hodila do drdolu a zabalila se do měkkoučkého županu, jako z bavlnky.

,,Můžeš. Já se zatím pustím do zkoumání.'' oznámila jsem mu, jen co jsem vyšla. Logan ležel natažený na posteli a doslova mě hltal pohledem, dokud jsem k němu nedošla.

,,No na co tak koukáš? Šup, šup.'' popohnala jsem ho, což ho pobavilo. S uchechtnutím a kroucením hlavy se vydal do sprchy. Přistihla jsem se, že mi na tváři taky pohrává úsměv. Skočila jsem do postele a natáhla se pro složku do jeho batohu. Položila jsem ji před sebe a usadila se do tureckého sedu. V koupelně se ozvala sprcha. Logan si něco pobrukoval, ale už jsem mu nevěnovala tolik pozornosti. Otevřela jsem složku. Skoro se mi celá sesypala, jak byla plná. Dvě svorky mi sklouzly a několik dokumentů mi vyklouzlo vedle na peřinu. Vzala jsem je do ruky, abych je srovnala. Pak jsem se ale začetla. Týkali se těžkého ublížení na zdraví a z obchodu s bílým masem. Zhluboka jsem se nadechla. Dokumenty jsem položila vedle složky a snažila se nabrat dech. Dělalo se mi zle z toho, co se tam psalo. Musela jsem se postavit na nohy. Chvilku jsem chodila sem a tam a pohledem sledovala papíry na posteli. Bylo jich tolik!

,,Klid to zvládneš. Jsi silná holka. Nerozhodí tě jen pár papírů.'' uklidňovala jsem sama sebe a sebrala všechnu svou odvahu. Vrátila jsem se do předešlé pozice a začala se prohrabovat papíry. Rychle jsem pročítala o čem jsou a mračila se nad nimi. Tolik ohavností. Ten chlap nemohl být snad ani člověk! Nechtělo se mi věřit, že takový zločinci vůbec existují. Ani ve filmech jsem nikdy nic takového neviděla. On nebyl normální. Byl to psychopat. Držela jsem v rukou spis o životě psychopata...hlavou se mi nevířilo nic jiného, než to, jaká zrůda ten chlap byl.

,,Bell, jsi v pohodě?'' promluvil na mě po nějaké době Logan. Úplně jsem na něho zapomněla. Zvedla jsem k němu svůj pohled. Vypadal, že si dělá o mě starosti.

,,Ne. Co je tohle za člověka? Jak se někdo takový vůbec mohl narodit?'' hlas mi přeskakoval v šoku. Srdce mi tlouklo jako by mi šlo o život. Můj rozum to nedokázal pobrat. Byla jsem zmatená. Nevěřila jsem vlastním očím.

,,Varoval jsem tě, že to není žádný med.'' posadil se na kraj postele a nespouštěl ze mě oči.

,,Já vím, ale...'' ani jsem to nedořekla. Neměla jsem slov. Povzdechla jsem si a odložila složku bokem. Pod ní se ale nacházela ještě jedna stránka.

,,Bell, víš vůbec jak dlouho jsi to pročítala?'' optal se mě, čímž mě zmátl.

,,Hmm?'' zamručela jsem a podívala se na něho.

,,Co??'' nechápala jsem, tak jsem se zadívala na hodiny.

,,Byla jsi mimo tři hodiny, ani jsi nepostřehla že jsem na chvilku odešel pro pití.'' pověděl mi a já si všimla lahve, co se chladila v ledu.

,,Promiň.'' špitla jsem a vrátila se k té poslední stránce. Popadla jsem ji do rukou a začetla se. Jednalo se o popis toho muže. Nikde ale nebyla jeho fotografie. Nutně jsem potřebovala vidět fotku. Jeho popis totiž dokonale seděl na Ryana, včetně tetování vlaštovky za jeho uchem...

,,Fotka! Kde je ksakru nějaká fotka!'' vztekala jsem se a zběsile prohrabávala dokumenty, jestli jsem něco nepřehlédla.

,,Bell. Uklidni se.'' Logan mě popadl za ruce, aby mi zabránil v rozhazování papírů.

,,Nechápeš to, nutně potřebuju vidět jeho obličej!''

,,Ale ty nechceš vidět jeho obličej. Je lepší, když nevíš jak vypadá.''

,,NE! Já ho musím vidět! Co když...co když je to Ryan? Popis na něho sedí. Já musím vědět, koho jsem si vzala!'' zvýšila jsem na něho hlas v zoufalství, div jsem se nerozbrečela. Byla jsem totálně rozhozená. Ta potřeba vědět, jak tenhle muž vypadá, mě užírala zevnitř.

,,Fajn.'' souhlasil nakonec a zvedl se. Sledovala jsem ho, jak se natáhl do kapsy svých kalhot. Vytáhl z ní složený papír, který mi podal.

,,Tady. Tohle jsem z té složky vzal, abys to neviděla dřív, než si to pročteš.'' pověděl mi starostlivě. Chvíli jsem váhala, než si to od něho vezmu, ale nakonec jsem tak udělala. Pomalu jsem ten papír rozložila.

,,Jsi v pohodě Bell?'' zeptal se mě Logan. Nereagovala jsem. Sledovala jsem tvář na papíru. Z jeho očí vyzařovala prázdnota. Jako bych se dívala do nicoty. Rysy obličeje se mi zdály ostřejší, než kdykoliv jindy. Podívala jsem se na Logana. Díval se na mě s pozvednutým obočím, kdy něco řeknu. Nevzmohla jsem se ani na slovo. Zvedla jsem se, že to rozchodím, ale jen co jsem udělala krok z postele, obklopila mě pustá tma.

,,Zatraceně, Bell!'' ucítila jsem štípání na tváři. Zamračila jsem se.

,,No tak prober se!'' okřikl mě známý hlas. Pomalu jsem otevřela oči. Logan mě držel v náručí na zemi u postele. Vypadal, že se mu ulevilo.

,,Proč mi dáváš facku?'' zeptala jsem se ho dotčeně. Uchechtl se.

,,Vyděsila jsi mě, víš to?'' řekl mi s velkou úlevou. Pousmála jsem se, ale hned jak jsem si vzpomněla na tvář z papíru, udělalo se mi zase nevolno. Přepadl mě smutek a strach. Chtělo se mi brečet. Má nejhorší obava se mi vyplnila. Vzala jsem si psychopata, se kterým mám syna. S člověkem, který spáchal tolik ohavností a to i mě.

,,Všechno je v háji.'' pověděla jsem Loganovi a naplno se rozbrečela, nechtěla jsem to v sobě držet. Vzal mě pevněji do náručí a utěšoval.

,,Nic není tak černé, jak si myslíš. Jen je toho na tebe moc.'' snažil se mě utěšit, ale marně.

,,Ne Logane. Ryan je Troy. Vzala jsem si psychopata, co mě trýznil a spoustu dalších. Nevím, co mám teď dělat. Co když ublíží našemu synovi, pokud podám žádost o rozvod? Co když mi ho sebere? Co když udělá něco mě? Co když...'' víc mě nenechal říct.

,,Tohle já nedovolím. Slyšíš? Nedovolím, aby vám nějak ublížil. Isabell, udělám cokoliv, abych vás od něho dostal. To ti slibuji.'' jeho slova mě hřála u srdce. Byla jsem vděčná za to, že tam byl se mnou. Za to, že mi byl oporou.

,,Nechceš se trochu napít šampusu?'' zeptal se po chvilce. Kývla jsem na souhlas. Opřela jsem se o stranu postele a čekala, až donese sklenky s flaškou. Byl vedle mě během pár minut. Usadil se stejně jako já na zemi vedle postele. Nalil nám do sklenek a pak jsme to do sebe kopli na ex. Natáhla jsem k němu ruku, aby mi dolil. Neváhal. Znovu jsem do sebe obsah sklenky hodila, jako bych pila vodu. Zadívala jsem se na Logana, jak pomalu upíjí sekt.

,,Polib mě.'' řekla jsem mu, čímž jsem si vysloužila jeho pozornost. Zadíval se na mě s pochybami.

,,Víš to určitě?'' ujišťoval se zdvořile. Kývla jsem na souhlas. Při tom jsem se mu dívala do očí. Odložil sklenku vedle sebe na zem a pak se zase zadíval mě. Rukou mi zajel do vlasů, aby si mě přitáhl blíž k sobě. Nespouštěla jsem z něho oči. Naklonil se v náznaku polibku, ale pak se zarazil, jakoby se přesvědčoval, jestli nakonec neuhnu. Když se tak nestalo, spojil naše rty ve vášnivém polibku.