Jen co jsem se vrátila domů, volala jsem Mikaele. Ptala jsem se jí, co to mělo znamenat a kdo to proboha je. Zdráhavě mi vše přiznala a doporučila mi, abych se s ním sešla. Prý mi to jenom prospěje.

Do večera jsem váhala, ale nakonec mi Mikaela řekla, kam mám jít. Tak jsem tam šla.

Zaťukala jsem na dveře bytu a čekala, až mi otevře. Netrvalo to dlouho a vítal mě s úsměvem na tváři. Mlčky jsem vešla do jeho bytu a odložila si věci.

,,Kávu nebo něco tvrdšího?'' zeptal se pozorně.

,,Tvrdšího.'' řekla jsem bez rozmýšlení. Zase se pousmál a nalil mi martini. Mezitím jsem se usadila na gauči. Podal mi sklenku a usadil se naproti mně v křesle.

,,Tak?'' řekla jsem, aniž bych věděla na co se ptát.

,,Co bys ráda věděla?''

,,To já nevím. Začni, kde chceš, ale ráda bych to už měla za sebou.'' přiznala jsem nervózně a lokla si drinku. Logan se zhluboka nadechl a začal tam, kde jsme se viděli poprvé a postupoval ve vyprávění až do konce. Zírala jsem na něho s vytřeštěnýma očima. Snažil se mi to vše říct opatrně, abych neutrpěla takový šok. Marně. Po tom všem co řekl, jsem bylo mimo několik minut. Vše jsem si přemítala v hlavě, jak řekl a snažila se na něco z toho vzpomenout. Věděla jsem, že mi říká pravdu. Vše mi bylo známé, jen to bylo za jakousi oponou.

,,Tak do toho Troyi! Na co čekáš? Udělej to. Zastřel mě.'' žadonila jsem, ale on dal zbraň dolu.

Hlavou mi bleskla jedna vzpomínka, ale nedokázala jsem tomu dotyčnému rozeznat obličej. Ty pocity ale byly skutečné. Jako bych si prošla další deja-vu. Cítila jsem tu obrovskou tíživou bolest na hrudi, jako bych to prožívala dokola.

,,Proto ses ptal, proč jsem tak pojmenovala syna.'' podívala jsem se na Logana a on mi kývl.

,,Vzpomínám si ale matně. Je mi to všechno povědomé, ale je to jako zapomenutý sen, jen si pamatuji pocity.'' přiznala jsem zmateně. Připadala jsem si dnes úplně zmatená. Vše nabíralo svůj nádech. Logan se zvedl ze svého místa a posadil se vedle mě.

,,Víš Bell, Troy ti už neublíží. Prý je mrtvý. Nehrozí ti nebezpečí.''

,,Nemám strach.'' řekla jsem naprosto klidná. Logan se pousmál a díval se na mě s jakým si pochopením. Nemohla jsem se na něho vynadívat. Hltala jsem pohledem každičký centimetr na jeho obličeji. Evidentně mu to nevadilo, jelikož mu na tváři pohrával úsměv.

,,Jsi mi tak povědomý a přesto cizí.'' pověděla jsem zadumaně a podívala se mu do očí.

,,A ty jsi stále tak krásná.'' odpověděl naprosto vážně. Při tom se ke mně naklonil a jelikož jsem nijak nereagovala, políbil mě na rty. Rukou mi vjel do vlasů a přitáhl si mě ještě blíž k sobě. Nevím proč, ale neodstrčila jsem ho. Polibek jsem mu oplatila. Ochutnávala jsem jeho rty v jemném polibku. Byly mi tak známé. V hloubi duše jsem věděla, že pro mě znamenal víc. Pak mým tělem ale projel známý pocit strachu z jeho ztráty. Musela jsem se odtáhnout. Logan se na mě díval zmateně, proč jsem přestala.

,,Promiň, omlouvám se. Tohle nemůžu. Jsem vdaná, mám svou rodinu a tohle nemůžu.''

,,V pohodě, spíš bych se já měl omluvit. Nechal jsem se unést. Tak moc jsi mi chyběla. Myslel jsem, že jsi tenkrát umřela, když se po tobě slehla zem.''

,,Říkal si, že tě taky střelili.'' zadumala jsem se a on kývl na souhlas.

,,Jo, střelili mě kousek od ramene, skoro jsem nepřežil. Stačilo trochu níž a zasáhl by mi srdce.'' pověděl mi klidně.

,,Smím se podívat?'' ukázala jsem mu na rameno. Neváhal ani minutu a přes hlavu si přetáhl triko. Čekala jsem, že si ho jen stáhne na rameni, ale tímhle mě zaskočil. Zírala jsem na něho chvíli v úžasu. Ta jeho vypracovaná hruď...kruci, vzpamatuj se! Pohledem jsem se podívala na jeho jizvu. Neodolala jsem a prsty mu ji zkoumala. Stačilo tak málo a nemusel tu být.

,,Jsem ráda, že se netrefil.'' pousmála jsem se, tak mi úsměv opětoval. A v tu chvíli jsem dostala šílený nápad.

,,Můžu tě o něco poprosit?'' zeptala jsem se s nadějí.

,,Ovšem.'' souhlasil bez jediného zaváhání.

,,Chci vidět složku toho Troye. Chci vědět co je zač a jak vypadal.''

,,Mám známého u policie, ale nemyslím si, že by nás pustil do kartotéky uzavřených spisů.''

,,Logane prosím. Je to pro mě důležité.'' udělala jsem na něho psí oči. Chvíli se rozmýšlel, ale nakonec popadl mobil a volal známému. Trvalo několik minut, než ho přesvědčil, aby nám tu složku ukázal.

,,Zítra mu jí pošlou. Měl by to tu mít do dvou dnů.''