Hola hou, další kapitoly vás nakoupnou :D Jsem zpět s přidáváním kapitol, které jsem v posledních dvou týdnech zameškala. ;)

Vylekaná jsem všechno znovu dala do obálky a schovala do kabelky. Vydala jsem se zpátky za kluky ke stolu, kde jsem se omluvila, že musím jít a utíkala odtamtud pryč.

,,Rose! Tak Rose, zastav!'' křikl za mnou Ryan, tak jsem poslechla. Otočila jsem se na něho, abych mu viděla do tváře.

,,Prosím, neodcházej. Všechno ti s Jaredem vysvětlíme. Jen si nás vyslechni.''

,,Ne Ryane nebo Troyi nebo kdo vlastně jsi. To je fuk. Prostě, potřebuju teď být chvíli sama. Uvidíme se doma.'' oznámila jsem mu a dala se na odchod. Naštěstí za mnou už nešel. Za to jsem byla ráda. Potřebovala jsem si to v hlavě srovnat. Jen jsem netušila, kam vlastně jdu, dokud jsem se na tom místě neocitla.

Pohledem jsem vzhlédla k dlouhému mrakodrapu a pak odhodlaně vstoupila dovnitř. Výtahem jsem vyjela do 20. patra, kde jsem následně zaklepala na dveře od bytu 483c.

,,Rose? Co tu děláš? Myslel jsem, že...''

,,Sklapni Jacku. Nejsem tu kvůli tobě, nebo co by se tebe týkalo. Chci si jen promluvit, ohledně těch útržků. Nevím, za kým jiným bych s tím šla.'' pověděla jsem mu mrzutě, na češ s pochopením kývnul a ustoupil mi stranou, abych mohla projít do bytu.

,,Tak?'' spustil, když zavřel za námi dveře. Zamyšleně jsem se na něho otočila. Sama jsem nevěděla, co vůbec na to říct.

,,Já nevím. Kdes to našel?'' optala jsem se, protože jsem si nemohla vybavit, co mi to doma říkal. Jaksi jsem ho předtím tak nevnímala...

,,Jak jsem řekl. Pár článků jsem našel ve stolu u Ryana a zbytek si dohledal ve starých novinách, které si schovávám.''

,,A cos dělal u Ryana v kanceláři?''

,,Není to snad jedno? Jde tu teď o tebe ne? Co přesně chceš vědět Rose? Nebo ti mám říkat Isabello?'' ruce si složil na hrudi a zúžil oči s pozvednutým obočím. V tu chvíli mi došlo, že jsem přesně tam, kde mě chtěl mít.

,,Víš co, radši na to zapomeneme. Byla blbost přijít za tebou.'' rozhodila jsem nevrle rukama a pak si promnula čelo. Neměla jsem na to sílu, abych se s ním nějak přela. Stále jsem byla vyčerpaná díky malému.

,,Nemyslel jsem si, že to vzdáš tak brzy. Nejsi u mě ani pět minut a už chceš utéct?''postavil se ke dveřím tak, abych nemohla projít.

,,Jacku, přestaň! Já tě nechápu, co si tím pořád chceš dokazovat?'' vyjela jsem na něho. Proč já tam vůbec k němu lezla? Jsem fakt blbá!

,,Baví mě to. Připadáš mi hrozně sexy, když se zlobíš.'' pousmál se na mě. Znechuceně jsem se zaksichtila a vydala se k němu. Už jsem tam nemínila být ani minutu!

,,Jsi odpornej a jdi mi stranou. Musím domů.'' zastavila jsem se těsně u něho. Musela jsem ale trochu hlavu zaklonit, abych mu viděla do tváře. Páni, nikdy jsem si nevšimla, že je tak vysoký...

,,A co když tě nepustím?'' zeptal se mě s vážným pohledem. Na sucho jsem polkla, ale rozhodla jsem se, že na sobě nervozitu nedám znát.

,,Nevím, proč bys to dělal.'' řekla jsem lhostejně a složila ruce na hrudi, jako měl on. Při tom jsem radši pohledem neuhýbala. Jack mě na oplátku obdařil úsměvem. Ukázal mi tak svůj dokonale bílý chrup. Kde kdo by mu zuby záviděl...

,,A proč ne?'' odpověděl mi zase vážným tónem. Začal mě s tím už vytáčet, ale taky mi tím naháněl hrůzu. Měla jsem z něho divný pocit.

,,Nech té komedie a ustup!''

,,Kdy konečně pochopíš, že to myslím vážně?'' řekl stejně tvrdě jako já a udělal ke mně krok. Já okamžitě o krok odstoupila. Nad tím se Jack usmál zvláštním způsobem. Tak temně. V jednu chvíli mi přišlo, že jsem takovou situaci už zažila...bylo to jako prožít sen, který víte, že byl strašný, ale nepamatujete si jeho děj.

,,Nevěřím, že bys mi něco udělal. Takový zase nejsi. Znám tě. Jsi nejlepší přítel mého manžela.'' snažila jsem se na to jít psychologicky, ale asi marně...

,,Bývalý přítel.'' zdůraznil a stále ke mně přistupoval. Trošku jsem se ohlédla, jaké jsou mé možnosti útěku a pak se zase zadívala na Jacka.

,,To je jedno. Přece bys...''

,,Si vzal, co chci? A co když jo Rose? Co s tím naděláš? Nemáš proti mě jedinou šanci a nikdo ti tu nepomůže. Jsme tu jen ty a já.'' slova říkal schválně s temným důrazem. To už jsem se ale odvážila a rozeběhla se ke dveřím. Naštěstí to nečekal, takže jsem je stihla i otevřít. Jenže, jak jsem chtěla vyběhnout a nesledovala jsem, jestli za nimi někdo je, do někoho jsem vrazila takových způsobem, že jsem se do toho bytu vrátila a to Jackovi rovnou do náruče, který se ocitl za mnou.

Zmateně jsem zamrkala. Dokonce i Jack sprostě potichu zaklel. A jak jsem se zadívala na osobu, do které jsem vrazila, se mi hned ulevilo. Stál tam totiž Ryan s trochu nechápavým výrazem.

,,Ani netušíš, jak ráda tě tu vidím.'' pověděla jsem mu hned a Jack mě od sebe odstrčil, takže jsem popošla blíž k Ryanovi.

,,Tebe jsem tu vážně nečekal.'' pověděl nervózně. Musela jsem se na něho ohlédnout, abych viděla jeho výraz. Tvářil se jako posránek.

,,Jak jinak. Mohlo mě napadnout, že to spolu táhnete.'' zamručel Ryan naštvaně. Pak se dal na odchod. Trvalo mi asi dvě vteřiny, než mi došlo, co tu řekl.

,,Ryane, počkej! Tak to vůbec není!'' běžela jsem za ním a Jacka si víc nevšímala. On měl z něho beztak strach, takže by se neopovážil za námi vyjít.

,,To určitě. Nechápu, jak jsem mohl být naivní!'' zabručel a nastoupil do výtahu. Vešla jsem hned za ním.

,,Nejsi naivní. Chtěla jsem jen od něho něco vědět. Nic víc.'' stála jsem naproti němu s omluvným pohledem. Nechtěla jsem, aby si myslel, že s ním něco mám.

,,Vážně?'' zeptal se mě tentokrát sklesle. Přistoupila jsem úplně k němu a ruce mu položila na tváře. Všimla jsem si, jak se mu leskly oči, ale byla jsem si jistá, že to bylo kvůli tomu incidentu s jeho bratrem.

,,Ano. Nikdy bych si s ním nezačala. Je to přeci Jack!'' snažila jsem se znít přesvědčivě. I když, ale asi mi to nešlo.

,,Nechci tě ztratit Rose.'' pověděl mi zničeně. Trochu jsem se pousmála.

,,Neztrácíš mě, jen mi už nelži. Ano?''

,,Bál jsem se ti to říct. Nepřijde mi důležitá minulost. Už nejsem, jako jsem býval před lety. S tebou jsem lepší člověk.''

,,To je dobře.'' ujistila jsem ho a pak ho políbila. Ryan se úlevně taky pousmál a pak mi cestou vyprávěl o své rodině. Byla jsem celkem překvapená, co všechno mi řekl, jen mlžil o tom, proč se s nimi tehdy přestal stýkat. Ale tak hlavní je, že se mu paměť vrátila a má svoji rodinu zpět. Co já bych za to dala...

Doma jsme se rozloučili s Abby a šli si rovnou dát věci do ložnice. Ryan se vydal hned do sprchy. Za to já jsem začala opět přemýšlet o tom, co se stalo v restauraci a pak u Jacka. Dospěla jsem k závěru, že Jackovi se budu vyhýbat velkým obloukem, protože mi to připadalo jako deja vu. Byl to hrozný pocit a už jsem ho nechtěla zažít. Pak tu ale byly ty ústřižky. Vyndala jsem si je z kabelky a setřídila si je podle data. Při tom jsem si dávala pozor, aby Ryan nevyšel dřív a neuviděl je. Přece jen Jack říkal, že mu je vzal v kanceláři. Nechápala jsem ale, že mi o nich neřekl on sám...

,,Ta sprcha mi bodla, za dnešek jsem totálně zničenej. Doufám, že malej bude spát celou noc.'' řekl mezi dveřmi, tak jsem útržky zastrčila pod polštář. Podívala jsem se na něho jakoby nic a všimla si, že si suší vlasy. Díky bohu si toho nevšiml.

,,Jo, taky doufám, že...'' ani jsem to nedořekla a v baby sittingu se ozval Troy. S Ryanem jsme si vyměnili pohled a bylo jasné, že tam musím já.

,,Já jdu k němu.'' oznámila jsem a on se na mě na oplátku usmál. Pak zase zašel do koupelny, tak jsem si vytáhla ústřižky a šla do dětského pokoje. Tam jsem Troye vzala do náruče a začala chodit sem a tam. Při tom jsem ho utěšovala a dívala se, jak se na mě dívá svýma tmavě zelenýma očima. Po chvilce se mu začaly znovu zavírat a jen co usnul, vrátila jsem ho do postýlky.

Vzala jsem články ze skříně. Usadila jsem se s nimi do křesílka vedle postýlky a začala si je jeden po druhém číst. Musela jsem uznat, že byly dobře napsané a dokonce jsem v tom poznala svoje slogany, které stále používám. Jenže jsem v nich nenašla nic, co by mi pomohlo si vzpomenout. Byly to jen prosté články na určitá témata.