Maledivy

,,Lásko, tohle jsou ty nejlepší líbánky, jaké jsem si mohla představit.'' usmála jsem se na Ryana, jak nejlépe umím. On se tomu zasmál svým hrdelním smíchem, který tolik miluju. A ty jeho dokonalé zelenkavé oči ohraničené hustými černými řasami...rozplývala jsem se jen při pohledu na něho.

,,To jsem rád. Chtěl jsem, aby to bylo dokonalé.'' lehl si na záda do měkkých bílých peřin. Chvíli jsem ho sledovala a vzpomněla si na den, kdy jsem ho uviděla poprvé. Bylo to v nemocnici. Před třemi lety. Akorát mě propouštěli domů, když do mě vrazil na chodbě. Sice nevím, jak jsem se v nemocnici ocitla, ale lékaři říkali, že jsem měla nehodu a díky ní jsem ztratila paměť. U sebe jsem ani neměla žádné doklady a nikdo se ke mně nepřihlásil, tak jsem si jméno mohla dát sama. Řekla jsem první, které mi přišlo na mysl...Rosalie Simmonsová....dnes už ale Abbottová. Vzala jsem si toho nejúžasnějšího chlapa na světě.

,,Rose? Budeš se na mě takhle dívat dlouho?'' optal se mě s úsměvem na tváři a při tom měl zavřené oči. Ruce měl dané pod hlavou, takže mu vynikaly jeho svaly. Musela jsem se pro sebe usmát. Milovala jsem ho celým svým srdcem a hlavně nebýt něho...měla bych noční můry do dnes. Ano, mívala jsem noční můry o tom, jak jsem se zapletla s nesprávnými lidmi. Ta jména mi utkvěla v paměti...Jason a Logan. Uvnitř sebe jsem měla zvláštní pocit, když jsem si ta jména v duchu řekla, jako bych je doopravdy znala. Pravdu se ale nedovím. Leda že by se mi vrátila paměť, ale lékaři tvrdí že to bude zázrak, když se tak stane.

,,Lásko, že ty zase přemýšlíš?'' zadíval se na mě Ryan podezíravě. Zazubila jsem se od ucha k uchu. Má mě prokouknutou.

,,Jenom maličko. A pak, je tu jedna věc, kterou ti chci říct už dávno.'' změnila jsem rychle téma a sledovala, jak tázavě povytáhl obočí. Pomalu jsem šla k posteli, kde se rozvaloval. Než jsem ale došla k němu, tak se posadil na kraj postele. Když jsem byla u něho, tak si mě stáhl do klína.

,,A co to je?'' zeptal se zvědavě a dal mi pusu. Ruce jsem omotala kolem jeho krku a zadívala se mu do očí.

,,Budeme mít miminko.'' oznámila jsem mu, ale on se na mě podíval nevěřícně. Pak se ale rozesmál a zmáčkl mě v objetí. Musela jsem se smát s ním.

,,To je úžasné lásko. Děkuju Bohu, že mi tě připletl do cesty. Netušil jsem, co budu dělat se životem, když jsem ztratil paměť, ale od chvíle, kdy jsem tě potkal, je vše až neuvěřitelně krásný a dokonalý. Miluju tě. Jsi to nejlepší co mě v životě potkalo.'' pevně mě nadšením objímal a já byla šťastná. Hlavu jsem si položila na jeho rameno a cítila se jako ještě nikdy v životě. Ten pocit štěstí jsem ani neuměla popsat. ,,Taky tě miluju.'' pošeptala jsem mu a prstem mu přejela po vytetované vlaštovce za uchem.

O týden později

,,Co když zavoláme do práce a líbánky si ještě prodloužíme o další týden?'' udělal na mě psí oči mezi dveřmi do koupelny. Při tom si čistil zuby, takže huhlal. Tohle byl jeho zlozvyk. Dělal to každé ráno celé dva roky, co spolu žijeme.

,,Ráda bych, ale víš, že musím do práce a ty taky!'' řekla jsem mu nesmlouvavě a tak zase zalezl zklamaně do koupelny. Já jsem na sebe hodila bílé letní šaty a svoje hnědé vlasy si svázala do culíku. Dříve jsem ale měla blond vlasy...vrátila jsem se ke své přirozené barvě. Nevím proč, ale blond vlasy mě na mě rozčilovaly. Nemohla jsem to vystát.

,,Zlato, neviděl jsi moje hodinky?'' ptám se Ryana a při tom štrachám ve skříni. Dala bych za to krk, že jsem je tam večer dávala.

,,Myslíš tyhle?'' objevil se vedle mě s úsměvem a podával mi je. Na oplátku jsem ho políbila a převzala si je od něho.

,,Jsi vážně poklad. Ale to nemění nic na tom, že nestíháme. Nejsi ani oblečený a letadlo nám letí za čtyři hodiny.''

,,Stíháme, oblečený jsem během pěti minut. A když už jsme u toho lítání, když jsi těhotná, tak smíš létat? Co když tě to nějak ohrozí?'' zajímal se a na tváři měl zamyšlený výraz. Při tom se začal oblékat.

,,Jsem ve druhém měsíci a přiletěli jsme sem před dvěma týdny. To už by mi snad něco bylo, nemyslíš?''

,,Aha. To chceš jako říct, žes mi to tajila dva měsíce?'' optal se mě dotčeně. Jenom jsem se na něho zadívala nevinně a šla vzít kufr.

,,No nic, hele nech ten kufr být! Nesmíš se namáhat.'' pokáral mě a během vteřinky byl u mě. Rychle se dooblékl, popadl kufr a ty zbylý taky. Pak se vydal do haly hotelu, kde mu s tím pomohli poslíčci. Nicméně, díky tomu jsem se cítila špatně. To, že jsem těhotná, neznamená, že jsem nemohoucí...

,,Lásko, proč se tváříš jak kyselý citrón a nemluvíš? Jindy jsi upovídaná.'' zajímal se Ryan, když jsme vešli do letištní haly. Jenom jsem mu věnovala jeden znuděný pohled a šla se usadit. Vytáhla jsem z kabelky časopis Vogue a začala si listovat stránkami. To, že se vedle mě Ryan usadil, jsem postřehla hned. Dokonce jsem si všímala jeho roztěkaných pohybů.

,,Víš co Rose, já už to nevydržím.'' řekl najednou a postavil se na nohy. Nechápavě jsem se na něho podívala.

,,A co?''

,,Jak co? Udělal jsem snad něco, že mě ignoruješ? Nebo to už jsou ty hormony? Protože já fakt nechápu, proč si najednou ticho a ke všemu se tváříš naštvaně.'' vybalil na mě svoje pocity a čekal, až mu odpovím, jenže když jsem chtěla něco říct, mávl nade mnou rukou.

,,Radši nic. Jdu se projít, než to poletí.'' oznámil mi a odešel. Než jsem stačila jakkoliv zareagovat, ztratil se mezi spoustou lidí procházejících halou. No, tohle jsem jen tak nemohla nechat. Kabelku jsem si dala na rameno a šla za ním. Vešla jsem do prvního obchodu, který jsem uviděla. Měli tam jídlo. Ryan měl ve zvyku jíst oříšky, když byl naštvaný nebo nervózní. Rozhodně by ten krám byla jeho první volba. A nespletla jsem se. Jenom co jsem vešla do první uličky, ohýbal se u regálu s brambůrkama a různýma arašídama.

,,Ryane?'' oslovila jsem ho, tak se narovnal. V ruce držel tyčinku z arašídů, kterou radši hned schoval za záda. Nad tím jsem se musela pousmát.

,,Vím, co máš, ale to je jedno. Chci se ti omluvit, přišla jsem si jen, že jsem jak nemotora, když nemůžu vzít už ani ten blbej kufr.'' trochu jsem se rozčílila, proto jsem zatnula pěsti. Nikdy mě totiž nenapadlo, že budu mít někdy dítě a teď když už těhotná jsem, připadám si jako hromádka nervů s nevolnostmi a neustálým chozením na záchod...

,,Promiň, já jen, že je pro mě těžké čekat naše dítě. Vůbec jsme o tom nemluvili a jakmile jsem zjistila, že jsem v tom, tak jsem celý týden potají brečela a přemýšlela, jak ti to řeknu. Teprve jsme se vzali a nejsem si jistá, jestli na dítě jsem vůbec připravená. A nevím, jestli to takhle vůbec chceš! Sice si vypadal nadšeně, když jsem ti to řekla, ale já prostě...'' aby mě umlčel, tak mi položil prst na rty.

,,Promluvíme si o tom, až budeme doma.'' oznámil mi jako by nic a šel k pokladně. Tak jsem šla poslušně za ním a už ani nedutala.

New York – byt na Wall street

Jakmile jsme dorazili domů, šla jsem si napustit vanu. Ryan byl po celý let jiný, proto jsem ho radši nechala být. Po příjezdu začal okamžitě vybalovat a mě ke kufru ani nepustil. Vzdala jsem to. Pokoušela jsem se s ním mluvit, ale marně. Líbánky skončily přesně tak, jak jsem nechtěla...

Vypnula jsem tekoucí vodu a shodila ze sebe šaty. Vlezla jsem si do krásně teplé vody a pořádně v ní zajela. Namočila jsem si i hlavu. Potřebovala jsem ze sebe všechno smýt.

,,Rose?'' ozval se z ničeho nic Ryan. Trochu jsem se ho lekla, ale nedala jsem to na sobě znát.

,,Jo?'' rukama jsem si otřela obličej, abych na něho pořádně viděla. On se posadil na kraj vany.

,,Víš, jak si říkala na letišti, že si nejsi jistá, jestli jsi připravená. Chci ti jen říct, že jsem na to připravený. Sice jsme se teprve vzali, ale jednou by to tak jako tak přišlo. Chci být táta a chci mít dítě právě s tebou. Vzal jsem si tě proto, že tě miluju a nechci, aby sis ublížila. Musíš se teď šetřit, protože už nejsi na to sama.'' pověděl mi mile a potom si klekl vedle vany. To, co mi řekl, mě potěšilo, proto jsem ho za to objala. Nechtěla jsem ho ani pustit, ale nakonec jsem musela. Začal totiž zvonit telefon.

,,Jestli je to Jack, pošli ho do háje.'' řekla jsem mu mrzutě, ale on se rozesmál.

,,Fajn. Vyřídím mu tvůj pozdrav.'' rychle se zvedl ze země a utíkal do ložnice vzít telefon. Schválně jsem ho pozorovala, abych zjistila, co mu řekne. Samo sebou mu řekl, že ho pozdravuju a při tom se na mě culil.

,,Taky tě zdraví.'' zavolal na mě. Na to jsem se začala ksichtit, čímž jsem ho opět rozesmála. Proto radši zavřel dveře do koupelny, aby měl klid. Jen tak mimochodem, Jack je jeho kolega z práce. Znají se rok a Jack je snad ten největší proutník, co jsem kdy poznala a pokaždé má na mě nechutné narážky. Je to debil největšího kalibru!