Yoongiho probudili ranní paprsky světla prodírající se skrze listy. Rozespale sundal levou ruku z větve, o kterou se opíral, aby nespadl. Se zapraskáním drobných popadaných větviček na zemi seskočil dolů a protáhl si ztuhlé svaly. Konečně se začínal orientovat v prostoru, když popošel k řece, od které si ovšem stále držel odstup pro případ, že by se na druhém břehu opět někdo objevil.

Hangyeol vždy všem kladl na srdce, aby se co nejrychleji snažili překročit most, a proto se Yoongi vydal proti proudu. Spoléhal na to, že ostatní postupovali stejně, pokud přežili.

Z potopeného auta nyní vyčnívaly už jen rozražené dveře a čelní sklo. Místy zahlédl na protější straně Dozorce, a tak potichu proklouzl hlouběji do lesa. Zdálo se, že mají namířeno stejným směrem, což ho značně znepokojovalo. Neviděl totiž, že následují stopy v blátě.

Vybavil si popis cesty k mostu. Pěšky je to strašně daleko, uvědomil si a přidal do kroku. Pokud se po cestě zastavili, musí je najít dřív než Dozorci.

A proto nyní udýchaně řval na Minji a Taehyunga: „Hej!" mával na ně oběma rukama. „Co tam sakra děláte?!"

Minji vystartovala k vodě jako první. „To bysme se měli ptát spíš my tebe!" hulákala. Nikdy ji nenapadlo, že se rozbrečí štěstím, když ho uvidí. „Musíš se přebrodit na druhou stranu!"

„Ne!" protestoval Yoongi. „Vy musíte sem! Dozorci prohledávají na vaší straně les a každou chvílí by se tady mohli objevit!"

„Cože?" ruce se jí rozklepaly strachem. Představy o pokojném životě se nelítostně rozplynuly. „Tae. Vzbuď ostatní. Musíme zmizet." Obrátila se na Taeho, který si mezitím utíral slzy, a poté sama pro sebe několikrát zopakovala: „Sakra, sakra, sakra..."

Yoongi se posadil na zem. Potřeboval nabrat dech. Při pohledu na dřevěnou budovu se cítil, jako by toto místo dobře znal. Jakoby sem nepřišel poprvé. Všechno mu připadalo nepříjemně povědomé. Pak pohledem opět zavadil o Minji, která nervózně popocházela tam a zpět a pokoušela se zastavit pláč. Ani on se nyní neubránil slzám, a tak na sebe hleděli a bezradně kroutili hlavami. Nevzmohli se na vzájemné utěšování. Touto dobou už měli bezstarostně odpočívat v bezpečném úkrytu.

Z chaty vyběhli ostatní s Namjoonem v čele. „Na co čekáš?" ptal se Minji, která k němu stála zády. Spěšně ji popadl za ruku a táhl ji za sebou rovnou do vody, která jí sahala téměř po prsa. Až když se ohlédl, aby se ubezpečil, že nikdo nezůstal uvnitř, si všiml, že Minji brečí.

Než však stačil promluvit, ona ho předběhla: „Nic mi není." Samozřejmě si nemyslela, že tomu kdokoliv uvěří.

Pokoušeli se postupovat co nejrychleji, ale ledová voda jim bránila v pohybu. Jin a Jungkook drželi nad hladinou pistole, aby se daly i nadále používat. Tae, Jimin a Hoseok se snažili nenamočit oblečení, které je napadlo vzít, protože ztěžklá látka nasáklá vodou by je jen zdržovala.

Jakmile se Namjoon přiblížil ke břehu, pomohl mu Yoongi, který se mezitím trochu vzpamatoval, vylézt na souš. Namjoon ho sevřel v pevném obětí a omlouval se.

Yoongi ho od sebe ale mírně odstrčil. „Musíme pomoct ostatním," zamumlal a natáhl ruku k Minji.

Když všichni stáli na druhé straně, Tae rozpačitě popošel k Yoongimu. „Tohle je pro tebe," předal mu čisté oblečení, protože předpokládal, že se chce zbavit toho zabláceného a částečně roztrhaného.

Místo poděkování se Yoongi zahleděl na jeho poraněný ret. Ovšem když se ptal: „Co se ti proboha stalo?", hleděl už na Jungkooka, který si právě převlékal triko, takže odhalil provizorně obvázané rameno.

„Při tom pádu se mu do ruky zabodl nůž," předběhl ho Tae v odpovědi.

„Neboj, cítím se fajn," ozval se Jungkook, když viděl Yoongiho vytřeštěný výraz. Ten se však opět obrátil k Taemu a věnoval mu znepokojený pohled, který znamenal: Co když se mu tam dostane infekce? Nechtěl ale děsit ostatní, proto raději mlčel.

„Tak honem. Jdeme." Popoháněl ostatní Jin poté, co odhodil předchozí oblečení kamsi do keře, se zbraní v ruce.

Jenže Yoongimu nepřišla Jinova volba trasy jako dobrý nápad. „Kam to jdeš?" zastavil ho.

„Proti proudu," Jin na něj hleděl, jakoby se pomátl. „Kam jinam bys jako chtěl jít?"

„Jo," přidal se k Jinovi Hoseok. „Musíme přece k mostu."

„Ten je strašně daleko," Yoongi se rozhlédl po okolí, jako by hledal správnou cestu. „Určitě nás doženou, než tam dojdeme."

„Ale kudy chceš teda jít?" nechápal Jimin. Nezáleželo mu na tom, kudy půjdou, hlavně už chtěl být pryč.

Yoongi váhal. Zahleděl se na chatu, pak na les po své pravici, kterou následně zvedl se vztyčeným ukazovákem. „Tudy," prohlásil a doufal, že se jeho intuice neplete. Vykročil vpřed a ostatní jej bez dalšího rozhoupávání následovali, protože se z dálky ozval smích.

„Neměli bysme jít víc doleva?" namítl Hoseok, kterému se náhlá změna trasy stále nepozdávala, když pokračovali rovně, hlouběji do lesa. „Takhle se jenom víc vzdalujeme od řeky. Myslel jsem, že se jí pořád budeme držet."

„Prostě..." mi věř, chtěl odseknout Yoongi, ale sám si nebyl jistý. Jen mu cosi napovídalo, že mají jít rovně za nosem.

„Prostě co? Očividně vůbec nevíš, kam jdeme," lamentoval Hoseok dál.

„A předtím jsme to jako věděli nebo co?!" obořil se na něj Yoongi.

„Měli jsme přejít přes most," tvrdil zarputile Hoseok. „Takhle ten barák nikdy nenajdeme."

„Tak najdeme jinej," i Yoongi tvrdohlavě trval na svém.

„Ale v jiným baráku nepoznáš, jestli tam budeme v bezpečí! Prý tam na nás někdo čeká. Co na tom sakra nechápeš?!"

„Nevím, kde budeme v bezpečí, ale teď  jsme v prdeli," utrousil Jungkook, který kráčel pár metrů před nimi, při pohledu na vysokou zeď uprostřed lesa.

„Co to má sakra být?" divil se Jimin.

„Co budeme dělat?" strachoval se Taehyung.

„Prostě půjdeme podél zdi a dojdeme k mostu," rozhodl Jin.

„Počkej," zastavil ho Namjoon. „Dozorci pravděpodobně budou předpokládat, že jdeme doleva."

„Ty se chceš vrátit k Peklu?" Minji mu stiskla ruku. Zoufale hledala v jeho očích špetku naděje.

„Nechce," vyřkl Yoongi rázně. „Přelezeme to."

Hoseok se mezitím chytal za hlavu se slovy: „Měli jsme se držet plánu," jenomže to už se Jimin chytal okraje poté, co ho Jin vysadil nahoru.

I když byl okraj širší, než si Jimin představoval, leželo se na něm dost nepohodlně. Chtěl ale pomoct ostatním, a tak chytil Taeho, kterého zespoda podpíral Namjoon, za ruku a pomohl mu vyšvihnout se na stěnu. „Dobrý?" podíval se na něj, když si Tae, který úzkostlivě shlížel dolů, lehl naproti.

Tae ani nepřikývl, protože zeď začal přelézat Jungkook, jenž kvůli poranění potřeboval pořádně jistit a následně dopadl do trávy. Jin jej napodobil. I Hoseok se zděšeným křikem dopadl do trávy.

„Do prdele," zaklel Namjoon, když zaregistroval přibližující se praskání větví a řev rozjívených Dozorců, kterým výkřik neunikl.

„Dělej," pobídl Yoongi Namjoona, který stál vedle něj, „lez!"

„Ty první," namítl Namjoon. „Podruhé už tě nezradím."

Yoongi protočil oči, ale než stihl promluvit, Minji ho předběhla: „Udělej, co ti říká," obrátila se na svého přítele. „Mám nápad."

„Nenechám vás tady," protestoval Namjoon.

„Proč ještě nejdou?" stresoval se Jin na druhé straně.

„Tak honem!" Jimin přerušil Minji, když říkala: „A ty tu zeď pak přelezeš jak?"

Na to Namjoon neznal odpověď, a proto spadl na zem jako další.

„Seš si jistá?" Yoongi nevěřícně pohlédl Minji do očí poté, co se nohou zapřel o její dlaně položené na koleni.

„Ber to jako omluvu za to předtím," opřela se o zeď.

„Dochází nám čas!" varoval je Tae poté, co spatřil první z Dozorců.

Minji chtěla, aby Namjoon přelézal zeď jako první, protože si byla jistá, že spíš dokáže vysadit Yoongiho. Ne že by Namjoon tolik vážil, ale Minji nepotřebovala kvůli jeho nemotornosti další pohmožděniny.

Když Yoongi chytil ruce, které k němu Taehyung a Jimin natahovali, pozoroval Tae, jak Minji utíká podél zdi. „Co to dělá?" nechápal.

Nikdo však nestihl odpovědět, protože po nich Dozorci začali střílet.

Jimin vykřikl bolestí. Jedna kulka ho zasáhla do levé ruky kousek nad zápěstím. Povolil proto pevný stisk a s drsným dopadem se schoval za zeď. Taehyung by přepadl na původní stranu, kdyby neměl pravou ruku zapřenou za horním okrajem stěny a kdyby ho Yoongi nepustil.

„Sakra," vydechl Tae. Shlížel na Yoongiho, který se ohlédl za Dozorci a téměř nevnímal, že na něj Taehyung křičí, ať uteče.

„Kde jsou?" zděsil se Namjoon, když Tae seskočil na zem. Jin a Jungkook se snažili uklidnit Jimina a zastavit jeho krvácení. Hoseok stál opodál a opíral se o strom. Motala se mu hlava a měl pocit, že bude opět zvracet.

„Utíkali támhle," ukázal Taehyung.

Minji mezitím běžela ke stromu, z jehož větví by se dalo odrazit až k okraji zdi. Najednou se za ní ozvaly výstřely a křik.

Spatřila Yoongiho na zemi. To snad ne, prolétlo jí hlavou. „Sem! Dělej!" Ječela a zběsile utíkala dál. Snažila se nevnímat bolest pořezané nohy, když šplhala po stromě a následně se vší silou odrážela od kůry.

„Ugh," s nárazem do zdi se jí povedlo prsty zachytit o okraj vysoké překážky.

Yoongi jí byl v patách, ale z lesa se vynořil Dozorce a povalil ho na zem. Minji nezbývala síla, díky níž by se přitáhla nahoru. Především zraněné zápěstí odmítalo spolupracovat.

„Kam si myslíš, že jdeš?" šklebil se Dozorce, zatímco se skláněl nad Yoongim. Ten si vzpomněl na nůž v kapse kalhot, jenže mu Dozorce přitiskl ruce k trávě. Pokusil se jej proto kopnout do rozkroku, což Dozorce jen více rozzuřilo. Pravou ruku zatnul v pěst a napřáhl ji do vzduchu. Avšak místo pořádné rány na Yoongiho obličej dopadlo několik kapek krve a bezvládné tělo silnějšího muže.

To Minji se nyní držela jen jedou rukou a v druhé svírala zbraň, kterou si po překročení řeky vzala k sobě. V očích měla slzy. Podívala se na zbraň, kterou právě připravila Dozorce o život, a šokovaně ji upustila.

Prsty neporaněné ruky jí klouzaly a odíraly se o drsný materiál. Představovala si, jak padá dolů. Jak ji obklíčí Dozorci a odvedou jí zpět. Chvíli si i myslela, že si to zaslouží. Zabila přeci člověka. Nic lepšího než Peklo si nezaslouží.

Najednou ale ucítila něčí dotyk. „Podej mi druhou ruku," naléhal Namjoon a Minji neváhala.

Yoongi vyděšeně odstrčil nehybné tělo stranou. Taehyung mezitím podepřel Jungkooka, který se i s jednou zbraní v každé ruce vynořil u okraje zdi a zakřičel: „Na co čekáš?!" předtím, než postřelil dalšího Dozorce.