Yoongi dopadl na zem. Dveře se zavřely a z obou stan se spustil tlustý železný pás. Zevnitř se ozvaly výstřely. „Ne!" vykřikl a vyšvihl se na nohy. Rozběhl se zpět.

Zpoza auta, které stálo blízko východu, se vynořil Namjoon a opět ho povalil na zem. „Co to děláš?!" skláněl se nad ním. „Musíme pryč! Teď!" zvedl se a nastavil před sebe ruku, aby pomohl Yoongimu vstát. Ten se podíval na Namjoona, pak na zabarikádované dveře.

„Musíme jít!" opakoval Namjoon zoufale. „Nemáme čas!" zatřásl s ním.

Yoongi ucítil pevné sevření okolo pasu. Byl to Jungkook, který nedokázal jen nečinně přihlížet, a proto ho neobratně vláčel k autu, kde už čekali ostatní. Když k autu přišli, již bylo otevřené a našli v něm zbraně a baterky. Přesně podle plánu. Namjoon dosedl na místo spolujezdce a zabouchl dveře. „Jeď," nervózně kývl na Jina za volantem.

Kdyby šlo vše podle plánu, řídil by nyní Hangyeol. I když pro jistotu ostatním teoreticky popsal, jak na to, do praxe se nikdo nehrnul.

Jin zasunul klíč do zapalování. Najednou mu točení volantem, sešlapování pedálů a kontrolování zpětných zrcátek připadalo povědomé, jako by to už někdy zkoušel. Po pár cuknutích se mu podařilo rozjet. Vjel na hlavní cestu a přidal na rychlosti. Bál se sice pořádal na počátku jara, avšak cesta nebyla osvětlená a pršelo. Okolo se táhl les. Jin spustil stěrače, ale zjistil, že nefungují.

Ostatní seděli v zadní části vozu na dvou lavicích naproti sobě. Na zemi se válely odhozené masky.

„Nešlo by to trochu rychlejc?" ozval se Hoseok. Rozrušeně poklepával nohou o podlahu.

„Já se snažím, ale skoro nevidím, kam jedu," Jin křečovitě točil volantem.

„Hlavně opatrně," strachoval se Jimin. „Hangyeol přece říkal, že uzavření dveří je zdrží aspoň na dvě hodiny," rozhlédl se okolo sebe. Až teď si uvědomil, že Han chybí. „Počkat. Kde vůbec je?"

Jungkook stiskl jeho stehno. Na vlastní nohu mu dopadla slza, kterou nedokázal zadržet. Vždy k Hangyeolovi vzhlížel. Myslel si, že v této části útěku se budou radovat, ne truchlit. Minji se na Jimina podívala z protější strany a zavrtěla hlavou. Otočila se na Yoongiho, který seděl vedle ní. Chtěla něco říct, ale Jin ji předstihl: „Vidíš někde nějakou odbočku?" ptal se Namjoona. Měli jich napočítat osm a po deváté se vydat doprava. Jin se mírně naklonil k přednímu sklu, až málem zapomněl zatočit, když se hlavní cesta ubírala novým směrem.

Vzal prudce za volant, ale dostal smyk. Než stačil zareagovat, auto sjelo z cesty. Několikrát se převrátilo, když prolétlo lesem. Ozval se řev. Vůz spadl do řeky a dovnitř začala pronikat ledová voda.

Jin a Namjoon měli štěstí, jelikož jako jediní použili bezpečnostní pásy. Když se Namjoon rozkoukal, zjistil, že visí hlavou dolů. Cítil, jak se mu krev hrne do hlavy a střepy, které se mu při pádu zaryly do rukou. Slyšel kašlání a vzlyky. Téměř nic neviděl, protože světla vozidla se při pádu poškodila. Chabě svítilo jen jedno.

Jin se mezitím odepnul od sedadla. „Seš celej?" pomohl Namjoonovi dolů.

„Jo," vydechl Namjoon ještě stále trochu šokovaně. „Jo, nic mi není. Co ty?"

„V pohodě," Jin jej držel za paži. „Musíme pomoct ostatním. Pokus se otevřít dveře."

„Dobře."

Jungkookovo levé rameno propalovala ostrá bolest. Nemohl popadnout dech. Jimin dopadl kolmo na něj. Rychle se posadil. Ani nepostřehl, že se břichem o cosi zarazil. Nevnímal bolest, protože se bál, že Jungkooka vážně zranil. „Pane bože," spatřil nůž, který Jungkookovi při pádu vypadl z kapsy, zabodnutý v jeho rameni. Pohotově nahmatal tep na jeho krku. Jungkook se rozkašlal, až se mu konečně povedlo nadechnout. Obezřetně se posadil a zasyčel bolestí.

„Lež," Jimin ho pohladil po tváři. „Ošetřím ti to."

Jungkook přiložil prsty k předmětu ve svém těle. „Musíš ten nůž vytáhnout," podíval se na něj vážně.

Jimin nasucho polkl a přikývl, ale auto se posunulo níž. Jimin se zapřel rukama o stěnu, na které nyní seděli.

„Prvně musíme na břeh," objevil se nad nimi Jin a sledoval vyražené zadní dveře a slabý odraz světla ve stoupající hladině vody.

Namjoon se mezitím vyškrábal ke dveřím na straně řidiče a rozrazil je.

Hoseok se při pádu praštil o protější lavici do břicha. Měl pocit, jako by před tvrdým nárazem udělal ve vzduchu alespoň tři salta. Pochroumaný ležel na zemi, nohy mu podpírala lavice a polovina pravé ruky mu vlála ve vodě. Chtělo se mu zvracet a z nosu mu tekla krev.

Taehyung dopadl na břicho pod jeho nohy. Narazil bradou o lavici a kvůli pachuti krve v puse si myslel, že vyplivne několik zubů. Vzlykal bolestí.

Poté, co se Jungkook a Jimin dostali ven, sestupoval Jin k Taemu a Hoseokovi. Vyděsilo ho, že nikde nevidí Minji a Yoongiho. „Jste celí?" klekl si vedle Hoseoka, který měl hlavu otočenou k vodě, takže mu Jin neviděl do tváře.

Auto se opět hnulo, takže Hoseok i Tae viděli, jak se hladina přibližuje k jejich obličejům. Hoseok zároveň pocítil, jak se mu namočil kousek vlasů. „Já nevím," pronesl potichu. „Je mi strašně špatně." Do proudu stékaly jeho slzy.

„Joone! Jimine!" křičel Jin a snažil se nespadnout do vody. „Bude to dobrý," chytil Hoseoka za ruku. „Dostaneme vás odsud," podíval se na Taeho. „Rychle! Pomožte mi!" řval z plných plic.

Když auto dopadlo na hladinu, voda vyrvala dveře, kterými vlezli do zadního prostoru, a zaplnila téměř polovinu této části. Yoongi sletěl do vody a Minji na něj. Proud je zavál ven z auta. Máchali rukama a kopali nohama. Marně se snažili rozpomenout, jak se plave.

Minji zavadila o kámen, který jí pořezal pravé lýtko. Vyplivla vodu a rozkašlala se poté, co se jí povedlo vynořit hlavu na hladinu. Proud ji ale unášel dál, a tak křičela o pomoc.

Za Jinem přišel pouze Jimin, protože Namjoon se mezitím vydal za Minjiným voláním a Jungkook oddechoval na břehu.

Sundali Hoseokovy nohy z Taeho zad a pomohli mu pomalu se posadit.

„Zvládneš si stoupnout?" ptal se Jin.

Jimin si dřepl před Taeho obličej. Voda se téměř dotýkala jeho podrážek. „Dokážeš se přetočit na bok?" jemně chytil jeho obličej do dlaní. Na palcích cítil Taeho krev.

„A-Asi jo," Taehyungův hlas se třásl. S popotahováním se přetočil a Jimin jej nadzvedl do sedu.

„Motá se mi hlava," Hoseok si znovu lehl. Viděl nad sebou Jina, jak se houpe ze strany na stranu.

Taehyung vyplivl krev a otřel si nos a pusu do rukávu. „Kde jsou ostatní?"

„Jungkook čeká venku. Má v rameni zabodnutej nůž," Jimin se přes slzy koukal na Taeho zakrvácený obličej. „Namjoon slyšel Minji volat o pomoc, tak za ní běžel."

„A Yoongi?" Jin si vyčítal, že při řízení nedával větší pozor.

„Nevím," Jimin si utíral slzy.

„Půjdu se podívat ven," Taehyung zahýbal prsty na rukou, jakoby testoval, zda má dostatek síly.

„Dej pozor na Jungkooka," prosil Jimin. „My se mezitím pokusíme dostat za váma."

Když se Taehyung po všech čtyřech škrábal dopředu, auto se zakývalo. Zachytil se o sedadlo, přes které následně vylezl. Popadl okraj otevřeného auta a vylezl ven, kde spatřil Jungkooka.

„Můžeš skočit dolů. Voda tam není až tak hluboká," poradil mu Jungkook, když též zaznamenal jeho přítomnost.

Tae poslechl, přebrodil vodu, která mu sahala do půli těla, a dosedl vedle Jungkooka.

Namjoon běžel s baterkou, kterou si před odjezdem strčil do kapsy, podél řeky a uviděl, jak se Minji ve vodě snaží dostat blíže ke břehu. Namjoon ji předběhl a baterku pohodil na zem. Jednou rukou se chytl větve stromu, druhou natahoval dívčiným směrem. „Chyť se!"

Minji popadla jeho zápěstí, aby ji mohl přitáhnout.

„Jsi v pořádku?" ptal se Namjoon, zatímco ji tiskl k sobě.

„Teď už jo," vydechla udýchaně. „Díky." Chtělo se jí spát. Scházela jí energie na další cestu. Když se postavila, zaregistrovala bolest pravé nohy.

„Vážně jsi v pohodě?" zopakoval Namjoon, když viděl, že kulhá.

„Myslím, že jsem ve vodě narazila na kámen," vysvětlila a přenesla váhu na zdravou nohu.

Namjoon posvítil na její nohy. „Sakra," všiml si trhliny na jejích promočených kalhotách, které teď místo vody nasávaly krev.

Taehyung roztrhl Jungkookovo triko, aby lépe viděl na ránu. Rozklepanýma rukama vymáchal zničené triko v řece a doufal, že voda v ní je čistá. „Vážně chceš, abych to udělal já?" Tae si klekl vedle raněného.

„Nikdo jinej tu momentálně není, takže..." Jungkookovi nezáleželo na tom, kdo nůž vytáhne, hlavně už to chtěl mít za sebou.

Tae tedy uchopil rukojeť, ale ve stejný okamžik jej oslnilo světlo baterky. Zakryl si levou rukou obličej.

„Co se ti stalo s pusou?" zhrozil se Namjoon, který podpíral Minji, když spatřil spoustu krve na Taeho bradě a krku.

„A tobě s ramenem?" Minji pootevřela pusu zděšením.

„Praštil jsem se do brady," řekl Taehyung neurčitě. Sám si nebyl jistý, odkud se krev brala.

Namjoon na něj posvítil baterkou a důkladně si zranění prohlédl. „Vypadá to, že sis ukousl kus rtu," vyhodnotil situaci. „Čím obvážeme to rameno?"

„Použij moje triko," nabídl pohotově Taehyung.

„Fajn," Namjoon vrazil Minji baterku do ruku. „Podrž to."

Uchopil nůž a pomalu jej začal vytahovat. Jungkook se zakousl do své pravé ruky. Bolest snášel dobře, ale Namjoon nebyl doktor a neměli nic, čím by mohli rameno umrtvit. Jakmile Namjoon držel nůž v ruce, stlačil Tae ránu trikem, které předtím umyl v řece, a Namjoon ránu provizorně zavázal.

Z auta se ozvaly hlasy. „Jdu jim pomoct," oznámil Namjoon. „Dávejte pozor na ránu, kdyby náhodou začala znovu hodně krvácet," pověřil ostatní a vrhl se do studené řeky, aby se vyhoupl ke dveřím akorát včas. Jin s Jiminem podpíral malátného Hoseoka, který by sám nezvládl vylézt ven. Namjoon ho tahal nahoru, zatímco Jin a Jimin jej jistili zespodu.

„Neviděla jsi Yoongiho?" ptal se mezitím Taehyung Minji.

„On není uvnitř?!"

„Ne," Tae vrtěl hlavou, „myslel jsem, že je s tebou." Otočil se za Namjoonem. Když viděl, jak se s Hoseokem snaží přejít skrz řeku, vydal se jim naproti, aby je vytáhl. Tae držel Hoseoka kolem pasu a chtěl jej usadit vedle Minji, jenže Hoseok začal zvracet. Tae mírně uskočil, i když boty už měl dost špinavé od bahna.

Povzdechl si. Bál se, že nebudou moct pokračovat v cestě, že zde jejich dobrodružství končí. Představoval si, jak pro ně přijedou Dozorci. Budou na ně mířit zbraněmi a odvlečou je zpátky. Znovu jim vymažou paměť, takže si nebudou pamatovat jeden na druhého. A nakonec mu vyrvou orgány z těla. Raději by umřel teď a tady než s nevědomím v Pekle.

„Hej," Jin mu lusknul prsty před očima. „Vnímáš mě?"

Tae zpozorněl. Hoseok již ležel na zemi a on otupěle zíral do tmy. „Promiň. Jenom jsem se zamyslel," přejel dlaněmi po svých holých pažích a otočil se na ostatní. Zima se mu začínala dostávat pod kůži. „Co budeme dělat?"

„Půjdeme pěšky," Namjoon si nemotorně vyndával střepy z rukou. „Au," jeden omylem zanořil hlouběji.

„Co Yoongi?" Jimin ho hodlal hledat. Nechtěl přijít o dalšího člena týmu.

„Když jsem běžel pro Minji, nikde jsem ho neviděl," obeznámil Namjoon ostatní s nemilou situací. „A v autě taky nebyl."

„Musíme ho najít!" Jimin se postavil a chtěl odkráčet po proudu řeky.

Jin ho zadržel sevřením paže. „Nemůžeš se tam vrátit! Vracel by ses k Peklu," procedil skrz zuby. Nechtěl riskovat, že se ztratí někdo další.

„Ty chceš jít bez něj?!" Tae se cítil zrazeně.

„Může být kdekoliv," povzdechla si Minji. „Ani nevíme jistě, jestli ho odvála voda."

Jungkook se posadil „Jo, takže asi běhá někde po lese," odfrkl si sarkasticky. Kdyby nebyl raněný, už by se jej vydal hledat. Takhle jen ztráceli drahocenný čas.

„Kam vůbec chcete jít?!" naštval se Jimin.

„Proti proudu," objasnil Jin. „Musíme se přece dostat k mostu."

„Je to daleko," namítl Jimin.

„Máš snad lepší nápad?" Namjoon nevěděl, co dělat. Rád by slyšel jiný, lepší a především správný plán, podle kterého by postupovali.

„Rozdělíme se," vyřkl rozhodně Jimin. „Běžte napřed."

„Zbyla nám jen jedna baterka," připomněl zasmušile Namjoon a zamával baterkou ve vzduchu. „Těžko ho budeš hledat v naprosté tmě."

„Já..." Jimin popadl ze země zlomenou větev a mrštil ji do vody. „Arg! Jenom jsem myslel, že táhneme za jeden provaz! Že si pomáháme!"

Namjoon k němu přistoupil a pevně ho uchopil za ramena. „Není blbej. Dojde mu, kam máme namířeno," díval se mu zpříma do očí. „Při nejhorším se vrátí sem a bude pokračovat podle našich stop. Půjdeme napřed a najdeme místo, kde by se dalo přespat. Dožene nás." Pustil Jimina a svižně vykročil vpřed. Nechtěl totiž, aby viděl, jak brečí. Vycítil, že na něj ostatní spoléhají. Nechtěl je vystavovat dalšímu nebezpečí. Ne, když se nacházeli v tak bídném stavu. V duchu se Yoongimu omlouval, protože si připadal, jako by jej nechal napospas smrti.

Vzpomněl si na Jiwoo. Na to, jak ji poprvé spatřil plakat v umývárně.

Zaklepal na dveře a odkašlal si. „Stalo se ti něco špatného?" nakoukl dovnitř. V ruce držel rozdělanou plechovku Coca-Coly.

Jiwoo si utřela slzy. „Jak to tu můžeš vydržet?" I přes opuchlý obličej vypadala v pomněnkově modrých šatech nádherně.

„Jsi tu nová?" odtušil Namjoon a posadil se vedle ní. Když přikývla, pokračoval: „Je to o zvyku. Časem si tu najdeš kamarády a sžiješ se s každodenním režimem. Už ti to tu nebude připadat tak děsivý."

„Proč nás tu drží?" v očích se jí zračila beznaděj a zmatení.

„To netuším," pohrával si s plechovkou, až z ní vystříklo pár kapek tekutiny. „Ale pokud tu nějakou dobu vydržíš, třeba na to přijdu a povím ti to," usmál se. Chtěl ji povzbudit, ale nenacházel nic, co by na Pekle shledával utěšujícím.

„Fajn," lehce se usmála na zpět. „Ehm, jak se jmenuješ?"

„Namjoon," v duchu se pohlavkoval za to, že se ani nepředstavil. „A ty jsi?"

„Jiwoo."

„Nechceš si jít nahoru zatancovat?" napadlo ho.

„Radši bych zůstala tady. Nemám ráda davy," skousla si spodní ret.

„Můžeme tancovat tady," navrhl a odložil plechovku bokem. „Hudba jde stejně slyšet až sem." Postavil se a s poklonou k ní natáhl ruku. „Smím prosit?"

Tančili, dokud je nerozbolely nohy. Povídali si. Namjoon omylem kopl do pití, které se rozlilo. Smáli se. Znovu tančili. Namjoon ji vyzvedl do vzduchu. Jiwoo rozpřáhla ruce nad hlavu. Dívala se na jeho ďolíčky ve tvářích, když jí spouštěl zpět na vlastní nohy. Dívala se na jeho rty, když stála na vlhkých kachličkách. Potřebovala rozptýlit, a proto ho políbila. On se nebránil. Nepostřehli, že je chvíli pozorovala Minji, protože se soustředili jen jeden na druhého.

„Vážně to chceš?" ujišťoval se, když si Jiwoo sundala šaty. Nechtěl využít jejího rozpoložení.

„Jo, chci," potvrdila předtím, než zavřela dveře umývárny.

Od Bálu se spolu nebavili. Jen se občas pozdravili na chodbě.

Jednoho dne se Namjoon doslech, že je Jiwoo těhotná. Předpokládal, že dítě čeká s ním, i když si nemohl být jistý. Avšak ho jen utvrdila v jeho domněnce, když se mu začala vyhýbat a odmítala s ním mluvit. O jejich úletu se nikdo nedozvěděl. Nebo si to alespoň myslel. Že na to Minji přišla, se dozvěděl skoro o rok později.

Vybavil se mu pohled, který mu Jiwoo věnovala, když ji Dozorci odváděli z jídelny. Tvrdili, že se o ni i o její dítě postarají, ale Namjoon odtušil, že lžou. Dítě jim k ničemu nebude a Jiwoo již tím pádem taky ne. Její oči vypadaly stejně, jako když ji viděl poprvé. Plné strachu.

Říkal si, že opakuje stejnou chybu jako tehdy.