Sedla jsem si úplně na jinou stranu než Cori a Sam, přesto na mě holky házeli nechápavé pohledy.
Byly jsme dívčí dvojka s Meg už od začátku, Corina a Sam se přidali později, ale s Meg se vždycky jen snášeli, než aby byly nějaké velké kamarádky. Až poslední dobou se to zlepšilo a o to víc mě mrzelo co jsem udělala.
Chci být sama, komu dalšímu budu muset ublížit? Proč se mi tohle děje? Nikdy jsem po sobě nenechala šlapat, rodiče mě vždycky vedli k tomu, abych byla silná, ale tuhle situaci absolutně nezvládám, slepě plním úkoly nějakého magora.
Jakmile zazvoní na hodinu na nic nečekám a jdu do třídy, rozhlížím se po Meg, že se jí omluvím a všechno ji vysvětlím, rychle si ale vzpomenu na varování, že to nesmím nikomu říct. Zeptám se alespoň Daniela jestli ji neviděl.

"Viděl jsem ji odcházet na zastávku busu Ash."
"Díky."
"Nemáš zač, Ash neděje se něco ? Vypadáš divně."
"To nereš, díky"

Bezva. Takže už i Daniel si všiml,že se něco děje.
Do třídy právě vchází paní učitelka a já se soustředím, nechci myslet na to, co za další hroznou zprávu mě čeká doma a tak si začnu do sešitu horlivě zapisovat novou látku.

***

"Ahoj mami !", zavolám na mamku, která je u sebe v kanceláři.
"Nazdar zlatíčko, už zase jsi jela busem?", řekne trochu zhnuseně.
"A proč ne mami?"
"Myslím, že se to nehodí, pro dívku s postavením jako ty, jsi přece dcera ministra."
"Mami, jsem normální holka jako každá jiná, nepotřebuju, aby mě všude vozil Erik. Vyhovuje mi to tak, jak to mám," řeknu unaveně, protože na tohle téma se bavíme dost často.
Všimnu si Belly,vezmu ji do náruče a vydám se směr kuchyně. Na obědě jsem toho moc nepojedla a proto z mrazáku vyndám pizzu, hodím ji do trouby, už v duchu vidím mamčin pohled, její dcera jí pizzu z mrazáku, no bóže!

Spolu s talířem horké salámové pizzy, se usadím do křesla a vytáhnu notebook. Připojím se a přitom mám husí kůži. Překvapí mě ale, že žádná zpráva od XoXo nedošla a tak uklidním. Najednou někdo zaklepe na dveře a já se leknu, už mi hrabe, vážně.

"Promiň, že ruším zlatíčko, ale zapomněla jsem ti říct, že ti dneska došel dopis,"
řekne máma a položí bílou obálku na stůl.
"Děkuju," odpovím rychle.
Nenápadně se snažím schovat talíř s pizzou, ale mamka se nerozhlíží a hned odejde. Beztak má hodně práce.
Dlouho jsem nedostala dopis, celkem mě to překvapí a tak neváhám a hned ho rozbalím. Obálka není nic zvláštního, jen asi to, že všechno je napsané na počítači. Na bílém papíře je jen pár slov.

Šikulka, zvládla jsi to podle očekávání, Meg se ti už nepodivá ani do očí. Možná je na čase přitvrdit.
XoXo1

Přitvrdit. Co může být horšího než tohle? Ta osoba ví kde bydlím. Začnu se třást, najednou se mi zamotá hlava a já slyším ránu. Pak už nevnímám vůbec nic kromě tmy.

Díky za podporu,snad se kapitola líbila.
Mějte krásný den čtenáři!:-)
(Na obrázku Bella)