"Ash!Ashley ..no tak!"
To volají na mě? Vždyť já jsem ale mrtvá, nebo ještě ne? Zkusím otevřít oči, nejde to, jako bych k nim ztratila ovládání. Víčka mám z betonu, nemůžu je zvednout, podívat se na někoho a říct "hej já chci žít". Seberu poslední zbytky sil a zkusím to ještě jednou. Začnou se pomalu zvedat, škvírkou uvidím usměvavou ženu s šedými vlasy.
"To je ono holka, bojuj!"
Její hlas slyším jakoby z dálky, povzbudí mě, znovu zvednu víčka o kousek víš a zahlédnu May, jak sedí na kraji malé sedačky a pláče.
Jsem v sanitce.

****
Píp.Píp.Píp.
To je první co uslyším když se vzbudím, pravidelné pípání stroje, který měří jestli žiju. Žiju.
Malinko pootočím hlavu a uvidím mámu a tátu, jak společně sedí v nemocničních židlích, drží se za ruce a tiše si povídají. Táta, který sedí naproti mé postele si všimne, že jsem vzhůru. V očích má slzy.
"Holčičko naše."
Máma stojí za ním a otírá si oči kapesníkem.
"Co se stalo?", promluvím hrubým hlasem, který sama nepoznávám.
"Díky za tvoji kamarádku Mayumi, nějakým zázrakem tě zachránila," vyhrkne máma.
"Přesně tak, podle všeho byla Meg psychicky nemocná, policie našla její staré deníky, ve kterých má napsané, že tě chce zabít."
To je hrůza. Málem mě zabil člověk, kterého jsem považovala za nejlepšího přítele.
Pohlédnu na propletené ruce rodičů a se zvednutým obočím se na ně podívám. Mamka si toho všimne a prozradí:
"Všechno jsem tátovi řekla, je ochotný mi odpustit."
"Mami je tu někde May?"
"Sedí venku, čeká."
"Zavoláš mi ji prosím?"
O pár vteřin později si May přisouvá židli k mé posteli.
Začnu já.
"Opravdu nevím, jak si to dokázala."
Jen se potutelně usměje a pak spustí.
"Když si mi dala diktafon, přeprogramovala jsem ho tak, abych vás mohla odposlouchávat. Seděla jsem dole, jedla müsli tyčinku, jakmile se začala tak divně chechtat, věděla jsem, že není v pořádku. Zavolala jsem poldy a pak když jsem slyšela jak říká, že už se nikdy nevzbudíš, tak i záchranku.Vyběhla jsem nahoru, kouzlem srazila Meg do bezvědomí když se ti zrovna snažila vyříznout srdce."
"Ty jsi prostě nejlepší, nevím jak ti mám poděkovat."
"Možná tak, že už nikam nepolezeš beze mě!"
Zazubí se a lehce mi stiskne ruku.
"Měla to dokonale promyšlené, nejdřív mě donutila, ať ji ublížím, takže nás ani nenapadlo, že by Xoxo mohla být ona, ale bylo to tak jasné- je chytrá na počítače a chemii, ovládá karate i matematiku. Práškem ve vodě mě oslabila."
Zhodnotím Xoxoin plán.
"Jenže se z té vší závisti zcvokla. A taký neumí biologii řezala na špatné straně," konstatuje May, když ukáže na můj pořezaný hrudník, a my se začneme smát.
"Co je  s ní teď?'
"Tuším, že bude v ústavu."
"To je celkem smutný, měla jsem ji ráda."
"Málem tě zabila," ozve se naštvaně ode dveří, podívám se na osobu, která tam stojí.
Mám pocit, jakoby přístroj začal více pípat, když se mi rozbušilo srdce. Logan mi podá několik růží, líbne na čelo a přivítá se s May. Pozoruju je, a uvědomím si, jak je důležité mít ty správné přátele. Vždyť Sam a Cor se vůbec nezajímaly! Možná to zkusím urovnat i s Emily a koupím velkou čokoládu May. Pak už budu konečně během noci v klidu spát.

*******Konec*******