Podívám se na katedru a zahlédnu bílý papír s jmény přímo na stole, přesně jak Meg říkala. Bohužel ho nemůžu vzít, učitel by si toho všiml. Potřebuji vyvolat rozruch, abych si mohla dokument rychle vyfotit a dát ho zpátky.
Vrátím se tedy za Meg, je strašně chytrá, třeba mi nějak pomůže.

"Můžu tě požádat o pomoc?"

Zasměje se a naštvaně se na mě podívá.

"Po tom co si mi provedla?"
"Já vím, ale všechno ti vysvětlím jen potřebuju ten papír, aby to šlo lépe."
"Nevěřím ti, promiň."
"Vzpomeň si prosím na všechny pěkné chvíle, které jsme prožili a pomoz mi, mrzí mě, co jsem udělala."

Meg se na chvíli zamyslí, chvíli naslouchám tekutině, která bublá v chemické zkumavce než se znovu ozve.

"Dobře, co potřebuješ ?"
"Odlákat pozornost všech, abych mohla vyfotit ten papír," ukážu na stůl.
"Nech mě chvíli přemýšlet."

Zase ticho, je legrační jak se studenti snaží o nové chemické reakce, velmi se soustředí.
"Mám to, podej mi ze skříně trošku jódu," dá mi instrukce.
Začne si dělat poznámky na papír a já jdu hledat jód, když ho donesu upozorní mě Meg na pár informací.

"Máš jen pár vteřin. Zvládneš to?"
"Určitě!"
"Fajn připrav se."

Šeptem začne odpočítávat.

"Počkej!", zavolám na ni šeptem.
"Co je?!"

Zavrčí Meg a ohřívá zlumavku nad kahanem.

"Děkuju."
"Máš za co...Teď!"

Přidá jód a celá směs vybuchne malým výbuchem. Meg spadne na zem a nehýbe se.
Všichni se k ní seběhnou, já přiskočím ke stolu a rychle ofotím papír na svůj telefon.
Rozhlédnu se kolem sebe, skvělé nikdo se nedívá, Megin plán fungoval výborně. Připojím se ke skupince žáků zírajících na ležící Meg.
Najednou vyskočí a začne se smát.
"Sorry lidi, špatné přísady."

Hlouček lidí se zklamaně rozejde protože prahli po senzaci.
Přistoupím k Meg a poplácám ji po zádech.

"Skvělý plán. Děkuji, už musím jít."
"Počkat počkat, teď mi to všechno vysvětli."

Stihnu na ni ještě zavolat když vybíhám s kořistí z učebny.
"Dej mi ještě pár dní!"

Když se otočím narazím do něčeho měkkého.
Břicho pana učitele se rozhoupe, není to žádný "hubeňour".

"Ah pane učiteli..."

"Kampak, nesu ti to oblečení."

Ukáže mi ochranné brýle plášť a rukavice. Rychle schovám telefon a vymyslím výmluvu.
"Víte, právě jsem zjistila, že se mi váš kroužek kryje se zpěvem, je mi to líto."
Nasadím smutnou tvář.
"Oh to mě mrzí Ashley, ale u nás máš dveře vždy otevřené."
Rychle se rozloučím a spěchám ke skříňce. Strhnu dalších pár lístečků s nadávkami na mou osobu a otevřu ji.
Bílá obálka je strčená v horní poličce.
Zase se začnu třást a je mi špatně, naštěstí je tam jen pár slov.
15000$ do konce týdne.
Miluji tě.
Xoxo

Nenávidím to, nesnáším Xoxo, jakmile zjistím kdo to je, tak ho pošlu před soud, zničím ho. Zabouchnu za sebou skříňku, prázdnou obálku hodím do koše a vydám se domů.
****
Doma mě čeká šok číslo dvě.
U našeho velkého dubového stolu v krásně nasvícené jídelně sedí ten podvodník a podvodnice. Nejsou sami, spolu s tátou řeší politiku a mamka se na ně culí.
Bože, je tak nechutná.
Kdyby jenom tatínek věděl, že sedí u stolu s milencem své ženy zabil by ho.
Když se chci vplížit k sobě do pokoje zastaví mě tátův unavený hlas.
"Ash jsi to ty? Pojď za námi."
Sakra, co mám dělat?
----------------
Otázka dne: Co byste na místě Ash dělali vy?
Děkuji za votes&comments, vážím si jich!