Pevně ho obejmu kolem krku. "Nechci, aby ti kvůli mě ublížili." Kňuknu.
Budu muset zajít za tou babkou a přehlásit si adresu, aby si nemysleli, že jsem jim zdrhl...

,, Neublíží. To spíš já ublížím jim. " Znovu mu vlepím cudný polibek a další a další. Nemůžu se nabažit jeho rtů.

"Ryane, já to myslím vážně. Co když na tebe Morgan zase vytáhne nůž? Ani ty nezvládneš celou jeho partičku naráz!" Řeknu příšerně. Mám to risknout a taky mu dát pusu? Nevypadá to, že by se potom začal chovat jako Morgan. Ale já ho nechci ztratit. Tolik pusinek.
Celý rudý mu taky vlepím malinký polibek.

Dal mi jednu malinkou pusinku. Ah bože je tak roztomilý.
,, Já." Pusinka.
,, To. " Další.
,, Taky." Další a další.
,, Myslím. " A ještě jednu na nos.
,, Vážně." Ležíme na gauči. Já nad ním a Sam pode mnou. Je celičký rudý a rukama si snaží zakrýt tvář. Je tak zatraceně moc nádherný. Tentokrát mu vlepím pravý nefalšovaný polibek. Snad to na něj nebude moc.

Jsem celý rudý. Nechápu, co se to děje. Políbí mě a začne i pohybovat rty. Je to takové divné, ale zkouším jeho pohyby napodobovat.
Za chvilku nám dojde vzduchu a Ryan se na mě víc nahne a omylem mi zmáčkne břicho. Ajé, palačinky. Další polibek dá Ryan už pohovce, protože já utíkám na záchod. Palačinky chtějí ven. To ve mě moc dlouho nevydržely.

Zmateně se posadím a snažím se otřít sliny z pohovky. Eh nechutný. Pak uslyším dávení a běžím za Samem. Během chvíle ale opět vycouvám. Zvrací. Asi bych mu měl hladit záda nebo tak, ale mám jen jeden záchod a do kýblu či umyvadla zvracet nechci. Nikdy mi tohle nedělalo dobře.
,, Same? "  Zavolám na něj z chodbičky.
,, Připravím nám filmový večer, co ty na to?"  Odpovědí je mi jen další dávivý zvuk. Běhá mi z toho husina po zádech.
,, Úpně nový kartáček je ve vrchní poličce a prášek na břicho je zase v posledním šuplíku. " 

Palačinky jedny dobrý. Je jich škoda. Tak dobré jídlo.
Když dozvracím, tak se zařídím podle rad mého velkého záchranáře. Někomu je špatně, když je někomu jinému špatně. To je, kromě jména a kde bydlí, to jediné, co o něm vlastně vím. Pořádně si ještě vypláchnu pusu od pasty a rozejdu se k němu. Mám hlad, zase v sobě nic nemám. "Ryane, tak jsem si říkal, nemohl by jsi mi o sobě taky něco říct?" Zeptám se a opřu se o opěradlo gauče.

Nervózně poposednu.
,,Co bys chtěl vědět?" Usměju se. Nechce se mi o sobě moc mluvit, ale on mi taky o sobě řekl dost osobní věci, takže je to fér. Jenže mám strach, že mě odsoudí. Pomyslí si, že jsem jen zazobanej fakan, co si ničeho neváží.
Přistrčím k němu misku s brambůrkami. Musí mít po tom zvracení asi zase prázdný žaludek, ale já tu nemám nic lepšího. Opět se zabořím do sedačky. Jsem připravený odpovídat.

"Já nevím, třeba kolik ti je, co máš rád, co nemáš rád, oblíbené jídlo, barva a tak." Usměju se na něj. To jídlo je důležité, naučím se ho vařit, abych mu jím mohl udělat radost.

Oddechnu si.
Tohle je jednoduché.
,, Je mi osmnáct. Mám rád hudbu, sport, rychlou jízdu autem a... " Zarazím se... Ale co.
,, Ještě rád tančím." Nervózně se něj zadívám. Jen se usměje. Žádný posměch? Pokaždé když jsem to někomu řekl tak se mi začal smát. S klidem pokračuju.
,, Tak moc věcí, co nemám rád není ale hlavně nenávidím šikanu, nemám rád vajíčka, taky nemám rád lhaní a mé nejoblíbenější jídlo je kapusta. Je to divný, vím, ale já ji prostě miluju. A má nejoblíbenější je modrá barva. " Přesně taková jakou mají jeho oči. Usměju se a zadívám se na něj. Snad to všechno pobral. Celkem rychle jsem to ze sebe vysypal.
,, Zajímá tě ještě něco?" Uvolněně se usměju.

Snažím si to pokud možno všechno zapamatovat. Vajíčka ne, kapusta ano.
Zamyslím se, jestli chci vědět ještě něco.
"Je něco, co bych podle tebe měl vědět? Jako když tady tedy budu bydlet?" Zeptám se. "Myslím například alergie, podivné zvyky a tak." Usměju se stydlivě. Já tu s ním budu žít.

,, No ehm. Já totiž. Spím nahý ale budu spát v obýváku a ty si vezmeš ložnici, jinak alergii na nic nemám a nic podobného. " O tom kašli se mu radši zmiňovat nebudu, zbytečně by si dělal starosti a už tak jich má moc.

"Neříkal jsi náhodou, že nemáš rád lhaní? Hm? A já budu spát tady, protože pokud vím, tak jsi byl na rozdíl ode mne v nemocnici a je to tvoje postel." Řeknu, když si všimnu, že na začátku váhal, navíc, když lže, tak mu rudne pravé ucho. Jako Eliotovi. Ach jo, proč se mu tak podobá.

,, Nelžu a nebudeš spát na gauči." Nelžu mu. Jen jsem neřekl celou pravdu. Ten kašel není alergie je to jen malá nedůležitá zdravotní komplikace, ale i tak. Jak to poznal?
A že bude spát na gauči? To ani omylem.

"Ty prostě budeš spát v posteli!" zavrčím.
"A něco důležitého mi neříkáš, já to vím." Překřížím si ruce na hrudi a zamračím se na něj.
"Ty! Upozorňuju tě, já poznám, když mi lžeš! Vyklop to, jinak odcházím." Poslední větu řeknu už s naprostým klidem. Nějak totiž cítím, že i já si ho musím pohlídat. Něco je s ním špatně. Ale co?

Proč ho to tak zajímá? Vždyť to nic není.
,, Fajn tak v té posteli budeme spát oba. Kompromis. " Vítězně se ušklíbnu. Teď tamta věc. Nechci mu to říkat, ale prostě nechci, aby odešel.
,, A taky mám někdy problém s dýcháním." Zamumlám a křečovitě se usměju.

"Fajn." Povzdechnu si. Stejně až usne, tak si dojdu na gauč nebo na zem.
"A to jako není vůbec důležitý?" Zeptám se ho nasupeně. "A co musíš udělat, aby jsi ty problémy neměl?" Optám se. Určitě má nějaké prášky, inhalátor a tak.

,, Mám brávat prášky, ale ty jsou stejně k ničemu takže je občas vynechávám a jinak mám někde inhalátor. Vážně to není nic vážného. " Zasměju se. Kdyby jen věděl. Asi se chystal ještě něco říct, ale než stačil vyslovit byť jen slovo. Umlčel jsem ho polibkem, do kterého se nesměle zapojil.
,, Takže ty se o mě bojíš?" 
Šibalsky se usměju a začnu mu polibky oždibovat krk.

"Ano, takže ty prášky budeš pěkně papat, i kdyby vážně nefungovaly." Usměju se na něj, vypláznu na něj jazyk a zajdu nám do kuchyně pro něco k pití.

Jen tak si odpochodoval. Protáhnu se a zívnu.
,, Co si pustíme za ten film? " Zeptám se, když se vrátí se dvěma skleničkami limonády.

"Třeba, já jsem ještě žádný film neviděl, tak něco vyber ty." Usměju se a sednu si k němu. Potom, co cosi namačká na ovladači, si mě přitáhne na klín a spokojeně se opře. Je mi u něj příjemně.