Vůbec se mi za Zenem nechce, ale je to teď můj kamarád, myslím a Ryan na tom trvá. A taky ho nechci rušit. Chtěl jsem být dnes jen s ním, ale nepoštěstilo se mi.
Už oblečený odcházím z pokoje a jdu hledat Zena. Nevím, co to do něj vjelo. Co to do nás obou vjelo. Proč jsme na sebe tak křičeli.

Zhluboka se nadechnu.
,,Ta operace bude náročná. Pokud to nezvládneš... "
,,Já vím," hlesnu a on mi podá brožurku a jakýsi dotazník.
,,Tady. " Všichni tři pak odejdou z místnosti.
,,Zítra v deset odjíždíš," kývnu a začtu se do dotazníku.
Přejete si darovat orgány? Rozklepanou rukou zakroužkuju Ano a pokračuju dál.

Našel jsem Zena sedět pod stromem. Brečí. Hodně brečí. "Zene, já, já nechtěl." Nechtěl jsem ho zranit, jen, jen, pro mě je na prvním místě Ryan.
Vylekaně ke mě otočí hlavu a obejme se rukama. "Vždyť máš pravdu Same, kdybych ti to řekl hned, tak tak by vše mohlo být jinak. Promiň." Vzlykne.
"S tím už stejně nic neuděláme." Povzdechnu si a sednu si vedle něj. "Zítra je ta operace." Řeknu jakoby jen tak mimochodem.

S povzdechem odložím brožurku. Stejně to nechápu. Promnu si spánky a vstanu. Obléknu se a zamířím odevzdat dotazník a pak najít Sama.
Procházím zrovna chodbou, když potkám svého bratra. On se zařadí vedle mě a započne trapné ticho.
,,Chci, aby jsi se o Sama popřípadě postaral. Hlídal ho..."
,,Budu, neboj se to... " Zarazí se uprostřed věty.
,,Nebo asi už nemusíš," zašeptám a rychle se otočím a rozeběhnu se pryč. V hlavě mám pořád obrázek líbajícího se Sama se Zenem.

"No a co, že je ta operace, to s tebou nesouvisí. Ty přece budeš žít tak i tak." Pronese chladně.
"Ne, ty to nechápeš. Jestli Ryan umře, zůstanu sám, bez ničeho, bez nikoho venku na ulici. A to bych znovu nezvládl." Vydechnu a dívám se do země. Možná je to sobecké rozhodnutí, ale já bych to opravdu znovu nezvládl.
Zen mlčí, což je divné, tak k němu zvednu oči a on náhle spojí naše rty. Jsem vyděšený, strašně vyděšený, zmatený a rozklepaný.
Co se to děje? Chci Zena odstrčit, ale nejde to. Jsem moc slabý. Zatmí se mi před očima a on mě konečně pustí. Sesypu se na zem. "Same?" Zeptá se vystrašeně Zen.
"Co to tady děláte!?" Ozve se přímo nasraně za mnou. Hele, Tyler.
"Nic?" Špitne s otázkou Zen a já se klepu. Nechápu, co se to stalo, proč se to stalo a co teď.
"Nic? Takže pro to vaše nic Ryan utekl?" Zeptá se stále naštvaně. Ryan to viděl?
Já se rozklepaně zvednu a jako bez ducha jdu pryč. Je za sebou slyším plačícího Zena, jak vše vysvětluje Tylerovi. Hezky po pravdě, že on Zen to udělal. Jo, on to udělal, ale co já teď mám dělat? Jak se mu můžu podívat do očí?

Proč ho neodstrčil? Proč? Tvrdil, že mě miluje. Tvrdil. Zarazím se. Je to nakonec dobře. Alespoň nebude sám. Jen, jen mohl počkat až zemřu. Rozvalím se na postel. Jsem jak stará, co nechce, aby po její smrti její manžel žil dál. Vzlyknu. Když ono to ale bolí.

Musím se uklidnit, ale jak? Jak? Jsem zoufalý. V tomto stavu bych to nebyl schopný ani Ryanovi vysvětlit. Pohledem zavadím o obvázané zápěstí. Ale co už, není co ztratit. Jestli Ryan umře, vydám se za ním. A jestli bude dál žít, ale nenávidět mě kvůli té puse, tak to bych stejně taky nesnesl. Nějak se dopotácím do koupelny, kde jsem si schoval nůžky. Ostro tupé nůžky. Jaká krása. Užívám si to, jak obmotám obvaz a podívám se na své dílo. Vypadá to strašně, všechny ty jizvy, strupy, otevřené rány. Tak vypadám teď uvnitř. Cítím, jak Samíka přímo děsím. Vezmu nůžky a začnu je zabodávat do zdravé nebo uzdravené pokožky. Cítím něco? Nic, jen prázdnotu, zoufalství a vinu.

Vysvětlí se to. Třeba se vlastně nic nestalo. Otevřou se dveře a dovnitř vstoupí Sam. Obejmu ho.
,,Jestli už mě nemiluješ, nevadí. Zen je fajn kluk. " Vzlyknu a pustím ho.
,,Chci, abys byl šťastný. Nebudu ti nijak bránit," usměju se. Proč to tak moc bolí?

"Ne, Ryane, ne! Já tě miluju." Vzlyknu, ale daleko míň, než předtím. Zase vypadám, jakoby se nic v koupelně nestalo a nikdo si toho nevšímá.
"Zen, Zen mi jen chtěl ukázat, že, že kdyby jsi náhodou umřel, že je tu pro mě, že bych nezůstal sám." Odmlčím se. "Ale on to nechápe, bez tebe bych to už nezvládl."

,,Ale měl bys to beze mne zvládnout. " Zamumlám a políbím ho na rtíky.
,,Miluju tě Same," usměje se, ale já pokračuju.
,,A proto tě musím nechat jít. Se Zenem ti bude lépe a..." Přiletí mi facka a já se chytím za poraněné místo.

"To neříkej! Já se Zenem být nechci! Pochop, já miluju tebe, nikoho jiného!" Vrazím mu facku.
Co si o mě myslí? Už jsem jednou zkusil odejít a jak to dopadlo. Ten den to byla hranice. Když jsem se tehdy otočil a rozběhl jsem se zpátky, věděl jsem, že teď už nikdy nebudu schopen odejít.
"A kdybych chtěl Zena, tak bych, když se bojím, je mi špatně nebo jen nechci být sám, otravoval jeho, ne tebe." Dodám.

Políbím ho a on mi polibek oplatí.
,,Jen, bylo to pro mě těžké, nedovedu se dívat na to, jak, jak tě líbá někdo jiný. Prostě je to strašně bolestné. " Přitulí se ke mně a dál se líbáme. Polibky dostanou prudší a chtivější ráz a já ho povalím pod sebe.
Náhle se z vedlejšího pokoje ozve slastné vzdychání a vykřikování střídavě Zena a pak i Tylera. Nevšímám si toho. Chci slyšet vzdychat jen své jméno.

Pane bože, to si dělají srandu, ne? Oni dva? Dohromady? Sex?
"Jsem taky tak hlasitý?" Zastydím se. Ryane se zastaví, zaposlouchá se a přikývne. Celý zrudnu. Takže nás vždycky všichni všude slyší!

,,To abychom je přeřvali, můj bratr byl vždy uřvaný, "vydechnu a začnu mu kouřit. Jen sténá a snaží se to držet v sobě. Chytím mu ruce a odtáhnu se.
,,No tak, Samí, nekroť se a ošukej mi pořádně pusu. "

Jeho kecům neodolám a začnu přímo křičet jeho jméno.
A na ošukání pusy nemusí dlouho čekat.
"Když to tak moc chceš." Ušklíbnu se. Navzájem si hledíme do očí a já projíždím celou jeho pusu až za mandle.

Udělá se mi do pusy a já to vše spolknu. Povalím ho pod sebe a začnu si ho připravovat. Když jsem s přípravou hotový vezmu si Sama do náruče a opřu ho zády o zeď a prudce do něj přirazím. Nohy má omotané kolem mého pasu a ruce kolem krku. Je to dokonalé.

Pane jo, o stěnu jsme to ještě nezkoušeli.
Prudce do mě přiráží a já si to naplno užívám a jak si přál sténám na celý ústav. Všiml jsem si, že rachot v pokoji vedle ustal. S námi ani nemohli soutěžit, s Ryanem jsme sehraný tým.