"Nejsi. Jsi můj princ Ryan a já jsem tvá princezna. Až bude všechno v pořádku, tak mi můžete vybrat šaty můj princi." Zívnu, pomalu se mi zavírají oči. "Miluju tě." Vypadne ze mě ještě a usnu. Usnu v náručí svého prince, hrdiny a hlavně osoby, kterou miluju a obdivuju.

Opět se rozpláču. Proč to nevidí? Proč si to neuvědomuje? Proč si neuvědomuje, že ho táhnu ke dnu. Musí se ode mne odpoutat. Musí se zamilovat třeba do mého bratra. Po operaci by se za mne mohl vydávat a já bych mohl klidně zemřít. Nezní to fajn? 

Spím celou noc a ještě bych spal, kdyby mě nepřišel vzbudit Zen, že prý se na mě přišli podívat dva kamarádi. Chci mu říct, že to je omyl, že já kamarády nemám, ale to už jsem odtáhnout pryč z bezpečí Ryanova náruče.Dovede mě před budovu do zahradního areálu tohoto ústavu a se slovy, že mě tu s nimi nechá samotného nanejvýš 15 minut, protože jde Ryanovi oznámit, kam jsem zmizel. Sednu si tedy na lavičku a čekám. Náhle se po cestě ke mě blíží dva kluci. K mému zděšení to je Morgan s tím klukem, co ublížil Ryanovi. Celý ztuhnu a oni se s úšklebkem blíží. Co oni tu dělají?Nohy se mi pohnou samy od sebe a já se ohromnou rychlostí dostanu na strom za lavičkou.

Proberu se a Sam tu nikde není. Odešel? Utekl ode mě? Určitě ano. Poslechl mě a tak, tak je to v pořádku. Je to v pořádku a i tak to tak moc bolí. Chci, aby byl šťastný. Vstanu a obléknu se. Zamířím na snídani. Slíbil jsem, že budu jíst. 

"Copak Same, snad se nás nebojíš?!" Uchechtne se Morgan."No, vždyť já jsem ti nic neudělal." Slizce se usměje ten druhý. Držím se na stromě na té nejvyšší větvi a koukám na ně z dostatečné vzdálenosti dolů."Ale ano, ublížil jsi Ryanovi." Vzlyknu, když si na to vzpomenu. "No jo, má dobrou prdel, ale tady Morgan říkal, že ty máš lepší." Proč má tak slizký podlézavý hlas? Já jsem jen a jen Ryana!"Co chcete?" Šeptnu. Chci, aby šli pryč."No, co? Chceme si užít, pro co jiného bychom zrovna za tebou chodili ty buzno?!" Zavrčí Morgan. "Tak slez! Nebo si pro tebe máme vylézt?" Dodá."Já nechci." Vzlyknu a pevně se držím kmenu stromu, nikdo mě odtud nedostane."Ale prosím tě, Ryan to taky nechtěl a jak potom sténal a kroutil." Zavzpomíná ten kluk a mlsně se olízne."Slez dolů, nebo dopadneš hůř než ve škole, hůř než ten tvůj ELIOT." Když Morgan zmíní Eliota, začnu se třást.

Snědl jsem sotva půl chlebu, ale i tak je mi zle, nemůžu jíst. Nemůžu nic. Zalezu do sprchy a chci na sebe pustit vodu. Nedokážu to. Sesunu se podél stěny na zem a tiše vzlykám. Chci pryč. Chci už konečně konec. 

"Eliota do toho netahej! Chtěl mě zachránit!" Vzlyknu. Myslel jsem, že jsem se přes to přenesl, ale to jsem se mýlil, zase to mám před očima."Ale, nekecej, vždyť toho tvého hrdinu skolilo jen pár ran nožem." Uchechtne se Morgan jakoby nic."Neslyšel jsi?! Pojď dolů, jinak si znovu najdu toho tvého Ryana a věř mi, tentokrát nebudu jemný jako na tom záchodě, jen tak pro info, poslal tě pryč a nechal se, abych si nevzal tebe, zlatíčko." Ne, ne, ne, ať to není pravda, to nemůže být pravda, vymýšlí si! "Ne, ne, ne." Odporuju oběma."Ale ano, ZNÁSILNIL jsem ti kluka, buzno!" 'Tak to dost.' Ozve se Samík a převezme kontrolu."Nechte toho, běžte pryč! My vás tu nechceme!" Křičí na ně a, jelikož jsme zase na jehličnatém stromu se šiškama, je po nich začne házet."Ve škole jsi byl povolnější." Ušklíbne se Morgan."Ne, nebyl, jen teď mám osobu, kvůli které po sobě už nenechám šlapat!" Á, Samík si zapamatoval spojení nenechá po sobě šlapat z jednoho filmu, na který jsme se s Ryanem koukali."Neříkej mi, že se ti sex se mnou nelíbil." Švitoří Morgan a ten druhý zadržuje smích.

Vstanu a s obrovským sebezapřením na sebe pustím vodu. Je to odporné. Klepu se a zhluboka dýchám. Zvládnu to. Zvládnu to. Už umytý se vydám do pokoje. Cestou míjím běžícího Zena. Jen nechápavě zavrtím hlavou a zalezu do pokoje. Není tu. 

Už mlčím, já i Samík. Úplně všechno nám to běží před očima. Tečou mi slzy a tisknu se ke stromu. Ty dva to přestalo bavit. Náhle mě začnou bombardovat kameny."Tak už spadni." Mrmlají."Ihned toho nechte!" Ozve se. Nevím, kdo to je, ale kameny opravdu přestanou.Opatrně otevřu oko. Pod stromem stojí ochranka. Cítím, jak mi po čele teče krev.Odvedli je, přes jejich protesty je odvedli. "Už můžete slézt." Volají na mě ze země. Kroutím hlavou. Jsem na nic, naprosto neschopný..."Co budeme dělat?" Slyším ze spodu."Já chci Ryana!" Vzlykám."Haló? Zeptejte se Ryana, přítele toho cvoka, co sedí na stromě. Přijde si ho sundat, nebo ho máme sestřelit." Mluví jeden do telefonu. Ryane...

Nemůžu usnout. Stále se jen převaluju sem a tam. Chybí mi Sam. Můj Samík. Chci ho u sebe a zároveň si přeju, aby měl hezčí život. Ozve se zaklepání na dveře. ,,Ne! "vyjeknu.

"No tak, pojď dolů Same, už jsou pryč, nikdo ti neublíží." Křičí na mě ze země doktorka.Kroutím hlavou. Všechno je špatně, všechno je tak moc špatně. "Neboj se, všechno jsme měli pod kontrolou, nic se nemohlo stát!" Jo, a ta krev, která mi teče po tváří a po čele je co? A počkat?"Pod kontrolou?" Špitnu."No ano, ano, máš na sobě štěnici, víš? Všechno, co řekli, je nahrané. A až slezeš dolů, tak to doneseme na policii a ti dva půjdou do vězení." Snaží se mi to vysvětlit, ale já, já to nechápu. Využili mě. "Tady je ta uspávací puška." Slyším ze spoda. Oni po mě budou střílet? Ale vždyť jsem neudělal nic špatného, nejsem špatný člověk. Všechno mě tak moc mrzí.

Dveře se otevřou a dovnitř vběhne Zen. ,,Sam, strom, lidi, zbraň, pomoc. " Hlasitě vydechuje a já se okamžitě vymotám z peřin. V hlavě mi bliká jen jedna důležitá osoba. Sam. Běžím za Zenem, tedy snažím se o to. Doběhneme pod jakýsi strom a já odstrčím chlapa z puškou.,,Jste normální!" zařvu. 

Vidím, jak už na mě míří. Zavřu oči a už čekám na ránu. Nic. Nic. Nepřichází a já, jako bych ze spodu slyšel Ryana. Ryana? Ryan? Je tady? Zase mě přišel zachránit?Rozvzlykám se a ještě víc obejmu kmen stromu."Ryane..."

,,Samí pojď dolů." Nervózně přešlápnu. Moc se na mě dívají. ,,Co se tu stalo! "vyjeknu a ona mi začne vše vysvětlovat. Vzteky zrudnu. ,,To si děláte srandu, ne?" vyjedu na ně. ,,Samí už je dobře, pojď dolů ke mně. "

"Ne, ne, ne, Ryane, oni se určitě vrátí, nejmíň Morgan. Vždycky když nic nedostal, tak se vrátil." Vzlyknu a třesu se. Ryan tam dole křičí po ostatních. Zlobí se na ně kvuli mě.

,,Morgan se k tobě už nedostane. Nikdo ti už neublíží. " Konečně ti lidé odešli a já se začnu sápat na strom. Nedívej se dolů, nedívej se. No tak. Tohle zvládnu. Pro Sama to zvládnu. 

Nevrátí? "Opravdu? Budeš se mnou? Ochráníš mě?" Vzlyknu a pomalu a opatrně se začnu sunout dolů za Ryanem, aby za mnou nemusel šplhat moc vysoko. Nemá rád, bojí se výšek a i tak si sem pro mě jde. Já ho tak miluju.

,,Vždycky tě ochráním." S úlevou si opět stoupnu na zem a okamžitě obejmu Sama. ,,Nikoho nenechám ti ublížit. "

"Tak moc tě miluju." Šeptnu a tisknu se k němu. Jsem tak rád, že ho mám u sebe. "Dneska se tě nehodlám pustit." Sdělím mu potichu a on si mě s úsměvem přisune ještě blíž.

Usměju se. Ne jako opičí mláďátko, které se drží své mámy. Vyhoupnu si ho do náruče a i když to jde těžce tak ho nesu do pokoje. Usne mi v náruči a já ho opatrně položím na postel. Zazvoní telefon a já přijmu krátký hovor. Zítra mám operaci.