"My tě právě taky moc milujeme a nechceme, aby jsi se kvůli nám trápil." Vzlyknu a přitulím se k němu. 'Same, neplakej, budeme všichni tři spolu, všechno bude v pořádku, uvidíš, já se všechno naučím a budu ti moc moc pomáhat.' Konejší mě Samík.

,,Vždyť mi neděláš, eh neděláte problémy, jen vám nechci ublížit." Přitáhnu si ho k sobě ještě víc a jemně mu líbám krk. Snad to nebude ničemu vadit.

'To je příjemné, proč to takhle nedělali i ostatní. Tak, aby se nám to líbilo a nebolelo to?' Zeptá se mě bláhově ten dětský hlásek. 'Nikdo jiný nás totiž nikdy nemiloval.' Šeptnu mu na to a víc se natisknu na Ryana. Tečou mi slzy, ale nebrečím.

,,Teď se pořádně najíme, co říkáš?" Zářivě se usměju. Když si chce ale odsednout, přendám si ho na klín.
,,Najíme se takhle, zlato?" Chci ho mít u sebe.

Jen kývnu a pohodlně se na něm uvelebím. "Já teda Samík už to snědl, takže nemám hlad. Najez se a já si tu zatím pohovím." Usměju se. Tisknu se na něj, vnímám teplo jeho těla. Tak moc ho miluju. 'Milujeme.' 'Ano, milujeme.'

Spokojeně se pustím do jídla, teda do toho, co zbylo. Když už je vše snězené a já jsem najedený, pohodlněji se uvelebím do sedačky. Pomalu upadám do dřímoty. Ještě nás čeká dlouhá cesta a já se alespoň vyspím.

'Same, Same, on usnul, můžu mu nakreslit kočičku, plosím.' Škemrá Samík. 'A čím bys to nakreslil trdlo, vždyť tu nic nemáme.' Směju se. 'Samík není trdlo, máme v kapse fix.' Zašklebí se a už přebírá kontrolu nad mým tělem.

Cítím tlak na svém klíně a tak se zavrtím. Ten tlak se, ale začne pohybovat a mě to nenechává chladným. Doširoka otevřu oči a zasténám. Zmateně se rozkoukávám.

"Kočička!" Zavýská a poskočí na Ryanově klíně. Nakreslil mu nos a fousky. 'Ale on je kluk, takže...' než to stihnu doříct, tak Ryan překvapeně otevře oči. "Kocourek!" Zapiští Samík a Ryana silně obejme.

Objetí mu opětuju. Kocourek? Zmateně se na něj dívám. Tohle je, už asi zase Samík. Trochu se odtáhne a začne mi poskakovat na klíně. Vytřeštím oči a skousnu si ret.
,,Přes-přestaň prosím poskakovat. " On mě, ale ignoruje jen se směje a dál poskakuje. Náhle se zarazí a zamračí se. Znovu si poposedne.

Směju se a poskakuju na něm a užívám si to, že stále nezjistil, co má na obličeji, a protože mě, teda nás, má moc rád. Ale něco mě začne dloubat do zadečku, tak zkouším najít nějakou příjemnější pozici. Ale ono, jakoby se to zvětšovalo. "Ryane, co to je?" Ukážu mu do klína, on zrudne a mlčí. 'Sámé! Co to je?' Ozve se smích. 'To jen Ryanovo tělo dává najevo, jak se mu líbíme, že na něm skáčeš, víš? Pusť mě k tomu.' Udělám, jak řekne a přenechám mu řízení. Klekne si na zem mezi jeho kolena. 'Teď se neděs, ano? Takhle si totiž velcí kluci hrají a ukazují si, jak moc se milují, ano? Ne jako s tatou.' Vysvětlí mi a já sleduju, jak mu rezepne kalhoty a pohledí ho přes trenky po jeho ptáčkovi.

Vzdychnu.
,,To, to nemusíš. Co když někdo-ah přijde." Snažím se mu nějak zabránit v jeho úmyslu.

"Ale ano, zasloužíš si to a navíc, co jiného bys s tím dělal?" Usměje se na něj Sam. Ještě se zvedne a zatáhne závěsy do kupé.
Vrátí se do stejné pozice a nechá na sebe vykouknout Ryanova ptáčka. Je obrovský, větší než taťkův. Začne mu ho olizovat a přitom se mu dívá do očí. Snad si ho celého nechce dát do pusy, vždyť se udusíme!

Zasténám a vpletu mu prsty do vlasů.
,,Samí." Olizuje ho a prstem mi mačká špičku. Proč mě tak mučí? Náhle ho začne pomalu pojímat do úst a já slastí zavřu oči.

'Ne, ne, ne! Same ne, bude to bolet, co zoubky, vypadli nám kvůli tomu zoubky.' Zoufám si, ale když vidím, že Sam nepřestává a Ryan nám do pusy nepřiráží, tak se uklidním. Sam pohybuje hlavou nahoru a dolu v různým tempu. Baví mě pozorovat, jak kvůli tomu Ryan blázní a kňourá naše jméno. Když to nebolí ,není to tak špatné, ale stejně radši lížu zmrzlinu nebo lízátko.

S hlasitým výdechem se mu udělám do pusy.
,,Děkuju, lásko." On se usměje a všechno spolkne, ale kousek mu teče po bradě. Nakloním se k němu a olíznu to. Chci ho následně políbit, ale on se odtáhne a začne se hrozně smát. Zmateně se na něj dívám. Radši si zapnu kalhoty a trochu se upravím. Pořád se směje. Je to divný.

Ježíš! To je tak cute! Náš kocourek mi olízl svoji smetánku s obličeje. A jak nechápavě se tváří. To je tak, tak směšně úžasný. Nedokážu se přestat smát, navíc Samík se směje se mnou, takže ani nejde přestat. Ryan si jen uraženě zapne kalhoty a založí ruce. "Ale snad se nám kocourek nezlobí." Usměju se na něj a snažím se popadnout dech. Ten jeho výraz.

,,Kocourek?" Zopakuju po něm. Prostě ne, nechápu to. Znovu se rozhihňá a já nakrčím nos, to ho rozesměje ještě víc. Uniká mi něco? Očividně, ano.
,,Co se děje?" Zeptám se a trochu si navlhčím rty, jsou úplně suché.

"Ty jsi tak roztomilý, Samík měl hold dobrý nápad." Ještě ouška a ocásek a vypadá jako opravdový kocourek. Bože, on je tak kawaii! Vyskočím mu na klín a vrhnu se mu na ty jeho rty, když si je tak podbízivě olizuje.

,,Co uhm." Jsem umlčen Samovými rtíky a ochotně se zapojím do polibku. Netuším, jak dlouho se líbáme, ale teprve po dlouhé době se od sebe odtáhneme. Oba dva máme nateklé a narůžovělé rty.
,,Vypadáš tak zatraceně sexy. Už se nemůžu dočkat, až z tebe doma vyšukám duši." Zavrním mu do ucha.

Samík ve mě vyjeveně vyjekne a já Ryanovi skousnu a olíznu ucho. "Jestli já jsem sexy, tak ty jsi můj bůh. Kocouří bůh." Tu poslední větu jen zašeptám. "Už se na to těším. Dáme v naší posteli nebo zase někde jinde, třeba na pohovce nebo přes stůl, co ty na to?" Řeknu svůdně. Cítím, jak je Samík úplně překvapený.

,,Stůl." Vyhrknu okamžitě. Představa, jak si ho tvrdě beru zezadu a on se jen tak tak drží stolu. Ach bože. Kde se to v něm bere.
,,Co máš pořád s tím kocourkem?" Zamumlám nakonec.

Stůl, sakra, stůl. Já jsem takový úchyl, stalo se ze mě strašné prase.
"Možná jen možná máš něco na obličeji. Tady, tady, a tady." Naznačím sobě fousky a začnu se smát.

,,Co?" Vytřeštím oči a začnu si ochmatávat obličej, jako by mi to mělo nějak pomoct. On se jen chichotá.
,,Zajdu si to na záchod opláchnout." Povzdechnu si a políbím ho na rtíky. Pak rychle zamířím na toalety. Prosím, ať mě nikdo nevidí.

Zabořím se do sedadla a v hlavě si plácnu se Samíkem. Nechápu, proč si to šel hned umýt, slušelo mu to.
Náhle se otevřou dveře kupé, myslím si, že je to Ryan, ale omyl. Je to průvodčí. "Jízdenku prosím." Ozve se otráveně. Odtáhnu se od něj co nejdál. "Promiňte, já ji u sebe nemám, má ji můj přítel, který šel právě na záchod." Omluvím se, ale on se zamračí. "Přítel?" Řekne opovrživě. "To ti tak budu chlapče věřit." Vytáhne mě za ramena na nohy, nebere ohled na to, že se třesu, bráním. Dovleče mě ke dveřím z vagón. "Tady vystupuješ buzničko." Řekne a normálně mě vykopne z vlaku, ten stojí ve stanici a zatím se nerozjel. Ležím rozpláclí na nástupišti. Dotýkal se mě, je tu tolik lidí. Ozve se písknutí. Vlak právě odjíždí. Odjíždí mi pryč s Ryanem!
Ležím na perouně a marně se snažím uklidnit. Ryan je pryč. Co teď budu dělat? Nemám mobil, peníze, nemám se jak dostat domů, za Ryane.