Proč mi najednou říká lásko? Pomalu otevřu oči. Nade mnou se sklání Sam. Byl to jen sen. Jen sen. Zhluboka vydechnu. Jen sen.

Obejmu ho. "Ryane, proč jsi plakal?" Zeptám se a přitisknu se k němu. Točí se mi hlava, je mi zima. Chci být u Ryana. "Pšík..."

,, To jedno Samí, běž spinkat. " Políbím ho na čelo a uložím ho vedle sebe. Nejspíš chtěl protestovat, ale spánek ho přemohl. Já už spát nešel. Nemohl jsem jít spát, raději jsem hlídal Sama a užíval si chvíli s ním. Netuším totiž na jak dlouho to se mnou ještě vydrží.

Když mě tak jemně starostlivě položí na postel a obejme. Cítím se báječně a konečně usnu. Ve spánku se k němu ještě víc přitulím. Miluju ho.

Za celou noc jsem nezamhouřil oka. Nezvládl jsem usnout. Bál jsem se usnout. Pevně jsem Sama svíral v náruči a bylo mi dobře.
,, Dobré ráno ospalče. " Zašeptám a prohrábnu mu vlásky.

Vzbudím se, uvidím nad sebou Ryana. Má velké kruhy pod očima. On je celou dobu vzhůru.
'"Ryane, proč jsi nespal? Udělal jsem něco?"

,, Ty nic proboha. " Zasměju se a pocuchám mu vlasy.
,, Nemohl jsem jen usnout."

"A proč?" Zvídám. Zajímá mě to, chtěl bych mu pomoct, vypadá příšerně. "Pšík..." i mě je prostě hrozně. Že já blázen běžel tak stroze oblečení ven.

,, Nic důležitého prostě jsem nemohl spát." Náhle zase pšíkne a vyprskne na mě sopel a sliny.
,, A ty budeš dnes stejně celý den ležet. " Utřu si slintanec ze tváře.

"Promiň." Cítím se tak trapně. Musí být zhnusený. Jsem smutný a zůstanu ležet. To já se o něj měl starat. "A ty si vem prosím ten prášek."

,, Nemáš se proč omlouvat. Teď jsme si přece bližší, když už jsem měl čest i s tvým slintancem. " Zasměju se. Prášek.
,, Vezmu si ho později."

"Pšík..." cuknu hlavou. "Ne, prosím, vezmi si ho teď, ať na něj potom nemusíš myslet." Hlas mám ochraptělý.

,, Jo jasně. "Pozoruje mě a tak mi nezbyde nic jiného než se zvednout a sníst před ním ten prášek.
,, Dojdu nám pro snídani, ano?"

Snědl prášek, jsem spokojený, až na to, že tu zůstanu sám. Je to divné, dřív jsem byl pořád sám a měl jsem to rád, zbožňoval jsem to, ale teď? Chtěl bych být jenom a jenom s Ryane.

,, Neboj za chvíli jsem zpět. Jíst přece musíme. " Nechci od něj pryč. Nechci, ale musím. Vyjdu z pokoje a zamířím do jídelny. Tam naberu na tác dva plné talíře a konvici s čajem a hrnky. Opatrně s tím nákladem zamířím zpět.
,, Ryane!"
,, Ahoj Davide. " Usměju se, ale dál pokračuju v chůzi.
,, Hele to, co se včera stalo. Je Sam v pohodě? "
,, Je jen nachlazený."
,, No jo vlastně Dan říkal, že se za ním zastaví. " Cože to?
,, To říkal?"
,, No jo. Hej mrzí mě ta vaše rvačka, neměl se smát, ale on by to určitě neudělal. Je moc hodný. " Jo hodný. Jistě.
,, Jo jasně. Už půjdu měj se."
,, Ty taky. " Usměje se a vydá se pryč.
Co nejrychleji zamířím do pokoje.

Ležím na posteli a koukám do stropu. Je mi zima, bolí mě hlava a teče mi z nosu. Cítím se tak uboze. Kdy naposledy jsem byl takhle nemocný? Ani nepamatuju.
Někdo zaklepe na dveře. "Dále." Křiknu ochraptěle. Dveře se otevřou a za nimi stojí Dan. "Ahoj Dane, potřebuješ něco?" Snažím se být milý, ale dnes nemám chuť vzpomínat a ani si povídat. "Nic, nic, jdu se na tebe jen podívat, jestli jsi v pohodě." Řekne trošku divně. "To jsi hodný, ale mě není dobře, nechci tě vyhánět, ale měl by jsi jít, aby jsi to nechytl. Navíc mi není vůbec dobře a půjdu asi znovu hned po snídani spát." Snažím se usmát.

Chci vtrhnout do pokoje, ale zarazí mě hlasy.
,, Miloval si Elliota? On tě totiž miloval Same a já, já si včera uvědomil, že mě taky přitahuješ. " Stojím tam a poslouchám. Miloval ho?

O čem to mluví? Eliot a milovat mě? Vždyť jsem mu slíbil, že na něj tak pohlížet nebudu. "Ne, nikdy jsem nikoho nemiloval, až do teď." Šeptnu. "Já miluju Ryana, víš, je pro mě všechno. Ochránce, přítel, kamarád, rádce, ošetřovatel, můj svět. Promiň, ale pochybuju, že bych zvládl někoho milovat víc než jeho. Teď už vím, že bez něj bych nebyl nic a ani bych nebyl ničeho schopen. Kdybych o něj přišel, z jakéhokoliv důvodu, asi bych se zabil." Přemýšlím nahlas. "Dane, já věřím, že si najdeš někoho naprosto úžasného, jako mě si našel můj Ryan." Usměju se na něj. Jsem tak unavený.

,, Ale já. " V tu chvíli vejdu do místnosti. Slyšel jsem dost.
,, Laskavě vypadni." Syknu na Dana a on odejde. Bez protestů se zamyšleným pohledem. Dojdu k Samovi a začnu ho zasypávat polibky.
,, Jsi to nejlepší a nejúžasnější, co mě kdy v životě potkalo. "

Najednou do pokoje vejde Ryan. "Ty, ty jsi, jsi to všechno slyšel?" Zeptám se stydlivě. I když, jestli to slyšel, tak jsem rád. Někdy mám pocit, že o mých citech Ryan občas pochybuje. Obejmu ho, i když se mé tělo začne podezdřele klepat. "Ryane, mě je zzziiiima." Drkotají mi zuby a já se k němu snažím přitulit, ale mám tak slabé ruce.

Sáhnu mu na čelo.
,,Vždyť úplně hoříš! " Zabalím ho pořádně do deky, musí se vypotit. Dojdu k němu s talířkem.
,, Otevři pusu."

"Ale Ryane, vždyť já se dokážu najíst sám." Zaprotestuju navzdory svému tělu, které říká úplný opak. Ryan se potutelně usměje a podá mi rohlík. Chci si ukousnout, ale má ruka asi zapomněla, kde mám pusu.

,, Vidíš? Takže přestaň remcat a koukej otevřít pusu. Ani když mi ho kouříš neděláš takové cavyky. " Usměju se a zas k němu namířím s jídlem.

Začnu se červenat. "Co kecáš, vždyť ti kouřím rád." Když si uvědomím, co jsem to právě vypustil z pusy, tak ji celý rudý konečně otevřu.

Vyprsknu smíchy.
,, Tak to mě moc těší. " Místo jídla mu do úst vklouznu jazykem a chvíli ho líbám. Až poté ho začnu krmit.

Teď mi to bude určitě pořád předhazovat, ale to je jedno. Jemně mě líbá a já si to plně užívám.
Potom mě začne krmit. Bože, nacpal do mě tolik jídla a chce cpát další a další. "Pšík..." "Ryane, já už nemůžu a je mi pořád zima, pojď si lehnout ke mně." Škemrám.

,, Tak jo. " Zamrmlu a vlezu si k němu.
,, Dnes bude odpočinkový den." Přitáhnu si ho k sobě a ruce mu omotám kolem útlého pasu. Je tak droboučký.

Přitulím se k němu. Takhle bych mohl trávit celé hodiny, samozřejmě lepší by to bylo bez té mé indispozice, ale... "Miluju tě Ryane, opravdu moc tě miluju." Šeptnu, uvelebím se mu na hrudi a zavřu oči. Nesmím, jen odpočívám.

,, Taky tě miluju." Odpovím a sleduju, jak zavírá oči. Usnul. Oči se mi začnou taky brzy klížit a mocně zívnu. Ani nevím, jak ale spím jako zařezaný.

Cítím, jak se celý uvolnil. Usnul. Jsem rád, že spolu dokážeme spát v obou smyslech slova. Tak ho miluju. Doufám, že se mu nebude zdát nic zlého. Nerad ho vidím plakat, navíc, když s tím nedokážu nic dělat. Přeju mu jen hezké sny. A sám se za ním vydám do říše snů.

Probudím se a Sam vedle mě neleží. Zmateně se vyšvihnu do sedu a rozhlédnu se po místnosti. Nikde nikdo. Vyhrabu se z peřin a prolezu celý byt.
,, Kam ses mi poděl Same? "