Zběsile mi buší do hrudy pěstičkami. Pláče a nadává mi. Pořádně nechápu, co se děje. Chytím mu ruce a přitisknu ho na sebe.
,, Co blázníš? "Zašeptám mu do vlasů a políbím ho do nich. Jen se znovu roztřese.
,, Same, co se stalo? Udělal jsem něco? "

"Monica mi to řekla." Vzlykám dál, celý se třesu. "Že jsi hodně nemocný, ale nepolykáš pravidelně prášky a nechodíš k doktorovi." Šeptám. Ani sám to nechci slyšet. "Proč, proč, vysvětli mi to!"

Tak kvůli tomu pláče? To Monica nemůže přestat strkat nos do cizích věcí! Sakra! Vždyť to není nic vážnýho. Nechápu, co s tím všichni mají!
,, Same není to nic vážného. Prostě je to jen malá zdravotní komplikace." Usměju se a pohladím ho po tváři.
,, Není to nic kvůli čemu by ses měl bát. U doktora jsem byl nedávno, prý se nic nezměnilo a prášky. Sem tam je vynechám, ale to děláme všichni. " Nic to není. Začnu mu slíbávávat slzičky z tváře, pak pokračuju po čelisti na krk, kde mu začnu dělat další znaménko. Hned vedle toho ze včerejška. Chci, aby každý věděl, že je můj a taky ho chci přivést na jiné myšlenky.

"Nic se nezměnilo, v tom je ten problém, Ryane. Nezlepšilo se to." Ta nemoc se měla dát vyléčit během pár týdnů. Kdyby bral ty prášky, už se tím nemusel trápit, byl by zdravý. "Prosím, prosím, začni brát pořádně ty prášky. Já chci, abys byl zdravý." Škemrám a víc se k němu přitulím. "A každému, když řekneš, že kašleš KREV, tak ti řekne, že bude asi něco hodně špatně." Šeptnu. Proč on nechápe, že ho mám rád?

Povzdechnu si. Proč nechápe, že všichni přehánějí a ti doktoři chcou z lidí vytáhnout jen prachy. Navíc ty prášky jsou odporný.
,, Fajn, začnu brát ty prášky. " Rezignuju nakonec. Nechci se dívat na to, jak pláče. Obzvlášť když pláče kvůli mně.
Prsty přejedu po nové značce a usměju se na něj.
,, Teď každý uvidí, že jsi můj." Zavrním.

"Děkuju, děkuju ti." Vlepím mu pusu, ale já si ho pohlídám, aby si nemyslel.
Přejedu si rukou po krku. Jsem jeho. "Hmm, Ryane..." oslovím ho, "myslíš, myslíš, že bych, že bych..." nezvládám se vykousnout. Je to tak trapný. Nádech, výdech. "Mohl bych si tě taky označit, teda zkusit to."

Usměju se. Chce si mě taky označit? Rozhodně nejsem proti. Políbím ho na rtíky.
,, A kde by sis mě chtěl označit, lásko? " To lásko mi vyklouzne ze rtů samo od sebe a mě se hrozně moc líbí, jak to zní. Spokojeně se ušklíbnu, když se ke mně začne přibližovat.

Lásko, lásko, lásko. Začnu se červenat. Začnu se k němu naklánět a přisaju se mu přímo dopřed krku. Vytvořím mu tam krásný cucflek a ještě ho olíznu.

Zachvěju se, když mi olízne krk. Je tak dokonalý.
,, Dneska půjdeme nakupovat, co říkáš?" Potřebuje nové oblečení. Když jsem mu sbíral věci našel jsem jen pár obnošených kousků, vážně nutně potřebuje nové kusy.

Nakupovat? Mezi lidi? Brr. A za co, vždyť nemám žádné peníze. "To přece není potřeba, navíc, nemám peníze, tudíž ani žádné nové oblečení nebude." Vymlouvám se, i když nějak tuším, že mi to neprojde.
Po tom, co mě pustili, tak jsem si chtěl najít brigádu a vydělávat si něco málo na jídlo. Ale nastal problém. Zaprvé mě nikde nechtěli a tam, kde by mě přijali jsem musel být stále mezi lidmi.
"A půjdeš na tu oslavu, jak tě zvali? Jestli ano, myslíš, že bys mi mohl zapnout nějaký nestrašidelný film?"

,, Tak zaprvé. Peníze mám já a tak ti to i zaplatím." Přiložím mu prst na rty. Chci, aby mě nechal mluvit.
,, Zadruhé budu celou dobu u tebe a půjdeme tam, kde lidí moc nebude. " Rozhodně jsem nezapomněl na jeho strach. I to, jak reagoval na mého otce a macechu, je jasné, že to stále nezvládá.
,, A na tu oslavu nepůjdu, takže filmový večer si můžeme udělat zase spolu a pak bychom si mohli, pokud budeš chtít, zopakovat to co následovalo po filmu minule. " Zkousnu si ret při vzpomínce na Samův slastí skřivený obličej a na jeho šikovnou pusinku.

"A proč nepůjdeš? Ne že bych tě chtěl vyhánět, nebo tak, ale mazlit se můžeme i potom, co příjdeš. Nechci, aby jsi tam nechodil jen pro to, že bych tu musel zůstat." Řeknu svou myšlenku a při zmínce mazlení se zapýřím. "A nemusíš mi nic kupovat, mě stačí, co mám."

,, Chci ti to koupit a rozhodně potřebuješ nové oblečení a ohledně toho proč tam nejdu." Mírně se zamračí.
,, To s tebou vůbec nesouvisí, nechci je vidět. Nechci se s nimi stýkat. Mezi mnou a nimi se toho stalo hodně a já si prostě nechci hrát na dokonalou spořádanou rodinku a ohledně mazlení. " Skousnu mu ouško.
,, Mazlení s tebou bych si vybral okamžitě i kdybych netušil, co je druhá možnost."

"A co je ta druhá možnost?" Zeptám se nechápavě.
Jeho rodinu s ním dnes řešit nebudu, nechci, abychom se hádali. Mě to přijde totiž tak strašné. Sice nevím, co se mezi nimi stalo, ale jeho rodiče, nebo alespoň Monica se snaží. Co já bych dal za rodinu, matku, maminku.

,, Ta druhá možnost je prostě jakákoliv událost. Myslím to tak, že si prostě vždy vyberu tebe. Teď si pro mě prostě nejdražší ty, Same. " Usměju se, ale zarazí mě jeho smutný pohled. Udělal jsem něco?
,, Tak tedy pojedem?" Navrhnu nesměle.

"Tak, jo." Usměju se, i když se mi nikam vůbec nechce. Dojdeme k autu. Sednu si na místo spolujezdce a Ryan na místo řidiče. "Vzhůru do obchodu a ještě dál." Prohlásím s neveselým úšklebkem.

Jen si povzdechnu a nechám jeho poznámku být. Cesta ubíhá rychle takže, už jsme brzy na místě a vydáváme se do nákupního centra. Sama si přitisknu k sobě a propletu si s ním prsty. Cítím, jak se třese a tak ještě zrychlím, abychom se konečně dostali do jednoho malého obchůdku.

Tolik moc lidí. Celý se klepu. Zase. Ale Ryan si mě drží, jak slíbil. Mám ho moc moc rád.
Dovede mě do malého obchodu, kde je jen málo lidí. Ani neví, jak moc jsem mu vděčný. Přišoupne mě k věšákům a já si začnu zdráhavě vybírat oblečení. Pořád koukám na ceny a beru jen to nejlevnější a nejnutnější. Ryan se na mě škaredě podívá. Co je? Mám toho moc? Začnu teda vybírat, co z pěti kousků oblečení stojí nejvíc a to položím pryč. Ryan jen dál nesouhlasně kroutí hlavou.

Vrátím vše, co vybral a sám začnu hledat. Všechno mu to skládám do náruče, když uznám, že je toho dost nasměruju ho do kabinky.
,, Všechno si vyzkoušej a to co ti bude dej do košíku. " Usměju se a jdu se podívat ještě po nějakém oblečení. Vyruší mě pisklavý hlásek.
,, Ryane? Jsi to ty?" S falešným úsměvem se otočím. Prosím ne.
,, Amber, dlouho jsme se neviděli." Tak ta mi tu ještě chyběla.

Všechno si teda vyzkouším a padnoucí věci rozdělím ještě podle ceny. A do košíku dám jen ty nejlevnější věci. Vylezu ven z kabinky a uvidím, jak se Ryan baví s nějakou slečnou. Pomalu se k nim začnu přibližovat, ale ta holka mě začne prodávat vražedným pohledem, tak svůj krok začnu ještě zpomalovat. Náhle do mě někdo zezadu vrazí a já přistanu na zemi.

Když se Amber rozesměje otočím se. Na zemi leží Sam a třese se. Rychle k němu zamířím a pomůžu mu vstát.
,, Kdo to proboha je Ryane? " Ohrne nos Amber a Sam ztuhne.
,,To je můj přítel." Odseknu jí a probodávám ji vražedným pohledem. Chci, aby zmizela.
,, Cože? " Rozesměje se.
,, Tahleta nula? Vždyť ani nejsi na kluky."
,, Jak vidíš tak asi jsem. " Syknu.
,, Nevěřím ti. Vždyť jsme spolu několikrát spali." Cítím, jak se Sam napne.
,, Je to můj přítel. " Procedím mezi zuby.
,, Máš na lepší Ryane. Třeba na mě."
,, Na tebe? "Ušklíbnu se a ona se začne přibližovat, nechápu o co se snaží. Mezi náma to už dávno skončilo. Než stačím zareagovat, políbí mě. Prudce ji od sebe odstrčím.
,, Co to kurva děláš!" Rozkřiknu se a vyděšeně se začnu rozhlížet po Samovi. Ještě zahlédnu, jak mizí v jedné z kabinek. Neváhám a okamžitě zamířím za ním.