Už se vracím z jídelny s tácem naloženým, až to vypadá, že to brzy všechno spadne. Náhle mi do cesty vstoupí ta holka. Měl bych si už konečně zapamatovat její jméno.
,,Kvůli tobě mě chtějí vyšetřit! "
,,Můžeš si za to sama, to ty jsi je zavolala." Chci pokračovat v cestě, ale ona si mi zas stoupne do cesty.
,,Já, já se tam nevrátím! Nenechám na sebe znovu šahat! " Nechápavě na ni zírám. Dostala záchvat nebo tak?
,,Nenechám se znova ochmatávat!"
,,O čem to sakra mluvíš! "
,,Je to tvoje vina! Tvoje!" Zavřeští. Vůbec mě nevnímá. Najednou mi vrazí facku a uteče. Tvář mi hoří, ale já vnímám jen to, že Sam mi asi neřekl úplně vše.

Po asi půl hodině se vrátí do pokoje Ryan. Tvář má červenou a podivný pohled. Něco nebude v pořádku. Položí jídlo na stůl a mlčky jde ke mně.

Rovnou k němu zamířím a posadím se vedle něj.
,,Same, co ti tam dělali a nelži mi. " Jsem doopravdy vyděšený. Tohle přece nemohla být pravda.

Celý ztuhnu. Dívá se mi upřeně do očí a čeká na odpověď, kterou mu ale dát nemůžu. Řešil by to a potom by si pro něj i pro mě přišli a ublížili mu. To nedopustím.
"Já ti to nemůžu říct, promiň. " sklopím pohledem. "Mrzí mě to."

,,Znásilňovali tě tam, že jo?" Jsem vzteky bez sebe. Frustrovaně si prohrábnu vlasy a přitáhnu si ho k sobě.

Leknu se ho. Jak, jak to ví? Snad mu neřekli i to ostatní! "Ne, ne, Ryane, prosím, nesmíš to řešit, prosím tě. Stejně už s tím nic neuděláš. Teď jsme tu spolu." Zoufale pištím z jeho náruče.
"Prosím Ryane, vím, na co myslíš. Ale buď teď chvíli sobec a mysli na sebe. Ublíží ti, moc moc ti ublíží, když to budeš řešit. A Rachel, je mi jí líto, to ano, ale její matka už ji taky přehlásila jako ty mě, takže nevím, co řeší. Prosím, prosím, nechci se dívat, jak ti budou ubližovat."

,,Neboj se." Začnu ho jemně líbat. Nakonec se zvednu a donesu jídlo na postel.
,,Tak dobrou chuť."
Spokojeně se usmívám a pozoruju Sama, jak se láduje. Nemůžu to nechat být.

Mám špatné tušení. Znám ho za tu chvíli už dost dobře a navíc to ucho, to rudé ucho. Ale nechám to být. Třeba, třeba na to zapomene. Mohl by, ale pochybuju o tom.
Sním jídlo, které přede mě postaví. Mňam, jídlo a plácnu sebou na záda. "Ryane..." šeptnu, nechce se mi o tom znovu začínat, ale, "budeš brát ty léky, nebo ne?"

Zadívám se na něj a s povzdechem se svalím vedle něj.
,,Budu." Zahledím se mu zhluboka do očí. Já. Nesouhlasím s tím, ale udělám to. Pro něj to udělám.

"Děkuju." Jemně se na něj usměju a přitulím se k němu. "Moc tě miluju." Šeptnu. Chci, aby to věděl, aby to nezapomněl, aby o tom nepochyboval.

,,Taky tě miluju. Jsi moje malá princezna. " Zasměju se a přisaju se mu na rty. Rukama ho obejmu kolem pasu a natisknu ho na sebe.

"Princezna?" Zasměju se a položím mu svou hlavu na hrudník a poslouchám jeho srdce. "Nemůžeme být spíš dva princové?" Nadnesu svůj návrh. "Nebo ty můj král a já tvůj princ."

,,Nee, mě se líbí princezna. Víš, jak sexy bys vypadal v dámských kalhotkách a sukýnce." Skousnu mu ouško. Chci ho trošku pozlobit, ale je fakt, že by vypadal fantasticky.

Začnu se červenat, kdyby jen věděl.
"A ty by jsi mě chtěl vidět v nějakých šatečkách chtěl vidět?" Zeptám se svůdně. Když on chce zlobit, má to mít.

,,Ani nevíš, jak moc. " Skoro zavrčím. Líbí se mi a vzrušeje mě, že přistoupil na tuhle hru. Je tak nevinný a sladký.

"Tak by jsi mi mohl i nějaké vybrat, až budeme doma, co myslíš?" Škádlím ho dál a přes tričko mu prstem kroužím kolem bradavky.

,,Budeš se mi v nich muset, ale ukázat, abych vybral ty nejhezčí. " Rukou mu začnu mačkat zadek a poslouchám jeho vzdychy.

"S tím se počítá, chci se ti líbit." Vydechnu. Zajedu mu rukou pod tričko, kde ho začnu hladit a taky mnout bradavky. Namáčknu se mu svým rozkrokem na ten jeho, aby cítil, jak jsem i přes totální únavu vzrušený.

Tiše vzdychnu.
,,Same. Neměli bychom, jsi unavený. " I přes obrovské sebezapření se od něj odtáhnu. Bože já ho tak chci, ale nechci mu nijak ublížit. Zmučeně vydechnu.

"Neměli bychom není nesmíme Ryane. Chci tě, navíc, co teď chceš dělat s tímto?" Ukážu na naše naběhlé obří boule v rozkroku. Dám na ten jeho svou ručku a začnu ho hníst.

Hlasitě zasténám.
,,Proč mi to děláš?, " svalím ho pod sebe a začnu jeho tělo vysvlékat z oblečení a každou odhalenou část pusinkovat.
,,Proč mi to děláš tak těžké." Kolenem se mu začnu otírat o naběhlý rozkrok.

"Protože tě miluju." Vzdychnu a nechám se unášet na vlně slasti a Ryana. On vysléká mě, já sice pomalu a opatrně svlékám jeho.

Oba dva jsme už nazí a plně vzrušení. Vyhodím si jeho nohy na ramena a jazykem do něj proniknu. Začnu jím rychle kmitat a pohybovat.

"Ryane..." vzdychám stále dokola. On je prostě úžasný. A ten jeho jazyk. To je tak příjemný. Po chvilce ho ale vymění za své šikovné prsty a jeho jazyk se teď věnuje mým bradavkám. Já jen vzdychám a Křičím jeho jméno. Rukama si ho přitáhnu ještě blíž.

Asi to už bude stačit. Vytáhnu z něj prsty a opatrně si jeho vchod nasměruju na svůj penis. Stále mám jeho nohy na ramenou a jeho ruce omotané kolem krku. Pomalu do něj začnu pronikat a neubráním se slastnému sténání.

"Áaaaa..." vzdychnu, když ho ucítím hluboko v sobě. Chvilku ve mě setrvá a počká, až si na něj přivyknu. Můj zadeček ho tak miluje a chce ho mít v sobě celého až nadoraz, takže proti němu přirazím pánví a prohnu se v zádech.

Slastně vydechnu. Okamžitě se začnu pohybovat. Přirážím rychle a tvrdě a oba nás postupně přivádím k vrcholu.

Přiráží do mě jako neuvázaný a já si to zatraceně užívám. Jeho ruka se přesune na můj penis a začne mi ho honit v rytmu přírazů. Míří přesně na mé místečko, na tu uzlinku, která se ve mně klepe slastí a já mu vystříknu na ruku.

Ještě párkrát přirazím a za chvíli už tak prožívám kouzlo orgasmu. Vystoupím ze Sama a přitáhnu si ho k sobě a políbím ho na pootevřená ústa. Je úplně vyřízený, měl jsem být mírnější.

Oplatím mu polibek a zůstanu bezvládně ležet. Chce se mi strašně spát, ale tohoto sexu rozhodně nelituju, stejně jako žádného předtím, který byl s mým Ryanem.
Zavřu oči a užívám si láskyplné objetí, které mi věnuje.

Užívám si objetí, když se náhle ozve zaklepání. Zakryju nás peřinou a naštvaně vyzvu příchozí, aby vešli. Kdo to může být?

Mám jen zavřené oči, všechno slyším. Dovnitř někdo vejde. Asi dvě osoby, podle zvuku kroků typuju jedna malá a druhá větší. "Pane Ryane, budeme si muset promluvit." Ozve se. Ten hlas znám. Máma Rachel. "Mamí, hele, Samík spinká." Slyším i ten pištivý hlas. "To je dobře, chtěla jsem se za dceru omluvit."

Zadívám se na tu ženu. Vypadá ztrápeně. Usměju se.
,,Nic se nestalo. Každému mohou uletět nervy."
Vděčně se usměje.
,,Prý zítra odjíždíte. "
,,Ano, potřebujeme něco neodkladně vyřešit." Zadívám se na Sama a ona jen chápavě kývne.
,,Mohl bych si s vámi později ještě promluvit? " Ta léčebna. Jí se zeptat můžu.
,,Jistě, teď nebudeme rušit, pojď, Rachel." Probůh. Ještě, že neviděla, to co je pod peřinou.

Odešli. V pokoji je ticho a Ryan mě hladí po zádech a já přeci jen propadám spánku. Nechci, aby zjišťoval věci z mé minulosti. Mohlo by se mu něco stát.

Usnul. Zvednu se a začnu se oblékat. Sama nechám spát. Ještě mu napíšu vzkaz, že jsem šel něco vyřídit a jdu za matkou té holky. Musím si o tom zjistit, co nejvíc.

Spokojeně si ležím v posteli a pochrupuju, když se otevřou s ranou dveře a v nich stojí vyloženě nasraný Ryan. Co se stalo? Jak dlouhou jsem spal? Dojde ke mně, zlostí ke celý rudý a trošku se bojím.

Nic mi neřekla. Naopak to debilní místo ještě víc vychválila. Prej hotový ráj. A proto tu holku přehlásila? Lehnu si vedle Sama a naštvaně čučím do stropu. Všechno je to na hovno.

"Co se stalo?" "Ryane?" "Co se stalo?" Třepu s ním, ale on stále kouká do stropu a vypadá strašidelně. S tím vraživým výrazem a tichem.

,,Nic. " Vyštěknu. Pak už, ale mírněji dodám.
,, Měl by ses okoupat." poukážu na jeho ulepené tělíčko.

Jsem překvapený, že je tak moc naštvaný. Takhle jsem ho snad ještě neviděl. Nechám ho pro jistotu být a zařídím se podle jeho doporučení. Pomalu se zvednu a škobrtavě dojdu do koupelny, kde se zavřu a zamču, čistě pro jistotu. Točí se mi hlava, zase. Opřu se o stěnu, teda, myslel jsem, že je to stěna, ale šeredně jsem se spletl. Byl to pouze sprchový závěs.

Ozve se výkřik a rána. Okamžitě se zvednu a utíkám ke koupelně. Zalomcuju klikou. Zamčeno.
,,Same! Co se stalo? Otevři! "

"Dobrý, jsem v pořádku, jen jsem spadl!" Zakřičím přes dveře a začnu se zvedat. Nejde to, ale nebudu Ryanovi dělat ještě další starosti, tak se doplazím k vaně, o kterou se opřu a postavím se na nohy, ale ani to mi nevyšlo a já tentokrát zahučel po hlavě do vany. Au.

,,Proč mi neotevřeš, Same? " Zase se ozve výkřik a já opět zalomcuju klikou.
,,Same!"

"Žiju, žiju!" Vyleze ze mně, když se vzpamatuju z rány do hlavy. Snaží se dostat dovnitř, ale já jsem se konečně dostal do vany a dveře jsou tak daleko. "Neboj, dej mi půl hodiny a jsem venku." Deset minut na umytí a usušení a zbytek na cestu ke dveřím.

Slyším vodu a tak nakonec s povzdechem odejdu. Uklidím postel a začnu nám balit, abychom se ráno nezdržovali. Sem se už v životě nevrátím.

Rozklepaně se začnu umývat a čistit od bílého zlata. Opláchnu to všechno ze sebe a chci vstát a utřít se, ale mé tělo má opět jiný názor. Ukouznu na mokrém kluzkém povrchu právě vypuštěné vany. Mé tělo se bezvládně sesype vedle vany. Potřetí, po třetí za jednu jedinou návštěvu koupelny. Uslyším dupot a další zalomcování s klikou. Ještě jednou a i on si začne myslet, že to dělám schválně.

,,Same! Už to není rozhodně v pohodě! Otevři! Nebo mám zas vyrazit dveře? "

"Ne, ne, Ryane, já, já už jdu." Jo, určitě jdu, když mě nohy odmítají poslouchat a všechno se to tady točí jak na kolotoči.

Konečně cvakne zámek a Sam se mi sesype do náruče. Vezmu si ho do náruče a donesu na postel. Tam ho začnu zkoumat a prohmatávat, jestli si moc neublížil. Jen na mě vyjukaně hledí.
,,Odteď máš zákaz zamykat se v koupelně. "