Zbytek večera probíhal bez dalších zádrhelů, Fletecherovi se s námi rozloučí poměrně brzy, protože jak já, tak Jay, si musíme zabalit na tábor Chytrých mozků. Hned jakmile se za nimi zavřou dveře, začnu uklízet trosky z polštářů po naší bitvě, takže se k samotnému balení dostanu až opravdu hodně pozdě večer.
Zapnu zip své sportovní tašky a unaveně padnu do postele. V mysli znovu kontroluji pomyslný seznam věcí, které nechci zapomenout. Ještě jedna věc chybí! Ťuknu se do čela. Seberu poslední zbytky energie a dojdou ke skříňce u stolu, ve které je malá taška s věcmi na základní kanadské žertíky. Teď už mám všechno, spokojeně zhasnu světlo a lehnu do měkkých peřin.
\\\
„Nazdar chytrolínci bulínci! Zahoďte stres a nasedejte do autobusu pro chytré mozky!"
Ano.
Přesně tohle huláká nějaký vedoucí toho tábora na celé školní parkoviště. Přestože je kolem dvacetipěti stupňů, má na sobě sandály a v nich huňaté ponožky, všemu dodávají šmrnc jeho kraťase vytažené až někam do půlky břicha, u toho má jako jediný z padesáti lidí kolem nadšený výraz. Naše banda se otráveně začne soukat do toho plechového monstra, možná ještě z minulého století, kdy pojem klimatizace, ještě nikdo neznal.
Někde vepředu zahlédnu Kim, tu holku, kterou nám představil ředitel.
Nádech, výdech. Sáhnu do kapsy pro balíček pepermintových žvýkaček a dojdu k ní.
„Ahoj, dáš si?"
Trochu se lekne, ale po chvíli po mně hodí úsměv.
„Díky, zkusím se užvýkat k smrti, než tam dojedeme."
Mrknu na ni a dám si do pusy taky jeden bílý čtvereček.
„Tak to si dej radši dvě."
Vylezeme po několika schůdcích, vypadá to, že Kimberley bude celkem fajn holka, možná to bude tím, že společně sdílíme nenávist k táboru.
Posadíme se co nejvíce dozadu, abychom nebyly moc vidět. Pozornosti ale neutečeme.
„Nazdar princezno!" zahaleká Jay a s Ashtonem se souká na dvojmísto před nás.
„Doufám, že nemáš v plánu tu sedět?" zeptám se místo pozdravu, on potřebuje chvíli na zamyšlení.
„No mám. Chceš se snad prohodit?" Nasadí megawattový úsměv a otočí se k Ashovi, aby dořešili průběh včerejšího zápasu jejich oblíbeného týmu.
Pro mě a Kim to je jako latina. Mezitím se bus začne pomalu šinout od školy, jeho řidič, ten šílený vedoucí, několikrát zatroubí, jakoby nestačilo, že se všichni dívají, jak my, chudáci, odjíždíme.
„Jsem Gustav, říkejte mi Guti, budu váš kapitán po celou dobu pobytu. Teď pustím muziku neva?" hrne na nás Guti informace snažíc se udržet oči na cestě, potom rukou nahmatá knoflík rádia, ozve se jódlování. Všichni si zakryjeme uši, ale Gutimu hudba stále přijde moc potichu a tak zapne i reproduktory. Ovčí bečení, jak to Kim nazve, se smíchá s nadšeným klábosením kluků před námi.
Obě se na sebe podíváme a hned je nám jasné, že tohle se bez kanadského žertíku
neobejde.

Nezapomeň na vote&comment pokud se ti kapča líbila! Děkuji