Autor: piece_of_my_life

*

Bolesť. Tlak na hrudi. Lapanie po dychu a pocit, že sa nevie nadýchnuť. Strach. Hmla. Vše objímajúca a milosrdná.

Rýchle náhlivé kroky. Ostré svetlo. Krik. Zúfalé volanie jej mena. A potom už len tma a ticho.

Silná náruč a hlasy, ťahajúce ju späť. Zvlášť jeden z nich prehlušoval všetky ostatné.

„Amanda," ozývalo sa niekde z diaľky. „Ostaňte s nami! Zachránime vás!"

Chaos a zmes iných hlasov. Jediné, čo dokázala vnímať, bol upokojujúci zvuk ľudských krokov a monotónne pípanie prístrojov. Znamenalo to, že ešte žila. Stále mala nádej, že bude môcť opraviť to, čo pobabrala a takmer nenávratne stratila. Svoj život.

*

Co Trnka na to:

Na tomhle drabble se mi hrozně líbí ta mlhavost vnímání člověka na pokraji vědomí. Krátké věty a zvolená slova tomu dodávají přetrhovanost a nesouvislost bez použití pomlček a trojteček. Mám pocit, že onen hlas „niekde z diaľky" nejspíš patří člověku, který Amandu nese v náručí. Vlastně vůbec nevím, co se stalo, zda nějaká nehoda, anebo nehoda, ke které vlastním dílem hlavní postava přispěla, jak by mohla naznačovat předposlední věta. Nebo naznačuje pouze to, že v tak krajní situaci si člověk svůj život doopravdy uvědomí? Těžko říci. Takže – nevím sice, co se stalo, avšak i tak mám pocit, že bylo řečeno vše podstatné, a to je myslím pochvala.