„Měl by jsi jít už spát," odtušila Hermiona a políbila Zmijozela do vlasů. Nahlédla jemu přes rameno a všimla si knihy, do které psal černým inkoustem. „Co to píšeš?"

„Knížku," odpověděl Draco tiše a zaklapl jí.

Hermiona mu sedla do klína a očima přejížděla po jeho tváři. V těch jeho očích bylo po tolika letech tolik moudrosti. V každé jeho vrásce byla vytesána vzpomínka na překrásný avšak bolestivý život.

„Zítra přijedou děti. Mirach mě poprosil, zda by nemohl přivést Lily na Vánoce, a tak jsem napsala Potterovým, zda by je nechtěli oslavit u nás," oznámila mu Nebelvírka hotovou věc.

„A naše holčičky, Andromeda a Narcissa?" zajímal se Draco s očima dokořán.

„Už to nejsou holčičky," připomněla mu Nebelvírka. „Medy přijede až pozítří, protože má ještě na práci nějakou esej a Cissy přijede už zítra. Vzkazuje ti, abys jí hned po příjezdu nevyzvídal a dal jí chvíli soukromí jen s mámou," zasmála se Hermiona.

Draco stáhl rty do úzké linky, ale pak se také zasmál. Pohladil Hermionu po hnědých vlasech, ve kterých tolikrát už našel šedivý vlas. Přesto se k těm vlasům skláněl a dýchal jejich vůni, která byla pořád tolik krásná.

„A co junior?"

„Regulus se těší, až se proletíte kolem domu na koštěti," sdělila mu hnědovláska a na nepatrný moment se zasnila.

Vzpomněla si na chvíli, kdy držela Cissy a Medy ve svém náručí, zatímco ve vedlejší místnosti líbala Ginny svou nejmladší Lily. A když se každý večer dívala do jejích očí, viděla v těch šedých Cissyných odvážnost a nespoutanost, zatímco v těch kaštanově hnědých od Medy se třpytila moudrost a laskavost. Smála se při vzpomínce, kdy ukazovala svému manželovi dopis o Mirachově nástupu do Nebelvíru. Uklidňovala dvojčata, když se jedna dostala do Zmijozelu a druhá do Mrzimoru. Líbala blonďaté vlásky nejmladšího syna Reguluse, který pořád jen plakal, až se nakonec vyplakal a hrdě nesl zelené barvy na svém hábitu.

„Jak se jmenuje ta knížka?" optala se Nebelvírka se zájmem.

„Náš malý sen," odpověděl tiše Draco a opřel svou hlavu o její rameno.

„O čem vypráví?"

„O nás," vysvětlil krátce blonďák.

„A o čem všem?" Hermiona byla hodně zvědavá a chtěla si knížku hned přečíst.

„O tom, kde to začalo až do soudu, kdy jsme se mohli stát opravdovou rodinou," shrnul Draco ve zkratce.

„Ale co Medy, Cissy a Regulus? Co zbytek? Co dál?" zaprotestovala Hermiona.

„Už to nejsou přeci děti, ti už si píšou svůj příběh úplně sami. Hned po narození od nás dostali tužky života, tak snad si jej napíšou pohádkově."

****
Děkuji, že jste tady byli až do samého konce. Těšila jsem se, moc. Teď je to zvláštní pocit, ono loučení očividně není lehké, ani když se loučíte se svým příběhem.
Ale snad ten konec stojí za to.