Draco byl nemile překvapen, když spatřil uložené peřiny, na stole vzkaz a Hermionu nikde. Večer probděl, neboť přemýšlel nad tím, co Nebelvírce řekne. Chtěl si s ní promluvit a napravit včerejší noc, která byla velmi hektická. Tím více byl smutný, když si četl vzkaz, jenž musela napsat brzy z rána.

Draco, moc ti děkuji za nocleh i ošetření toho ramene. Nechci však dál překážet. Zabezpečila jsem vám dům, aby vás Lucius neměl šanci najít. Hermiona

Draco si schoval vzkaz do kapsy a odnesl peřiny zpátky do ložnice. Hodil je na zem a došel k Astorii. Přiložil jí zrcátko k ústům, aby se přesvědčil, že jeho žena stálé dýchá. Pocit úlevy ho zaplavil, když zjistil, že je Astoria v pořádku. Dotkl se jejího čela, jež pálilo. Draco suše polkl. Odhadl, že má Astoria zase horečky. Očkem se podíval na Miracha, který spokojeně oddechoval rozvalený na posteli. Blonďák opustil ložnici, avšak dveře nechal otevřené. Chtěl mít jistotu, že by Astorii slyšel, kdyby se něco dělo. Předtím tohle všechno dělala jejich soukromá lékouzelnice, která kontrolovala Astorii prakticky dvacet čtyři hodin denně. Nyní na to byl sám.

Blonďák si sedl ke stolu s perem a pergamenem. Psaní mu vesměs nikdy nešlo, ale snažil se nějak zkomolit věty, aby dávaly nějaký smysl. Když dopis dopsal, smotal jej a připevnil k němu váček s několika galeony. Vyšel ven a přivolal si sovu, která měla tenhle dopis doručit do Nemocnice svatého Munga, kde dříve pracoval. V dopise žádal ředitele, aby přijal Hermionu. Vysvětlil mu, že je hnědovláska velmi učenlivá a slíbil, že bude plnit perfektně svou práci. Nezapomněl se zmínit o známkách, jenž Hermiona dostávala v Bradavicích. Malý úplatek měl pojistit jeho žádost.

Když sova odlétla, vrátil se Draco zpátky do domu. V kuchyni začal připravovat snídani. Tedy, vesměs jí připravovala kouzla. Draco pouze mával hůlkou a i přesto zkazil všechno, co se zkazit dalo. Nesoustředil se na snídani, spíš přemýšlel nad věcmi, které se snažil několik let hodit za hlavu a ony ty věci teď vyplavaly zpátky. Už druhý talíř spadl na zem a roztříštil se na několik kousků. Draco je opět pomocí kouzla dával dohromady.

„Tatínku? Ty si hlaješ na buldozél, že ničíš talíře?" zeptal se s úsměvem ospalý Mirach a protřel si očka.

Blonďák se nad tímhle usmál a vtiskl Mirachovi pusu do vlasů. Blonďáček se usadil ke stolu a opřel si hlavičku o ruce, přičemž vyčkával na snídani. Draco mávl znovu hůlkou a tentokrát už se opravdu snažil soustředit na snídani. Na talíř se skládal chleba s máslem a sýrem. Do kelímku se naléval džus. Když bylo vše hotovo, Draco přinesl synovi snídani. Astorii nachystal jen suché pečivo, udělal jí čaj z bylinek a odnesl jí snídani nahoru.

„Chtěla bych vidět dneska západ slunce a Bradavice," vyslovila své přání Astoria, když spatřila Draca v ložnici.

„Jasně, vezmu tě do náručí. Řeknu Mirachovi, že se půjdeme projít," dořekl Draco a postavil na noční stolek snídani.

„Chci jít jen s tebou," namítla Astoria a pohlédla do Dracových zelených očí, jež milovala.

Draco přikývl a nechal Astorii samotnou. Sešel schody a došel do kuchyně, kde na něj čekal Mirach se snídaní, které se ani nedotkl. Draco naštvaně došel k Mirachovi a sebral mu talíř. Byl naštvaný, že se mu snažil připravit jídlo a on ho nakonec odmítal jíst.

„Já jsem čekal na tebe. Ploč mi to beleš?" optal se Mirach a přimhouřil oči.

„Omlouvám se. Myslel jsem, že jíst nechceš," vysvětlil podrážděný Draco a zastyděl se za své chování. Mirach přece nebyl zlobivé dítě.

Blonďák si sedl tedy naproti svému synovi a společně snídali. U snídaně si snad poprvé tolik povídali. Když bydleli na Malfoy Manor, Lucius je neustále okřikoval. Měl potřebu vysvětlovat tu správnou etiketu. To jediné Dracovi nějak nevadilo. Horší bylo, když měl Lucius sem tam připomínky ohledně kouzelnické krve. Snažil se vtlouct Mirachovi do hlavy, že jediná správná kolej je Zmijozel a zbytek kolejí je pouhý odpad. Měl dlouhé výklady o mudlovských šmejdech. A Draco? Draco jen přihlížel a nezasáhl. Jen snad jedinkrát, když Lucius prohodil pár slov o tom, že Bradavice jsou také odpad a Mirach by si zasloužil nejlépe Kruval.

Po snídani si šel Mirach hrát, zatímco Draco vstoupil do malé místnosti bez oken. Posvítil si pomocí hůlky a vytáhl z batohu svíčky, jež rozmístil po místnosti. Když bylo světla dostatek, zhasl hůlku a z batohu vytáhl malou myslánku společně s krabicemi, ve kterých se nacházely lahvičky se vzpomínkami. Na každé krabici byl nápis. Měl své vzpomínky pěkně uspořádané. Další věc, kterou vytáhl, byla skříňka, do které umístil jednotlivé lahvičky. Na každé byl nápis. Draco byl velmi opatrný. Nechtěl, aby se jakákoliv zničila. Jakmile lahvičku postavil do skříně, tak se zachytila, aby se náhodou nerozbila. Byla to jakási pojistka.

Když měl Draco hotovo, zhasl svíčky a opustil místnost. Dveře zamkl, aby se do ní nikdo nedostal. Astoria ještě možná, ale Mirach určitě ne. Přesto věděl, že by Miracha nenapadlo, jak ty vzpomínky fungují. Jenže i Mirach roste. Za takových dvanáct let by mohl třeba přijít na to, jak dostat vzpomínky do myslánky. Když by viděl pravdu, nikdy by Dracovi neodpustil.

Astoria spala do pozdních odpoledních hodin. Draco jí nechtěl budit, avšak pamatoval si na její přání. Proto jí zašeptal do ucha, aby se probudila. Astoria se probrala a Draco jí na chvilinku nechal samotnou. Šel najít Miracha. Když nahlédl do obýváku, kde si chlapec prohlížel obrázky, zacouval tiše zpátky a nechal svého syna v obýváku. Přemýšlel, jak v domě nechat samotného čtyřletého chlapečka, když v tom se před ním objevil jejich domácí skřítek.

„Honky, co tady děláš?" zeptal se nevěřícně Draco a protřel si rukou oči.

„Pán odešel a Honky byl smutný. Honky Vás hledal. Honky slyšel, že se nacházíte v Prasinkách. Honky si spojil jedna a jedna a navštívil slečnu Gangerovou. Honky Vás našel, Pane," vysvětlil skřítek a pohupoval se na malých nožkách.

„Výborně, Honky. Mám pro tebe úkol. Pohlídáš Miracha?" požádal jej Draco a ukázal na chlapce ležícího na zemi.

„Jistě," přisvědčil skřítek.

Draco se vrátil do ložnice, kde na něj čekala Astoria zabalená do deky. Blonďák jí zvedl a položil si jí do náručí. Astoria sice tvrdila, že ještě zvládne chodit, ale Draco věděl, že už to nedokáže. Sešel s ní dolů a došli za Mirachem, kterému Draco vysvětlil, že se jdou projít.

„Tak já počkám doma," řekl Mirach a ukázal na knížku s obrázky.

„Jsi hodný kluk. Mám tě ráda, Mi," pohladila ho pomalu po tváři Astoria a něco mu pošeptala do ouška.

„Taky tě mám rád," usmál se Mirach. Pro Astorii to znamenalo hrozně moc, neboť úplně poprvé vyslovil písmeno R.

Draco slíbil, že se za chvíli vrátí. Vzal znovu Astorii do náručí a opustili dům.

Nejkrásnější výhled na Bradavice byl z jistého kopce, jenž se nacházel nedaleko od domu. Draco to vzal oklikou, aby neprocházel samotnými Prasinkami. Cesta se sice trochu prodloužila, ale Dracovi to nevadilo. Navíc, Astoria si užívala každého kroku. Její oči už neviděly tak ostře jako dříve, přesto se snažila zaměřit na určitá místa, určité věci. Lehounký vánek jí přejížděl po tváři. Vlasy jí lehce tančily ve větru, který se zase změnil jen ve vánek. Draco opět vyprávěl vzpomínky ze školy. Astoria je ráda poslouchala. To byl jeden z důvodů, proč si Draca velmi vážila. Nezanevřel nad ní, i přestože pro něj byla zátěží.

Draco došel na kopec. Slunce již zapadalo. Blonďák se snažil, aby se Astoria v jeho náručí trochu více posadila a lépe viděla na Bradavice. Její oči směřovaly jen na samotný hrad. Vůbec se nepohnuly. Usmívala se a poprvé za celou domu si vzpomněla na její studentský život. Jednotlivé scény se jí promítali před očima.

Cítila na hlavě Moudrý klobouk, který jí nasadil profesorka McGonagallová. Slyšela hlas Moudrého klobouku, který se rozmýšlel nad kolejemi. Nakonec se přece jen rozmyslel pro Zmijozel. Slyšela silný potlesk studentů Zmijozelu, kteří jí vítali. Vzpomněla si na hodiny, které jí tolik nudili a hodiny, které milovala. Viděla svou sestru, která se k ní řítila a pořádně jí objala. Na rtech cítila jahodou chuť, když dostala svůj první polibek na astronomické věži. V břiše cítila motýly i to krásné teplo, když věřila, že takhle to bude napořád. Neviděla ani jednu špatnou vzpomínku. Promítaly se jí i scény, které se nikdy nestaly, přesto si je velmi přála. Seděla v houpacím kokonu s malým chlapečkem. Smála se, když spatřila, jak Mirach shodil tatínka do bazénu. Draco jej stáhl sebou. Když vylezli z bazénu, běžel Draco k ní. Pohladil malého chlapečka i Astoriino bříško se slovy, že se na tu malou princezničku nemůže dočkat. Vtiskl Astorii polibek do vlasů. A když poslední paprsky dopadly na Bradavice, ohýnek v jejich očích nadobro vyhasl. Do vlasů se jí vsakovaly Dracovy slzy. Dracův pláč se nesl krajinou. Kletba se naplnila.

****

Zdravím vás u nové kapitoly. Možná na mě teď pošlete Crucio se slovy, že v téhle kapitole opět nebyla Hermiona, avšak já si myslím, že tahle kapitola měla patřit jen Astorii a Dracovi. Pevně věřím, že se vám kapitola líbila a budete se těšit i na další :D A slibuji, že se v další kapitole Hermiona opravdu objetí.

Přeji pěknou sobotu prožitou s úsměvem na tváři <3