Chladný vánek s sebou přinášel pohodovou atmosféru v malém domečku, ve kterém si Hermiona četla, zatímco si malý blonďáček prohlížel obrázky v dětské knížce. Svět jako kdyby zpomalil a rodinka si mohla užívat společné chvíle spolu. Zmijozel toho dne nastoupil poprvé do práce a Hermiona byla nucena kvůli rizikovému těhotenství zůstat doma. Táta vydělával peníze, máma se starala o domácnost a možná by tahle situace byla naprosto idylická, avšak nebylo tomu úplně tak. Draco se trápil Hermioninou odtažitostí, která trvala od chvíle, kdy jí prosil, aby si jej vzala.

Hnědovláska se houpala v dřevěném křesla, popíjela bylinkový čaj a četla si romantickou knížku, ve které se snažila nalézt odpověď na žádost o ruku. Milovala jej, ale neuměla si představit, že by si jej musela vzít. Netušila, zda by mohla pozvat Harryho s rodinou a Rona. Bez přátel by svatba byla tak pustá. Draco přišel o téměř celou rodinu, a tak by mohli tuhle radostnou událost oslavit pouze s její rodinou. Byly to hloupé maličkosti, ale ona si jako malá vysnila velkou svatbu, na které by alespoň pro jednou byla princeznou.

Nebelvírka odložila knížku. Jednou rukou si zvedla tričko a tou druhou si přejížděla po bříšku. Změnilo se. Nikdo jiný by si toho nevšiml, ale ona a Draco viděli, jak se každým týdnem mění a pomalounku roste. Cítila zvláštní pocity. Věděla, že v ní roste malé miminko, které bude růst a vyvíjet se a bude dělat velké věci. Téhle myšlenky se obávala nejvíce. Bála se, že nezvládne výchovu a z jejich miminka vyroste někdo, na koho nebude pyšná. Čekala je ta největší zodpovědnost, kterou kdy mohli mít. Zodpovědnost vychovat Miracha a jejich druhé dítě.

Poledne se blížilo ke konci a Hermiona postávala v kuchyni a pomocí hůlky přikazovala jednotlivým věcem, aby plnily svou práci. Nože krájely, vařečky míchaly, nádobí se umývalo. Hůlou však neuměla zabavit zvídavého blonďáčka, který si přál také takovou hůlku, aby se všechny hračky schovávaly za něj.

Než byl oběd hotový, někdo jemně zaklepal na dveře, téměř neslyšně. Hermiona pohladila blonďáčka po vlasech a poprosila jej, aby šel otevřít. Malý Mirach to bral jako dospělácký úkol, a tak svýma malýma nožkama docupital ke dveřím, kde se natáhl po klice a otevřel velké dveře jen na malý píď, aby zjistil, koho to zde Merlin nese.

„Ahoj," pozdravil jej ženský hlas, „máš někoho doma?"

„Mami?" zahulákal blonďáček a už utíkal ode dveří, jelikož osobu za dveřmi neznal.

Hermiona se na Miracha usmála a poslala jej hrát si do obýváku, ve kterém měl velké množství vláčků. Když pomalým krokem došla ke dveřím, spatřila ohnivé vlasy a hřejivý úsměv na tváři. Ginny se opírala o rám dveří a její oči spočinuly na Hermionině ruce, kterou si tiskla k bříšku. Poté zvedla oči a znovu se usmála. Ani jedna z nich netušila, co má říct.

„Pojď dál," vyzvala jí Hermiona po trapné chvilce beze slov.

Ginny vstoupila do domečku s vyrovnanou chůzí, ale její dušička byla příliš maličká, aby se doopravdy mohla tvářit, že je naprosto všechno v pořádku. Na zdech viselo pár fotek, na kterých se usmívala trojčlenná rodinky. Na krbu dokonce stálo pár fotek, na kterých si hrála Astoria s malým blonďáčkem.

„Co si dáš? Džus, víno, čaj nebo něco jiného?" zajímala se Hermiona, a když se Ginny rozmyslela, jedním mávnutím hůlky se v konvici začala vařit voda na meduňkový čaj, který měla zrzka velmi ráda.

„Jak se ti daří?" optala se mladší Nebelvírka Nebelvírky a stále nespouštěla oči z fotografií, na kterých vypadali všichni doopravdy šťastně, jako kdyby jim vůbec nic nescházelo.

„Myslím, že teď už dobře," přiznala Hermiona bez jediného přemýšlení. Opravdu se jí dařilo dobře, krom častých nevolností a bolestí břicha.

„Malý tě oslovuje mámou?" zajímala se Ginny, neboť jí přišlo zvláštní, že by tak brzy malý chlapec zapomněl na svou maminku. Nebylo tomu zase tak dávno, kdy se lidé dozvěděli, že po dlouhé nemoci zemřela.

Hermiona na otázku neodpověděla, jen se na kamarádku usmála a pohlédla do synových hnědých očí, ve kterých se leskla malá dětská naivní jiskřička, se kterou si uměl dobýt jakékoliv srdce.

„Chci se omluvit za to všechno. Chybíš mi," přiznala Ginny a sklopila oči dolů na své prsty, které se nervózně proplétaly do sebe.

Hermiona tušila, že se Ginny omluví, ale za celou dobu, co před ní seděla a míchala horký čaj, neuměla najít slova, kterými by mohla slepit zpátky přátelství. S tou zrzavou Nebelvírkou prožila nejkrásnější léta a věděla, že by bylo hrozně smutné zahodit je někam pryč.

„Nechci, abys mě nenáviděla za to, že miluju Draca," odpověděla jí hnědovláska a spustil svou hlavu do dlaní. Cítila se, jako kdyby si měla vybírat mezi kamarádkou a někým, koho doopravdy miluje.

„Pokud s ním jsi šťastná, tak ho budu mít ráda," zašeptala Ginny vážně s očima upřenýma jen na ní a čekala, až Hermiona zvedne svou hlavu, aby jí dokázala, že to myslí doopravdy vážně.

„Chci s vámi trávit čas. S tebou, Harrym, s Ronem," přiznala Hermiona a po dlouhé době si oddychla, jako kdyby jí tohle trápilo vlastně ze všeho nejvíc. Nikdo by neměl ztrácet své přátele.

Ginny se zvedla a došla k Hermioně, kterou sevřela ve své náruči. Z hnědých i zelených očí stékaly slzy, ale zároveň se obě smály. Ginny vtiskla hnědovlásce polibek do vlasů a vrátila se zpátky na židli, kde si otřela slané slzy. Hermiona ještě chvíli nechávala ty teplé slzy stékat, protože věděla, že tak je to nejlepší.

Něco mezi nimi se konečně zlomilo a obě mohly znovu vdechnout nový vzduch do plic. Ginny zůstala i na oběd a pomáhala Hermioně s přípravou. Po dlouhé době si zase popovídaly o starostech, které přinášejí děti a chlapi. Ginny věděla, že je hnědovláska těhotná, a tak pro ní nebylo překvapením, když u oběda odmítla sklenku vína. Hermiona ani nemusela nic říkat, obě věděly, koho za pár měsíců přivítají na světě.

Krátce po třetí hodině uslyšely kroky za dveřmi. Draco s tichým zpěvem vstoupil dovnitř, a když spatřil nečekaného hosta, lehce se zarazil. Hnědovláska se na něho z obýváku usmála a blonďák jí vrátil úsměv zpátky. Radostně pozdravil Ginny, jako kdyby nikdy mezi nimi nebylo nějaké nepřátelství. Je pravdou, že s ní se moc do potyček nedostával, ale i tak to byla Ronova sestra a tudíž si byli navzájem na černé listině.

„Jak se ti daří, Ginny? Co miminko?" optal se zdvořile Draco, zatímco si sundával kabát a věšel jej na věšák.

„Je to náročné, ale to ty určitě dobře znáš," zasmála se Ginny, jakmile se podívala na Miracha, který si neustála klidně hrál se svými hračkami.

„Ale vždycky tě něčím hezkým překvapí a to pak zapomeneš na to zlé," ujistil jí Draco a svalil se do křesla po náročném dni v práci. Jako kdyby už zapomněl, jaké je to pracovat.

Ještě chvíli si společně povídali, a pak vzal Draco blonďáčka na procházku ven, aby je nerušil při povídání. Sám netušil, zda se choval k Ginny mile opravdově nebo falešně, ale více se tím nezabýval. Pokud jí Hermiona měla ráda, on věděl, že se s ní pokusí co nejlépe vycházet.

„Měli bychom se vzít, dokud nebudu úplně tlustá," zasmála se Hermiona v posteli, když se k ní Draco tulil a svíral ve svém náručí.

„Ty by sis mě vzala?" optal se udiveně Draco s nadějí v hlase.

„Zachoval ses dneska opravdu hezky," vysvětlila Hermiona. Takové maličkosti tvořily něco velkého. Tvořily důvod, proč s Dracem chtěla strávit celý svůj život.

„Dělal jsem to přesně pro tohle," zažertoval Draco a políbil Hermionu na dobrou noc.