Před domem se tvořily sněhové závěje. Přestože chtěl Mirach alespoň na chviličku jít ven stavět sněhuláka, kvůli zvracení, které ho postihlo v noci, musel jen ležet v ložnici společně s Hermionou, zatímco se o ně staral blonďatý kouzelník. Ani Draco se necítil nejlépe, ale i tak se snažil fungovat alespoň on. Hnědovláska se cítila nejhůře, cokoliv snědla, hned vyzvracela. Mirach se během dne dával do pořádku, avšak její stav se zkrátka nezlepšoval a z toho byl Draco nesvůj.

„Napadlo mě," spustil Draco, když odešel Mirach na záchod, „jestli bys nemohla být třeba těhotná. Pokaždé jsme přeci nevyužili ochranu."

„A Mirach je taky těhotný, chceš říct?" vysoukala ze sebe unavená Hermiona. Draco jí položil dlaň na čelo, které bylo jistě teplejší než jeho.

To jsem nedomyslel, ale přece jen, vždycky je ta možnost," zauvažoval Draco, jenž netušil, zda by vůbec zvládl skutečnost, že by Nebelvírka čekala miminko, přesto se mu možná i ta představa líbila.

„Navíc je to hloupost," podotkla hnědovláska, přesto se dotkla rukou svého břicha a hlavou jí poletovaly myšlenky na něco tak drobounkého, co by mohlo změnit její život.

„Co si tak dobře pamatuju, tak dítě vzniká většinou teda při sexu a toho jsme měli docela dost, nemyslíš?" zažertoval blonďák a přejel hnědovlásce rukou po tváři. Byla horká a Draco si musel přiznat, že je to nejspíše jen střevní chřipka, která zaútočila i na Miracha, a bylo jen otázkou času, kdy se obrátí proti němu.

„S Ronem nám to nešlo," přiznala se Hermiona, přestože doufala, že už o tomhle nikdy mluvit nebude. Ale jak by nemohla, když přesně tohle zničilo jejich vztah?

„Cože?" vykoktal zaujatý Draco. Nechtěl o tom zrzkovi slyšet už nikdy víc, a přesto se dál zajímal.

„Vždycky to nejde tak snadno," podotkla Hermiona a pokračovala dál, „taky jsme začali uvažovat nad rodinou, tomu se ani nedá divit, když Ron pochází z tak velké rodiny. Problém nastal, když jsme se snažili sebevíc, ale bez úspěchu. A pak se to podařilo, jenže miminko se neudrželo. To se stává, příroda ví, co dělá. Po tomhle jsme se od sebe vzdálili a já se zaměřila na práci. Možná příliš moc."

Hermioně se zaleskly oči a hned na to se jí znovu přetočil celý žaludek a ona vyzvracela poslední zbytky čaje, který jí Draco přinesl do postele.

Přestože Mirach proležel celý den, hned ten následující už se měl čile k světu a pobíhal po domě s myšlenkou, že si chce hrát. Draco se musel věnovat nejen jemu, ale také svému synovi, jenž byl plný energie. V tu chvíli si vzpomněl na svého domácího skřítka, o kterém neměl už nějakou dobu žádné zprávy, jakoby zmizel Merlin ví kam. Jenže možná v ten moment ho Honky uslyšel a z čistajasna se objevil v obýváku s úsměvem od ucha k uchu a zdravil svého pána, který byl překvapený a vděčný zároveň.

„Honky!" vykřikl Draco samou radostí, „kde se tu bereš? A kde jsi byl celou dobu?" zahrnoval jej blonďák otázkami.

„Honky se po vašem odchodu uchýlil do Bradavic, kde potkal přátelé skřítky. Honky byl šťastný, ale Honky věděl, že jeho pán potřebuje pomoc," vysvětlil domácí skřítek a svou tvář zachoval čistou, nevinnou.

„Honky, prosím, připrav Hermioně čaj a dohlédni, ať sní alespoň rohlík," poprosil jej Draco a snažil se chvíli věnovat svému synovi, který teď opravdu potřeboval tátovu pozornost.

Draco byl unavený. Měl pocit, že je toho na něho najednou hrozně moc. Za tři dny měly být Vánoce a on ani nestihl nachystat výzdobu, neměl dokonce ani jediný dárek. Do toho byl nervózní z Hermiony a už brzy měl začít učit v Bradavicích. Netušil, co má jeho otec v plánu a už vůbec nevěděl, kdo se postará o malého Miracha, když bude v práci. Všechno tohle se mu točilo v hlavě a on měl pocit, že mu brzy praskne a rozletí se na miliony malých kousků.

Honky se za Dracem vrátil se slovy, že slečna Hermiona usnula a rohlík opravdu snědla. Blonďák věděl, že teď bude muset využít situace a dostat se do Prasinek pro dárky, které měly za pár dní obsypat vánoční strom, který ovšem taky neměli, a tak začal lehce panikařit.

„Děje se něco, pane?" zašeptal Honky, když si povšiml blonďákovy skleslé tváře.

„Když ti sepíšu seznam dárků, umíš mi je koupit?" optal se nejistě Zmijozel šeptem.

„Ano, Pane," přikývl Honky.

„A umíš sehnat vánoční stromeček?" položil další otázku, i přestože si neuměl představit malého skřítka s velkým stromem.

„Ano, Pane," přikývl znovu Honky, jakoby to byla samozřejmost.

Blonďákovi se ulevilo a hned věděl, že to budou určitě nádherné Vánoce. Na velký list hodinu sepisoval všechny dárky, kterými chtěl obdarovat jak svého syna, tak i Hermionu. Mezitím, co na papír škrábal jednu věc za druhou, Mirach si spokoje hrál se skřítkem a Hermiona tiše oddychovala v ložnici. Jakmile měl Zmijozel pocit, že sepsal všechno, zavolal si domácího skřítka, který přicupital s bosýma nohama. Honky si převzal papír a peníze a rázem byl pryč.

„Mi?" zavolal Draco na malého blonďáčka, který se kutálel na zemi, „pojď se oblíknout, půjdeme na chvíli ven."

Blonďáček se zaradoval a rychle vyběhl schody. Na chodbě stála dřevěná skříň, ve které měli všichni schované oblečení. Táta se synem se oblékli do teplého oblečení a ruku v ruce se dostali před dům, kde panovala krásná zimní pohoda. Blonďák si posadil blonďáčka za krk. Jednou rukou přidržoval jeho malé nožičky a druhou rukou se snažil vytáhnout hůlku, která se schovávala v kalhotách. Jakmile jí dostal ven, zavřel oči a jedním mávnutím přičaroval na kraje střechy a na balkón krásný světelný řetěz. Když mávl hůlkou podruhé, na domovních dveřích se objevil vánoční věnec. Mirach lehce kopal tátu do prsou a prosil jej o další kouzlo. Zmijozel však zastrčil hůlku zpátky a spustil Miracha na zem.

„Včera jsi ještě blinkal, musíme jít zpátky," vysvětlil starostlivě Draco, i přestože tušil, že tohle malý Mirach teď nepřijme.

„Jednoho andělíčka, prosím," zaúpěl blonďáček.

Draco se zasmál a postrčil Miracha, který spadl na záda. Draco si lehl vedle něj a společně se snažili vytvořil pěkného andělíčka s obrovskými křídly.

Dovnitř se vrátili mokří na kost, jelikož jeden andělíček se proměnil v sněhuláka a základy pro iglú, které chtěli dostavět v následujících dnech společně s hnědovláskou, která se až k večeru došoupala do kuchyně, kde se pokusila zakousnout alespoň něco malého.

V domě příjemně vonělo jehličí z vánočního stromečku, který pracně dotáhl Honky, který však nevypadal, že by mu snad tahle práce vadila. Byl šťastný, že svému pánovi pomohl. Přesto se navečer vrátil do Bradavic ke svým přátelům. Draco uložil Miracha na gauč a v náruči donesl Hermionu do ložnice, které sice ze začátku protestovala, ale nakonec se nechala nést. Draco jí podepřel svou rukou hlavu a druhou se snažil udržet knížku, ze které předčítal hnědovlásce. Společně usnuli v teplém objetí.