První kousky světla se prodraly do obývacího pokoje, ve kterém spokojeně spala hnědovláska a malý blonďáček. Draco se opíral o stěnu a s úsměvem sledoval, jak tiše oddychují. Za okny padaly malinké studené vločky a blonďák si na chvíli zavzpomínal na momenty, kdy se jeho maminka snažila pomocí hůlky vytvořit toho největšího sněhuláka, jakého si on přál. Připadal mu obrovský, ale ve skutečnosti tak velký nebyl. V myšlenkách se mu vybavily Vánoce, jež měl ze všeho nejraději. Nikdy si však neuvědomil, že Vánoce má vlastně rád, protože doma panovala nádherná atmosféra. Ne, tenkrát je měl nejraději, protože jejich vánoční stromek byl doslova obsypán dárky, které patřily jemu.

Blonďák odvrátil svůj pohled od oken a zamířil do kuchyně, kde postavil vodu na čaj. Jedním mávnutím hůlky z ledničky vyletělo jídlo, které se samo nakrájelo a naskládalo na talíř. Zatímco stál u kuchyňské linky, Hermiona se probrala z krásného snu. Protřela si své hnědé oči a tiše se protáhla, aby neprobudila malého Miracha. Po špičkách zamířila do kuchyně, kde spatřila Draca. Neslyšně k němu došla a objala ho zezadu. Draco lehce nadskočil, neboť její kroky vůbec neslyšel.

„Venku nádherně sněží," zašeptala Hermiona blonďákovi do ucha.

„Vánoční období," konstatoval Draco a stiskl Hermioniny ruce do svých.

„Měli bychom si pak promluvit," zašeptala znovu Hermiona a poté zabořila svou hlavu do jeho zad. Poslouchala každý jeho nádech a znovu si připomněla, jak je to krásný pocit mít někoho nablízku.

Vůně skořicového čaje vyhnala malého blonďáčka ze zahřáté postele. Pomalu se doplazil do kuchyně a usedl za stůl, kde se na něj usmívala snídaně. Doslova se usmívala. Draco vytvořil z jídla bláznivý obličej. Společnou snídani si užívali, neboť zde bylo spoustu místa pro mluvení. Mirach vyprávěl zážitky, které se doopravdy nikdy nestaly, ale on chtěl být před oběma hrdinou.

Hermiona měla pocit, že je mezi nimi ještě spousty nevyřešených věcí, a proto se u snídaně neustále vrtěla a hlavou jí běhalo nespočetně mnoho odpovědí, které by mohly z Dracových úst vyletět. Jakmile Mirach odběhl od stolu, aby si šel hrát se svými hračkami, Hermiona si konečně oddechla a zatáhla Draca do ložnice.

O čem jsi se mnou chtěla mluvit?" zajímal se zvědavý Draco a posadil se na postel. Přitáhl si Hermionu k sobě a svou hlavu zabořil do jejího břicha.

„Blíží se Vánoce a já netuším, jestli je chceš slavit se mnou a už vůbec nevím, jestli je chceš slavit tady. Taky nevím, co máš v plánu s tímto domem a s domem v Prasinkách. Navíc máš po Vánocích nastoupit do Bradavic. Kdo se postará o Miracha? Domácí skřítek asi ne, hádám," odtušila Hermiona a vyčkávala na odpovědi na její otázky, o kterých si myslela, že jsou důležité.

Draco jednou rukou pohladil Hermionu po zádech a druhou rukou si prohrábl vlasy. Pravda byla takové, že Draco už dávno přemýšlel nad těmito otázkami, avšak nečekal, že se Hermiona bude na ně ptát, netušil, že se bude zajímat. Přesto ho těšil její zájem. „Hermiono, chtěla bys slavit s námi Vánoce? Byly by to pro něj úplně první bez Astorii a já bych byl rád, kdybys mu byla nablízku," přiznal se blonďák a věnoval hnědovlásce jeden smutný úsměv.

Hnědovláska vrátila blonďákovi úsměv, ten byl však veselejší, a políbila jeho jemné rty, kterých se tak ráda dotýkala. Toužila po Vánocích s Dracem a Mirachem. Zmijozel si znovu přitáhl k sobě Nebelvírku a přehoupl se s ní na postel. Přetočil se, aby mohl ležet na ní a rukou zajel pod její tričko, kde jí vyhrnul lehce podprsenku a hladil jí po ňadrech. Hermiona se smála se slovy, že stále neodpověděl na položené otázky, ale mu samotnému to bylo zrovna fuk. Ruku stáhl zpátky k tělu a vyhrnul jí lehce tričko, aby mohl políbit bříško, které se po každém polibku lehce stáhlo a to se Dracovi hrozně líbilo.

„Draco, no tak, ještě jsi mi neodpověděl," přerušila ho hnědovláska a odstrčila ho vší silou od sebe.

„Měl jsem v plánu, že tady zůstaneme přes svátky, a pak se vrátíme zpátky do Prasinek, jelikož by bylo snazší zajišťování hlídání pro Miracha, ale teď se to zkomplikovalo, tak bych to zatím nechal tak, jak to teď je. Stačí, ty otravo?" zasmál se Draco a znovu políbil Hermionu na bříšku.

„Stačí," přikývla Hermiona, „a teď si jdu dát sprchu," oznámila zákeřně hnědovláska a opět od sebe odstrčila blonďáka, který doufal, že si to ráno oba zpříjemní.

Hermiona vylezla z postele a v duchu se vysmívala zaskočenému Dracovi, který na posteli seděl jako odhozená stará hračka. Vytáhla si ručníky a s předstíranou povýšeností si odkráčela do koupelny, kde si odpustila ve sprše teplou vodu a mezitím si sepnula vlasy do neúhledného drdolu. Jakmile se ze sprchy začala linout pára, Hermiona si zalezla do sprchy, kde na sebe nechala dopadat příjemný proud vody. Nestihla si ani na houbičku nalít mýdlo a užuž se do sprchy dobýval cílevědomí Draco. Otočil si k sobě hnědovlásku a věnoval jí nejeden vášnivý polibek. Jeho ruka se došmátrala k hnědým vlasům a on stáhl drdol, se kterým si Hermiona tak pracně hrála. Voda stékala po jejich nahých tělech, a přestože Draco věděl, že dlaždičky budou nejspíše klouzat, nadzvedl si Hermionu a opřel jí o zeď. Přestože ve filmech to vypadalo tak jednoduše, Dracovi to dalo opravdu zabrat. Avšak musel si přiznat, že nikdy nezažil lepší pocit, než právě v té horké sprše plné vášně.

„Tatínku, o čem jste si povídali?" vyzvídal zvědavý Mirach, zatímco stavěl přes několik místností koleje.

„O tom, že bychom ti tady měli zařídit pokojíček," vymyslel si rychle Draco, přičemž toho následně zalitoval, neboť Mirach vystartoval z podlahy a vrhnul se po tátovi se slovy, že ho musí zařídit hned teď, aby si mohl hrát u sebe.

Přes všechno vysvětlování, že to nejde tak rychle, se Mirach nenechal odradit. A tak brzy Hermiona prohledávala sklepení, ve kterém našla zelenou barvu a spousty nářadí. Zmijozel odtušil, že by Hermiona chtěla být jen s Mirachem, a tak zatímco ona s blonďáčkem malovala zdi dětského pokojíčku, on připravoval oběd. Možná ranní sprcha dopomohla k dobré náladě obou kouzelníků, ale nejspíše jen do doby, kdy se Hermioně neudělalo z barvy špatně. Vyběhla rychle z pokoje a doběhla k záchodu, kde se vyzvracela. Mirach nevěděl, co se děje, a tak s pláčem volal na tatínka.