Potom, co se sestry doobjímaly a slíbily si, že se určitě brzy navštíví, jsme odešli na okraj Kvikálkova a přemístili se zpět domů. Dopadli jsme nohama pevně na zem, tentokrát už bez zapotácení a vešli do domu.

„Severusi," hlesla Lily se slzami v očích. „Jsem tak ráda, že se to mezi námi urovnalo. Sestra a já... trvalo to tak dlouho, tak strašně dlouho. Teď je konečně vše v pořádku. Rodina má držet pospolu. Nastal ale čas, abych ti něco řekla. Potřebuju tvou podporu, a tak doufám, že s tebou můžu počítat."

S neskrývaným zájmem jsem se na ni podíval a čekal, s čím přijde. „O co jde, Lil? Je všechno v pořádku?" zeptal jsem se ustaraně. Najednou jsem měl pocit, že následující zpráva nebude nic růžového.

„S Jamesem jsme se před mnoha měsíci snažili o miminko. Chtěli jsme Harrymu pořídit ještě sestřičku nebo bratříčka, ale nedařilo se nám. Ale teď, během té doby, co jsem strávila tady, mívám ráno pocit na zvracení, mívám i závratě. Než se ale stavím u Svatého Munga, aby mi to potvrdili, potřebuju vědět, co na to říkáš."

Hlavou mi šrotovalo tisíce myšlenek. Lily je těhotná. Proto je daleko šťastnější a už se tak netrápí smrtí svého muže a syna. Je to naděje, co v ní probouzí takovou energii. Část Jamese se možná přechovává v ní samotné. „Ty... ty jsi těhotná?" zeptal jsem se pak.

Lily si položila obě dlaně na ploché bříško a jemně ho pohladila. Jemně přikývla a na tváři se jí rozlil hřejivý úsměv. „Myslím, že ano. Půjdeš ke Svatému Mungovi se mnou, prosím?"

Přikývl jsem a během chvíle jsme se znovu přemístili. Figurína v jedné z výloh nám pokynula, abychom prošli skrz. Zjevili jsme se v obrovské hale plné čarodějů, pobíhajících z místa na místo. Jeden neměl ruce a křičel na recepční, že je potřebuje nutně ještě dneska mít zase zpátky na místě. Čarodějka opodál v náruči nesla kotlík čehosi, co zavánělo průšvihem, který zkoušela doma uvařit sama bez povolení.

Lily se zapsala na recepci a za chvíli ji odvedli k lékouzelnici, která během chvíle její teorii potvrdila. „Jste těhotná. Gratuluju vám i tatínkovi," řekla plná nadšení a potřásla nám oběma rukou.

„Já nejsem...," chtěl jsem namítat, ale Lily mě zarazila.

„Severusi, mám takovou radost. Chápu, jestli nechceš, abych u tebe zůstala, když čekám Jamesovo dítě. Jen co se trochu seberu, najdu si vlastní bydlení a zmizím. Začnu nový život," řekla a ochranitelsky si pohladila bříško.

„Nemusíš nikam chodit, Lil. Přemýšlel jsem nad tím a přál bych si, abys zůstala. Miluju tě, Lily. Chci, aby ses stala mou ženou, tak jak jsem si to přál, už když jsme byli malí."

„Ale Seve, vždyť..."

„Budu ho milovat jako vlastní. Stejně jako miluju tebe. Co na to říkáš? Zůstaneš?" řekl jsem a doufal, že řekne ano.

„Ano, zůstanu," řekla nadšeně a vrhla se mi do náruče.

O pět měsíců později

„Lily, víš, že nemáš zvedat těžké věci, tak to, prosím, nedělej. Ublížíš tady malé Rose," řekl jsem a políbil ji na vyboulené bříško.

„Ale já chtěla jen...," namítala.

„Pojďte ke mně, holky. Prosím," řekl jsem a posadil ji na gauč před sebe.

„Lily Evansová," začal jsem a klekl si před ní. „Staneš se mým navždy?"

„Ano, Severusi, jistěže stanu!" vypískla a objala mě, až mě skoro přidusila. Co jí rostlo břicho, jako by v ní rostla i nadpozemská síla. Návlekl jsem ji prsten na prsteníček a políbil ji.

„A já budu navždy tvůj, Lily. Navždycky."