Pohled Honzy:

Zase jsme ve stejné situaci jako předtím, líbáme se a já si to neskutečně užívám. Jednu věc ale nechci, nechci aby toho litoval a zase bleskově odešel. ,, Počkej opravdu to chceš? Nebudeš toho litovat, radši si to dobře rozmysli" on se zamyslel a pochvíli promluvil ,, omlouvám se ale měl bych jít, potřebuju to napravit. Díky zatím ahoj". odešel a já se za ním jen díval. Udělal jsem správnou a nesobeckou věc. Přesto je mi mizerně protože s největší pravděpodobností, jsme zase jen kamarádi...

Pohled Marka:

Jirka už odjel a ne nic se nestalo, řekl jsem že to nemám zapotřebí. Pořád přemýšlím jestli mám Michalovi odpustit, ublížil mi ale já ho i tak miluju a nedokážu bez něj být. Už jsem bral do ruky mobil s tím, že mu zavolám, když někdo zazvonil. Šel jsem otevřít, byl to Michal a než jsem stačil cokoliv říct spustil ,, Ahoj omlouvám se že tě otravuju, je mi jasné že mě nechceš vidět ale musím ti říct, že to opravdu byla chyba a nejradši bych to vrátil. Miluju tě Marku a to se nezmění, vím že potřebuješ čas ale doufám že mi někdy dokážeš odpustit." otočil se a chtěl odejít. ,, Míšo počkej, nepůjdeš dál? Promluvíme si o tom. Chvíli na mě překvapeně koukal ale pak věšel. ,, Byla to opravdu jenom chyba v rozčilení? " ,, Ano přísahám" ,, Takže se můžu spolehnout že se to znova nestane"? ,, Už se to nestane" ,, Můžu ti věřit?" Přišel ke mě blíž a vzal mě za ruku. ,, Můžeš" trochu jsem si povzdechl a podíval se mu do očí, měl je tak krásné těm se prostě nedá odolat. Pomalu jsem se k němu naklonil a jemně ho políbil. ,, Věřím ti, tak mě nezklam" rozzářily se mu oči štěstím a já už to nevydržel a naplno jsem ho políbil. Hned začal spolupracovat, bože jak mi ty jeho polibky chyběly....

Pohled Michala:

Jsem rád že mě Honza zastavil, protože kdyby ne tak se to stalo znovu. Takhle můžu zkusit napravit svoji chybu. Dojel jsem k Markovi a zazvonil, otevřel mi a já hned spustil  
,, Ahoj omlouvám se že tě otravuju, je mi jasné že mě nechceš vidět ale musím ti říct, že to opravdu byla chyba a nejradši bych to vrátil. Miluju tě Marku a to se nezmění, vím že potřebuješ čas ale doufám že mi někdy dokážeš odpustit." otočil jsem se k odchodu ale on mě zastavil
,, Míšo počkej, nepůjdeš dál? Promluvíme si o tom. Chvíli jsem na něj překvapeně koukal a pak jsem vešel dovnitř. ,, Byla to opravdu jenom chyba v rozčilení? " ,, Ano přísahám" ,, Takže se můžu spolehnout že se to znova nestane"? ,, Už se to nestane" ,, Můžu ti věřit?"  Přišel jsem k němu blíž a vzal ho za ruku. ,, Můžeš" povzdechl si a podíval se mi do očí. Najednou se ke mě přiblížil a dal mi malý polibek.  ,, Věřím ti, tak mě nezklam" rozzářily se mi oči štěstím ale opravdu šťastný jsem byl ve chvíli, kdy mě Marek znovu políbil a tentokrát naplno. Okamžitě jsem spolupracoval a děkoval bohu že jsem to s ním urovnal...

Další část, tak kluci už jsou zase v pohodě. Jak dlouho jim to vydrží?