Pohled Michala:

Konečně mě pustili z nemocnice, Honza pro mě přijel a odvezl mě domů, po tom co jsme se s Markem rozešli bydlím u něj. Chvíli po tom co jsme přijeli jsem šel na místo, kde se potkám s Markem doufám že mi to pomůže vzpomenout si. ,,Ahoj si připraven dneska to bude na dlouho." řekl jen co přišel. ,,Jo jsem doufám že to k něčemu bude" ,,To já taky" Šli jsme a já ani nevěděl kam, nechal jsem se vést. Kousek od Zetka jsme se zastavili, podíval jsem se na Marka. On si všiml mého nechápavého výrazu a vysvětlil mi to. ,,Tady jsme se poprvé potkali, nedával jsem pozor a vrazil do tebe" tomu jsem se musel zasmát. ,,To je jak z nějakého romantického filmu" ,, Trochu jo no" zasmál se taky. Jeho smích je nepopsatelný, je šílený ale zároveň perfektní. Šli jsme dál a došli do parku ,, Tady si mě požádal o ruku,bylo to těsně po tom, co jsme se pohádali. Nikdy nezapomenu na ten tvůj proslov a to jak si mě přesvědčoval že je to přesně to co chceš, pojď už zbývá jen jedno místo" řekl a natáhl ruku, opatrně jsem mu jí stiskl a šel s ním ruku v ruce až k jednomu krásnému domu. ,, Ten je nádherný" řekl jsem užasle. ,,To je náš dům nebo spíš byl, teď tu bydlím sám jak víš" vešli jsme dovnitř a já se rozhlížel, bylo to tu opravdu pěkné. Marek mi ukázal naše společné fotky, vypadali jsme tak šťastně, škoda že mi nic z dneška nevrátilo ani tu nejmenší vzpomínku. ,, Promiň ale nefunguje to, nepamatuju si nic z toho co jsi říkal ani ty fotky prostě nic je mi líto" chtěl jsem odejít ale on mě zastavil. ,, Počkej, tak se nesoustřeď na to co si viděl ale na to jak se cítíš, podívej se na mě a řekni co cítíš když se na mě díváš" ,, když se ti podívám do očí, tak cítím že... že se dívám na cizího člověka." V Markových očích jsem viděl zklamání a bolest, mám pocit že to není poprvé. ,, A tohle je ti taky cizí?" zeptal se a položil mi ruku na tvář. ,, A co tohle?" přiblížil se ke mě a políbil mě...

Další část, Marek se ze všech sil snaží Michalovi vrátit vzpomínky ale Michal v Markovy vidí jen cizího člověka,vzpomene si?