Pohled Marka:

Ráno jsme snědli pár kokosů a ještě nějaké natrhali, spíš Vanessa na to jak je malá umí dobře lézt po stromech, přesněji po palmách. Zkoušel jsem tak vylézt sám ale kvůli kotníku to nešlo nemám dostatečnou oporu. Chvíli trvalo než jsme vyšli z džungle a našli pláž, když tady postavíme něco dost vysokého a pak to zapálíme možná to někdo uvidí, najednou jsem viděl napůl postavenou sochu ze dřeva. To znamená že je tu ještě někdo a nejsme jediní, chci toho člověka najít, zatím jsem se rozhodl mu trochu pomoc a přidal jsem tam pár kusů dřeva co byly v písku. Chvíli jsme počkali jestli se někdo neobjeví ale nestalo se, šli jsme tedy zpět do tábořiště. Ušli jsme ale jen pár kroků než se za námi ozval hlas ,,Marku, jsi to ty?" otočil jsem se a nevěřil vlastním očím, byl to Michal on přežil a je v pořádku, alespoň v rámci možností. ,,Ty žiješ" řekli jsme na stejno a rozběhli se proti sobě, já jsem se spíš rozkulhal protože kvůli té noze nemůžu běhat. Objali jsme se tak silně jak jen to šlo ,, díky bohu jsi naživu, bál jsem se že už tě neuvidím" ,,To jsme na tom stejně" políbil jsem ho a když jsme se odtáhli proběhla k nám Vaness a objala nás ,, ale kohopak to tu máme, jsi v pořádku zlato?" zeptal se Míša když uviděl Vanessku. ,,Jo jsem ale Mareček není má něco s nohou" tomu se Michal zasmál, ví jak nesnáším když mi někdo říká Mareček. ,,Je to jen natažený nebo něco, můžu chodit sice pomalu ale můžu".

O několik dní později

Pohled Michala:

Konečně dorazila záchrana, dopravili nás do nemocnice a ošetřili nás. Zjistili jsme že Vaneska měla jenom mámu, otec zemřel při nehodě a nikoho jiného nemá. Napadlo mě že by mohla zůstat s náma. ,,Marku něco mě napadlo, co kdybychom Vanessu adoptovali, nikdo jí nezbyl a musela by být v dětském domově" ,,To je dobrý nápad, nejsem proti docela jsem si jí oblíbil", přišla nějaká paní ze sociálky a chtěla si odvést Vanesku ,, Já nikam nechci" ,, Počkejte mi se o ní postaráme, jsem Michal a tohle je můj manžel Marek." ,, Těší mě, nevím jestli si uvědomujete k čemu se zavazujete" ,, Ano moc dobře, navíc už jsme se o ní starali na tom ostrově, už jí známé s hlavně ona zná nás" otočila se na Vanessu a zeptala se ,, Chtěla bys zůstat s nimi?" ,, Můžu... prosím, prosím s nima je sranda" zasmála se a my taky. Vběhla nám do náruče a všichni jsme se objímali. Teď mi to došlo, od téhle chvíle jsme rodina...

Další část, kluci se dostali z ostrova a rozhodli se že Vanessa zůstane u nich, teď už mají opravdu vše co si přáli