Pohled Michala:

Pořád jsme se s Honzou líbali ani jeden z nás to nechtěl přerušit. Když mi začal zvonit mobil, odtáhli jsme se od sebe. Honza jen nespokojeně zabručel a nechal mě to zvednout. Na displeji se objevila fotka Marka, chvíli jsem přemýšlel jestli to zvednu. Hovor jsem nakonec přijal ,, Co chceš?" Zeptal jsem se ho dost hnusně a podrážděně ,, Promluvit si a vysvětlit ti to" ozvalo se. ,, Není třeba, všechno jsem viděl a bohatě mi to stačilo, doufám že budeš s tím Danielem šťastný, protože mezi námi je konec a ještě jedna věc chtěl jsem s tebou letět do Paříže ale, když se stalo tohle tak poletí někdo jiný sbohem" típl jsem to.  Honza mě objal ze zadu a do ucha mi šeptal uklidňující slova ,, Zapomeň na něj, nestojí ti za to, zasloužíš si někoho lepšího" otočil jsem se a políbil ho, on je pro mě v tuhle chvíli velká opora. ,, Nechceš tu přespat, zítra letíme tak aby si nezaspal" zavtipkoval jsem ,, Moc rád ale jsem si jistý že bych nezaspal" odpověděl a zasmál se...

Pohled Honzy:

Ráno jsme se vydali na letiště, odbavili jsme se a na zkrácení té šíleně dlouhé čekací doby jsme dělali na videích a u toho si povídali. Neskutečně se těším, když jsme pak vystoupili z letadla a vyjeli taxíkem z prostor letiště, nechal jsem se kompletně unášet krajinou. Cítil jsem se jako ve snu a byl neskutečně rád, že mám vedle sebe právě Michala, vůbec mě nenapadlo že by se něco mohlo pokazit, že by někdy mohl zjistit jak to vlastně s tím Danielem bylo a že to byl celé můj plán...

Pohled Marka:

Když jsem došel domů ještě pořád jsem byl v šoku z toho co se v tom parku stalo. Zavolal jsem Míšovi a doufal že to zvedne, zvedl ale hovor neprobíhal tak jak bych si přál. Řekl mi že všechno viděl a že mu to nemám vysvětlovat, při slovech ,, mezi námi je konec" se mi nahrnuly slzy do očí a když mi na závěr hovoru  prozradil že se mnou chtěl letět do  Paříže, rozbrečel jsem se úplně. Přišel jsem o něj a tentokrát doopravdy, vsadím se že ten někdo s kým poletí do Paříže je Honza. V hlavě jsem si přehrával naše společné chvíle od seznámení, přes vyznání naší lásky až do teď. Musím Michalovi říct, jak to opravdu bylo že je to celé Honzova práce, je to jediná šance jak to s ním urovnat. Bohužel je dost pravděpodobné že mi nebude věřit a pokud to tak bude, pak ho ač nerad budu muset nechat jít...

Další část, dnes odjíždím na dovolenou takže příští týden vyjde maximálně jedna kapitola ale ani to není jistý. Doufám že se vám část líbila, myslíte že mu Michal uvěří a co všechno se stane v Paříži?