Pohled Michala:

To co jsem Markovi řekl nebyla tak úplně pravda, pořád ho miluju ale nevěřím, že by nás Honza chtěl dostat od sebe. Odešel jsem kousek dál a hned Honzu objal,,Můžeme se vrátit do hotelu?" ,,Jasně" řekl a objal mě. Vydali jsme se zpátky k našemu hotelu, když jsme vešli do pokoje zamkl jsem dveře a okamžitě se vrhnul na Honzovy rty, potřebuju se nějak odreagovat a zbavit se myšlenek, které se mi honí hlavou a tohle je ten nejlepší způsob. Líbal jsem ho dravě a vášnivě, on mi po chvíli sundal triko a já jemu taky, líbal mě od krku až k podbříšku a zase zpátky. Dlouho jsem to nevydržel, sundal mu kalhoty a vnikl do něj... Skončili jsme a jen tak se k sobě tulili ,,bylo to úžasný" řekl jsem udýchaně. ,,To teda bylo, když pomyslím že se to málem nestalo" ,,Jak to myslíš?" nechápal jsem, co tím myslí. ,, Kdyby mi ten plán nevyšel,kdyby s ním třeba Daniel nesouhlasil tak byvhom tu teď spolu nebyly" řekl a zarazil se asi mu došlo co právě řekl. Nemůžu tomu uvěřit takže Marek měl pravdu a já blb mu nevěřil a udělal jsem mu to samý co Daniel a na stejném místě. ,, Takže Marek měl pravdu celé to byl tvůj plán a já se tě zastal,byl na Marka hnusný a tolik mu ublížil a neoprávněně" naštvaně jsem se zvedl a začal se oblékat. ,, Počkej vysvětlím ti to" snažil se Honza ale marně. ,, Není co, jak jsem se v tobě mohl takhle zmýlit, modli se ať mi to Marek odpustí" rychlostí blesku jsem vyběhl z hotelu a snažil se najít Marka, vrátil jsem se k Eiffelovce, pak jsem se vydal na letiště. Mezitím jsem mu zkoušel volat ale nebral to. Nasedl jsem na nejdřívější let a letěl zpátky za ním. Dojel jsem k němu a zazvonil, mám ale takový pocit že jsem tu pozdě...

Pohled Honzy:

Já vůl se prořekl a tím Michala opět ztratil a tentokrát nadobro, protože tohle mi neodpustí. Miluju ho ale on miluje víc Marka, možná to mezi námi prostě nemělo být. Doufám že spolu budou šťastní a kdo ví třeba se mi jednou Michal objeví u dveří a řekne že si vybral mě...

Pohled Marka:

Po tom co jsem viděl Michala jak dochází jsem se vydal na letiště, nezůstanu tu už ani minutu. Po dlouhé cestě jsem se dostal domů, svalil se na postel, vyndal z kapsy od kalhot malou krabičku ve tvaru doge a hodil s ní přes celý pokoj. Naposledy jsem takhle brečel když se se mnou rozešel Daniel. Slíbil jsem si že znovu nenaletím ale stalo se to. Nezajímá mě jestli toho Michal lituje nebo ne, už je mi to jedno ikdyby přišel tak je to jedno protože na omluvy už je pozdě...

Další část, Michal zjistil pravdu a vydal se za Markem, který se opět uzavřel do sebe. Je opravdu pozdě nebo je tu ještě naděje že se k sobě kluci vrátí? Dokáže Michal v Markovy znovu rozdmýchat dostatečně silný plamen lásky nebo je to konec?