Pohled Michala:

Polibek byl tak jemný ale vášnivý zároveň. Nedokážu ani popsat jak se právě cítím, každá buňka v mém těle mi říká že je to tak správně, že to tak má být. I přes to že si na náš vztah nepamatuju, se mnou ten polibek dělá neskutečné věci. Poznal jsem že už se chce odtáhnout ale to jsem mu nedovolil a polibek prohloubil, nechtěl jsem aby to skončilo. Byl trochu překvapený ale nakonec spolupracoval. Když jsem se konečně dokázal od jeho rtů odtrhnout jen jsem se na něj díval. ,,Co to bylo?" zeptal se téměř bez dechu. ,, Já sám nevím, prostě mi to přišlo správné" ,, miluju tě Michale, ačkoliv jsem se hrozně dlouho snažil se těch citů zbavit, tak to prostě nejde a víš proč protože je to pravá  láska a ta je nesmrtelná. Mohl jsem na tebe být naštvaný jak moc jsem chtěl za to že si mě podvedl, že jsem se kvůli tobě malém zabil, vždycky jsem se ale nakonec vrátil k tomu že bez tebe nemůžu žít" Pozorně jsem poslouchal každé slovo a byl překvapený z toho co jsem slyšel ať už v dobrém slova smyslu nebo v tom špatném. ,, Takže jsem to mezi námi zničil já, proboha strašně moc se omlouvám, v životě bych nechtěl aby sis kvůli mě vzal život." ,, Bože, promiň já.. nechtěl jsem ti to říkat, úplně jsem zapomněl že si nic nepamatuješ" ,,Ne je dobře že si mi to řekl, jen teď potřebuju být chvíli sám abych si to nějak srovnal" řekl jsem a rychle odešel. Jak mě může pořád milovat, když jsem mu tak moc ublížil, nechápu to. Zabraný do svých myšlenek, jdu kolem jednoho květinářství a všimnu si jedné modré růže, zřejmě je poslední. ,, Dobrý den, prosil bych tu modrou růži" ,, Jistě, ta je pro vašeho přítele viďte?" ,,Jak to víte?" ,, Pamatuji si vás, tehdy jste mu jí taky koupil a řekl jste mu že protože miluje modrou a vy milujete jeho bude to symbol vaší věčné..." ,, Věčné lásky" doplnil jsem jí. Najednou jsem si vzpomněl, bylo to přesně tak jak říkala. Vzpomněl jsem si, možná když se vrátím za Markem tak si vzpomenu na něco dalšího. Poděkoval jsem a s růží se vydal zpátky za Markem. Došel jsem tam celkem rychle na to že jsem šel více méně podle instinktu. Zazvonil jsem a když mi otevřel vypadal překvapeně. ,, Něco jsem ti přinesl" podal jsem mu modrou růži. ,, Míšo ty sis vzpomněl?" ,,Jen na to jak jsem ti jí tehdy koupil a co znamená ale mám takový pocit že si vzpomenu na daleko víc když udělám tohle. Bez váhání jsem ho políbil, najednou se mi všechno začalo vracet, to proč se mi to stalo a taky to jak moc Marka miluju. ,,Marku já si vzpomněl, na všechno.." ,,To je paráda, takže to nespíš znamená sbohem?" ,,Ani náhodou, miluju tě a už bez tebe nechci být ani minutu." ,, Já bez tebe taky ne" usmál jsem se a znovu spojil naše rty. Jsem šťastný a co je hlavní s Markem jsme zase spolu...

Další část, Michal si na vše vzpomněl a kluci jsou konečně zase spolu. Jak to zapůsobí na Honzu, co když si uvědomí že by se k němu hodil někdo jiný a jak se Michal vypořádá s nepřítelem z minulosti, který dřív jeho nepřítel nebyl?

Tohle je padesátá část a my jedeme dál jsem zvědavá kam to s tímto příběhem dosáhneme, pište nápady na pokračování nějaké sice mám ale třeba se inspiruji miluju vás💗💗