Pohled Michala:

Rychle jsem dojel před náš dům ale Marek tam nebyl. Najednou vyšla sousedka ,,Jestli hledáte toho mladého kluka tak ten měl kufry a vypadal docela zničeně" ,, Děkuju moc" Nejspíš jede do Znojma za rodinou. Rychle jsem nasedl do auta a jel na nádraží. Dorazil jsem tam a zjistili že nejbližší spoj odjíždí za pět minut, musím to stihnout. Rozběhl jsem se k nástupišti ze kterého to mělo jet, byl jsem u vlaku a zahlédl Marka jak chce nastoupit. ,,Marku" křikl jsem a on se otočil.  ,,Marku počkej nikam nejezdi, vím že si byl za mnou a že si pravděpodobně viděl jak se líbám s Honzou ale zastavil jsem ho. Protože mi došlo že bez tebe nechci být. Myslel jsem že když tě od sebe odeženu tě zachráním ale nemohl jsem se víc mýlit. Spíš jsem tě tím trápil a trvalo sakra dlouho než jsem si uvědomil jak moc mi chybíš, jak moc tě chci zpátky, jak moc tě miluju a jak moc tě potřebuju. Potřebuju tě a žádám tě zůstaň, zůstaň tu se mnou." ,, Michale já...nejsem si jistý jestli ti to s tím Honzou můžu věřit už jsem se dvakrát spálil" ,, můžeš prosím Marku miluju tě a vím že ty mě taky, tak v čem je problém?"  ,, Měli bychom nastoupit nebo nám to ujede" ozval se mě známý hlas. Kousek od nás stál Daniel. ,,Aha už chápu" řekl jsem zklamaně a modrou růži, kterou jsem do teď držel jsem pustil na zem. ,, Míšo není to jak si myslíš..." slyšel jsem za sebou Markův hlas když jsem odcházel, ignoroval jsem ho nasedl do auta a jel zpátky domů, po cestě jsem se rozbrečel tolik že jsem skoro neviděl na cestu. Možná proto jsem neviděl proti mě jedoucí kamion...

Další část, Michal Marka sice stihl ale čekalo ho zklamání. Po cestě domů nedával pozor,co se stalo je v pořádku? Co na nádraží dělal Daniel,bylo to tak jak to vypadalo?