Všude byla tma, rozléhala se od jednoho konce prostoru k druhému. Nic nešlo cítit, nic nešlo nahmatat, byl to prázdný prostor.

,,Co to sakra zase je?" zaklela zmatená, černovlasá Shezy, přičemž měla pocit, že se vznáší ve vzduchu, i když tam žádný vzduch nebyl. Ale kdyby byla ve vakuu, jak by potom mohla dýchat? Jedna záhada za druhou. 

,,Haló, kde to jsem?" snažila se proniknout svým hlasem na povrch, pokud tedy něco jako povrch existovalo. Toto místo se jí vůbec nelíbilo, zvlášť když neměla ráda uzavřené prostory. Dalo se ale tohle vůbec považovat za uzavřený prostor?

Znenadání ji však do očí udeřil prudký paprsek světla, až se musela otočit zády a ještě si obličej překrýt rukama, jinak by nejspíš oslepla. Když sebrala odvahu a otočila se zpět na své původí místo, nějakou dobu jí ještě trvalo, než si její oči zvykly. Stále viděla rozmazaně, pletla se jí pravá a levá strana, dokázala ale rozeznávat tvary. To bylo na začátek dobré. Trvalo to, než jí koukání se po okolí nedělalo žádné problémy, otřáslo s ní však to, co viděla.

,,No nekecej, jsi to ty, Allasso?" promluvila směrem ke stvoření, které stálo vedle ní. Dívka se na ní s úsměvem podívala, potom jí ale ten úsměv okamžitě vyprchal.

,,Tak to si děláš srandu!" vyhrkla All, načež Shezy dostala záchvat smíchu. Ta holka jí vždycky dokázala perfektně rozesmát, ať už to byla jakákoliv situace.

Černovláska zdvihla hlavu k nebi, ale místo modré oblohy plné mráčků, kterou očekávala, se zahleděla na nahědlé listy postaršího stromu, jenž povlávaly v lehkém poryvu větru. Zmateně se podrbala ve vlasech a sklopila hlavu zpět dolů, načež zaslechla hnědovlásčin hlas.

,,Koukej, Shezy!" šeptla Allassa a hlavou trhla před nás do dáli. Oslovená se otočila směrem, jímž hnědovláska namířila, musela si ale zastínit dlaní, aby v ostrém světle vůbec něco viděla. Když konečně zaostřila, uviděla, jak na malém pařezu sedí někdo v róbě až ke kolenům, jenž vypadala skoro jako šaty, se světle blonďatými vlasy po pas, které neměly jedinou zakroucenou vlnku. Na hlavě měl něco, co by dalo přirovnat koruně.

Vedle téhle osoby, která k těm dvěma byla otočena zády, stál malý kluk v upnutých plátěných kalhotech a v plátěné tunice. V rukou svíral luk, jehož tětivu zrovna napínal, načež ji pustil a do jednoho ze vzdálenějších stromů prudce narazil šíp. Děvčata zírala jako blázen, ani jedna z nich nevěděla, o co tady vlastně jde a kde to sakra jsou. 

Po chvilce, kdy jen nečinně stály, se osoba na pařezu zvedla, až její vlasy zavlály. Černovláska udělala pár váhavých kroků dopředu, už ji nebavilo jen tak postávat. V ten samý moment, kdy se Allassa hla, aby následovala svou společnici, se ten člověk otočil a v těch dvou hned hrklo. Obě myslely na to samé. To není možný...!

,,T-Thranduil?" vykoktala ze sebe All, překvapení se jí dalo vyčíst ze tváře. Shezy na tom byla podobně, akorát nedokázala ani jeho jméno vyslovit. Stála jako zařezaná, nevěřila, že by se někdy něco takového mohlo stát. Potkat opravdového Thrandyho... to musel být jen sen!

,,Co jste zač, vetřelci? A co tady děláte?" prořízl jeho hlas náhlé ticho a holky měly co dělat, aby se udržely na nohou. Malý kluk docupital vedle krále lesních elfů, jehož černovláska i hnědovláska moc dobře znaly, a v tu chvíli jim bylo jasno, kdo ten blonďáček může být. Malý Legolas.

,,Eto... je to trošku složitý, my nejsme ani z tohoto světa, jedná se o nedorozumění!" vzpamatovala se Allassa jako první. Doufala ale, že se Thranduil neunáhlí, nezavolá svoje poskoky a nenechá je zavřít do žaláře, nebo ještě hůř, nenechá je popravit.

,,Tati, tati? Kdopak to je?" zajímal se Legolásek, jeho hlas zněl tak strašně dětsky, až se sotva dalo odolat tomu se neuculit nad jeho roztomilostí.

Po jeho slovech si král dívky chvíli prohlížel, načež se usmál a shledal je neškodnými. Poznal by na nich, kdyby byly ozbrojené, obě však vypadaly tak bezbraně, že mu přišlo vůči nim zlé je odsud vyhodit. 

,,To jsou naše kamarádky, víš, Legolasi?" zářivě se na svého synka usmál, až to Shezy nevydržela a sedla si na zem. Neměla daleko k tomu, aby se rozbrečela štěstím a dojetím z celého tohohle setkání. Hnědovláska stála vedle ní a bez mrknutí oka sledovala malého veselého lučištníka. 

,,Můžu...," promluvila All potichu a upírala přitom zrak na Legolasův luk, ,,můžu si z toho zkusit vystřelit?" Thrandy ji ještě chvilku nedůvěřivě skenoval, nestihl však zabránit malému klukovi, který se k dívkám s nadšeným smíchem rozeběhl. Proto jen pokrčil rameny a posadil se zpět na pařez, přičemž na návštěvnice i synka bedlivě dohlížel. 

,,Jasně, že jo!" zaštěbetal blonďáček a vrazil Allasse do rukou svůj vlastní luk, načež si sáhl na záda a vyndal jí ještě k tomu jeden šíp.

All ho s úsměvem přijala a nasadila na tětivu. Schválně se otočila ke stromu, který stál kousek od místa, kde se s Shezy objevily, aby nehrozilo, že nikoho nezasáhne. Udělal pár šikmých kroků vzad, aby byla vzdálenost dostatečná, načež natáhla tětivu a pustila. Šíp prosvištěl vzduchem, svůj cíl však minul, bylo to ale jen o pár centimetrů. 

,,No, lučištník ze mě asi nebude," zasmála se a Shezy se k ní přidala. 

,,Ale rozhodně střílíš líp, jak já," prohlásila černovláska a postavila se na nohy. Pořád nemohla uvěřit tomu, co zde právě probíhá, nechala to ale být a užívala si fajnovou chvilku. Při pohledu na Thranduila jí poskočil u srdce, nedala to však na sobě moc znát, jen se přiblble culila a byla duchem úplně mimo. 

,,Chceš si to taky zkusit?" přicupital klučík vedle Shezy a ta se zaculila ještě víc.

,,No jasně!" Udělala pár kroků k Allasse a převzala od ní luk, načež jí do rukou přistál i jeden šíp, stejně jako předtím hnědovlásce. Hlasitě vydechla, aby si pročistila mysl, přičemž vložila šíp do luku a natáhla. Docela dlouho jí trvalo, než se jí podařilo pořádně zamířit, když však šíp pustila a on prolétl vzduchem, dopadl sotva pět metrů před ní. Kmen mohutného stromu byl vzdálen zhruba dvacet.

Ozval se tichý smích, za kterým se dívky a Legolas otočili a zůstali zírat v němém úžasu. Nebylo tak časté, aby se Thranduil smál, zvláště takovýmto roztomilým způsobem. Ale jelikož teď byl Legolásek malý, dalo se předpokládat, že se dříve král Temného hvozdu smával víc.

,,Měli by jsme jít, nebo nestihneme odpolední svačinu," promluvil a Shezy myslela, že se z toho dokonalého hlasu vážně složí. Pak se ale vzpamatovala, když jí došel význam jeho slov.

,,Dostaneme taky svačinu?" zasmála se společně s Allassou, kterou její slova také rozesmála. Ale vážně, obě je zajímalo, zda-li budou moci s nimi. To by bylo úžasné!

,,Inu, proč vlastně ne?" okometoval to Thranduil, nad čímž Shezy začala nadšeně pištět. Uklidnil jí až Allassin pohlavek a pohled, který jasně říkal: ,,Sklidni se."

Černovláska si jen odfrkla a založila si ruce na prsou, přičemž začala uvažovat, kde asi ta svačina bude a jak se tam dostanou. 

,,Následujte mne," ozvalo se před nimi a ony beze slova vykročily za králem. Jeho syn pobíhal kolem, vypadal, jako kdyby mu nikdy neměla dojít energie. Kéž by to platilo i o těch dvou. 

Šli nějakou dobu, pak se před nimi rozevřelo něco, kvůli čemuž se jim zatajil dech. Před nimi byla malá mýtinka, na které se spokojeně páslo stádo mohutných losů. Někteří měli paroží skoro sahající do nebes, jiní jej naopak skoro neměli. Přicestovalkyním lehce pohlesly brady úžasem, nedoufaly, že by mohly takovou krásu někdy spatřit. Stály zaraženě na místě, absolutně je vjem před nimi znehybnil.

Znenadání Thranduil zapískal a na druhém konci mýtinky se zvedla velká hlava. Když los poznal svého pána, šouravým krokem k němu došel a nechal ho, aby se vyhoupl na jeho hřbet. Legolas, bezmocný malý kluk, který musel mít hlavu skoro zakloněnou, aby na svého otce viděl, se snažil dostat k němu nahoru, bohužel se mu to nedařilo. 

S hlasitým smíchem se král sehnul a vytáhnul ho obkročmo před sebe, aby mu po cestě někde nevypadl. Pak se zadíval na dvě dívky stojící opodál.

,,Pujčte si nějaké z nich, budou vás poslouchat," oslovil je, přičemž pobídl svého losa a pomalu se rozešel po široké pěšině táhnoucí se kolem lesa. Shezy s Allassou si vyměnily váhavé pohledy, pak se ale protáhly mezi mohutnými těly a každá na jednoho z losů vyskočila. Kupodivu se ani jeden z nich nebránil a oba poslušně zvedli hlavy. Dívky se tomu jen zasmály, přemýšlely však nad tím, jak je asi budou řídit, když nemají žádné otěže ani nic podobného.

,,Asi je budeme muset řídit jen nohama, co?" vyslovila Shezy to, nad čím dumala i hnědovláska. Lehce stvoření pobídla a k její radosti se los pohnul. Jemně mu uváděla nohama směr a snažila se ho vymotat ze změti těl, kterou tvořilo velké stádo. Nakonec, když se to oběma povedlo, i když to Allasse dělalo trošku obtíže,  s hrůzou zjistily, že Thranduil s Legolasem jsou už hodnou dálku před nimi.

,,Ale tentokrát... bude Thrandy jenom můj!" křikla All a bez váhání důrazněji pobídla losa, který okamžitě vyrazil do něčeho, co vypadalo jako cval.

,,Závody, jo?" zašklebila se Shezy a udělal přesně to, co její společnice. Za chvilku už uháněly bok po boku, plné radosti z toho, že si to takhle užívají. Rozpuštěné vlasy jim vlály ve větru, velká kopyta dopadala tvrdě na zem, kde za sebou nechávala výrazné stopy. Nebezpečně rychle se přibližovaly ke králi, který stále jel takovým šouravým tempem. 

Musely výrazně zpomalit a tudíž jejich závod nebyl dokončen, na tom jim však nezáleželo. Byly rády za to, že mohly zažít tohle, jízda na losovi je vážně něco úžasného, stejně tak potkat opravdového krále elfů.

Potom Allassu něco napadlo. Je sice hezké, že potkali Legolase s Thrandym, ale kde jsou ostatní elfové? Že by je nechali takhle bez dozoru?

,,Nepřemýšlej o ničem, All, vždycky se pak skrašně mračíš!" řekla černovláska, úsměv od ucha k uchu. Hnědovláska se však mračila dál, skoro jako kdyby její slova nezaslechla.

,,Něco mi tady na tom nesedí...," zamumlala si sama pro sebe, nikdo jiný to nezaslechl. Neuvědomovala si to, svýma očima ale celou dobu hypnotizovala králova záda.

,,Hej, cítíš to taky?" vytrhl ji Shezyin hlas z přemýšlení, proto po ní vrhla naštvaný pohled. Něco se jí pořád nezdálo....

,,Hej, All, ty se vznášíš a záříš!" 

Tohle už s ní hnulo. Všichni se naráz zastavili a zmateně sledovali hnědovlásku, kolem které proudily paprsky zlatavého světla. Aniž by si toho všimla, už se vznášela pár metrů nad zemí. Netrvalo to ale dlouho a Shezy se dělo to samé.

,,H-hej, holky!" zavolal Legolas, otřesený tím, na co kouká. Dokonce i Thranduil vypadal šokovaně, nevěděl, že by se mohlo stát něco takového.

,,Takže tímhle to končí, jo?" zamumlala Allassa, když viděla, jak její končetiny pomalu mizí. ,,Chtěla jsem tady zůstat ještě trochu déle."

,,No jo, co se dá dělat," vzdychla smutně černovláska a natáhla mizící ruku směrem k elfům, jenž je celou dobu bez mrknutí oka sledovali.

,,Tak zase někdy, minna...," řekly ještě naráz, než se obě dvě rozplynuly.

Všude byla tma, nikdo nic neviděl, nikdo nic necítil. Najednou tmavý prostor rozzářil proužek světla, načež se Shezy prudce zvedla do sedu. Byla celá zpocená, prameny vlasů měla zacuchané a peřina ležela na zemi.

Takže sen, jo? pomyslela si. Ale o čem vlastně byl?