Pohled Marka:

Když ze mě Patrik pil, byl to nepopsatelný pocit, bylo to příjemné. Pochvíli jsem cítil jak slábnu ale nebál jsem se, věřím mu on včas přestane. Když už jsem neměl žádnou sílu v rukou a nechal je spadnout podél těla, teprve v ten moment jsem se začal bát. ,, Patriku... prosím..." Vydal jsem ze sebe slabě on přestal a vyděšeně se na mě podíval ,, Proboha, co jsem to udělal, omlouvám se." Rozkousl si zápěstí a přiložil mi ho k ústům, vyděšeně jsem se na něj podíval ,, Neboj, uzdraví tě to jen pij" poslechl jsem, za okamžik jsem cítil jak se mi obnovuje energie. Chytl jsem ho za zápěstí a pil, vůbec jsem nevnímal fakt že piju krev přišlo mi to spíš jako nějaká sladká tekutina, ta chuť byla jednoduše dokonalá. Když jsem byl opět v plné síle, přestal jsem pít, rána se mu během okamžiku zacelila a moje z krku taky zmizela. Patrik se zvedl z postele a podíval se na mě ,, Jsem pro tebe hrozba, budu se radši držet dál" ,,Ne prosím to mi nedělej" ,,Marku skoro jsem tě zabil, jsem nebezpečný pochop to" ,,Ale zastavil ses, já věděl že přestaneš, vím že bys mi nikdy záměrně neublížil",, Vždyť jsem monstrum, jsem predátor je to má přirozenost tak proč mě tu teď obhajuješ a neutečeš?" ,, Protože tě miluju" ani jsem si neuvědomil že jsem to řekl nahlas, prostě to ze mě vypadlo....

Pohled Patrika:

,, Protože tě miluju" až mu řeknu to na co se chystám, bude zničený a možná mě bude i nenávidět ale je to pro jeho dobro. ,, Marku, tohle by nefungovalo prosím pochop to a zapomeň na mě." Miluju ho a proto ho musím nechat jít, jen tak bude v bezpečí. ,,Sbohem Marku" začali mi téct slzy a při pohledu na Marka, jak nesouhlasně kroutí hlavou mi pukalo srdce. Pomocí své rychlosti jsem zmizel, tak že to ani nestihl postřehnout, musím se něčeho napít jinak mě ten smutek a bolest zničí. Zamířil jsem k nejbližšímu baru a objednal si panáka ,,Heleme se kdopak tu je" ozval se vedle mě Nick, ještě ten mi tu chyběl. ,, Nemám na tebe náladu Nikolasi" ,, Já vím, viděl jsem tu dojemnou scénku s... Markem? Tak se ten kluk jmenuje?" Mlčel jsem, opravdu jsem si nechtěl povídat o Markovi a už vůbec ne s ním. ,,Co bys řekl na trochu zábavy, jako odreagování" ,,Co přesně myslíš tou zábavou?" ,, Pití, krev a když budeš chtít tak možná i něco víc" poslední větu zašeptal a pohladil mě po ruce. ,,Tak jdeme si najít něco k snědku" zvedl jsem se a pořádně se rozhlédl po parketu, bylo tam tolik lidí že si nikdo ani nevšimne že se něco děje. Dostali jsme se k ní a Nick jí ovlivnil ,, Nekřič" v tu chvíli jsem si z neznámého důvodu vzpomněl na Marka ,, Já nemůžu" ,,Ale můžeš, jen ti v tom něco brání a já vím co. Tvoje lidskost a tvoje city, vypni je. Prostě je vypni a přejde i ta bolet kterou cítíš, budeš nesvázaný a volný. Vypni to" Je pravda že bych nejradši necítil tu bolest, ten smutek, vlastně to není špatný nápad. Zavřel jsem oči a vypnul veškeré emoce a lidskost, když jsem ty oči otevřel byl jsem volný, nic mě nesoužilo a já si konečně mohl začít pořádně užívat. ,, Lepší?" zeptal se Nick ,, Mnohem" usmáli jsme se na sebe a každý z jedné strany se zakousli té dívce do krku..

Další část, Patrik potkal Nicka a co je důležitější vypnul svojí lidskost. Jaké to bude mít následky. Měl by se Marek začít bát?