O 3 roky později

Pohled Marka:

Světe div se už tři roky jsem upír, podařilo se mi naučit se kontrolovat. S Patrikem jsme šťastně spolu, dokonce spolu bydlíme a nic nám nechybí tedy mě občas ano. Poslední dobou přemýšlím nad tím jaké to bylo, když jsem byl člověk. Nebudu lhát chybí mi to ale co můžu dělat? Už několikrát jsem se s tím chtěl Patrikovi svěřit ale bojím se, vím že by z toho byl smutný. Ležím na gauči a utápím se ve svých myšlenkách, dokud mě Patrik nepřeruší ,,Co se ti honí hlavou?" ,,Nic podstatného" usmál jsem se ale to ho neoklamalo ,,Lžeš, všímám si že takhle přemýšlíš často. Proč mi to nechceš říct?" ,,No dobrá řeknu ti to ale slib že se nenaštveš nebo že se nebudeš cítit provinile" ,,Dobře...slibuju" řekl nejistým tónem. ,,Přemýšlel jsem, chtěl si někdy být znovu člověk, nechybí ti to?" povzdechl si ,,Musím odpovídat?" ..Prosím..." ,,Dřív mi to chybělo ale teď nemůžu přijít na nic mizernějšího na světě než je být člověkem. " zvedl se a odešel. Já se jen zaraženě díval jak odchází, nevím ani proč ale začaly mi téct slzy. Jak mi mohl něco takového říct, když ví že já nikdy nebudu úplně v pohodě s tím být upír? Potřebuju na vzduch, svojí rychlostí se dostanu k rybníku kam spolu často chodíme. sednu si na zem a sleduji vlnící se hladinu vody. Zatracené zesílené emoce, ta bolest a smutek jejich intenzita se nedá popsat slovy. Podíval jsem se na svůj náramek proti slunci a mnul ho, zvedl jsem se a normální rychlostí se vydal domů...

Pohled Patrika:

Zavřel jsem se v ložnici a z naštvanosti shodil lampu z nočního stolku. Nebyl jsem naštvaný na Marka ale na sebe, neměl jsem mu to říkat takhle. Vím že by rád byl člověk a to mě trochu děsí, protože bychom pak spolu nemohly zůstat navždy. I přesto však už rok hledám, ten pomyslný lék na upírství. Ano opravdu existuje, musíte se jen zeptat správné osoby. ,,Trable v ráji?" ozve se za mnou Nikův hlas, co ten tady dělá?! ,,Co tu do háje děláš?" křikl jsem. ,,Přišel jsem na návštěvu a něco ti přinesl, tedy ne tobě ale Markovi" podal mi krabičku, otevřel jsem jí a v ní bylo to co jsem se pokoušel najít, lék.

,,Vím že si ho hledal a chtěl si ho pro něj, tak jsem ti ho donesl." ,,Co když už ho pro něj nechci?" ,,To je jen na tobě, můžeš mu ho dát a taky nemusíš" v momentě zmizel. Já teď držím v ruce svojí a především Markovu budoucnost, mám mu ten lék dát nebo to před ním skrýt? Když mu to dám, neznamená to přeci že si ho vezme, co si to namlouvám neváhal by ani vteřinu. No prozatím ho schovám a uvidím...

Další část, Patrik dostal od Nika lék na upírství, který by měl dát Markovi. Udělá to, vzal by si ho Marek nebo by dal přednost věčnosti s Patrikem? Jak to ovlivní jejich vztah?