Pohled Marka:

Když mě líbal, byl to nepopsatelný pocit a když mi začal líbat krk byl jsem v nebi. Najednou přestal a celý se napjal, něco je špatně. Najednou se neskutečnou rychlostí dostal ke stěně pokoje, měl červené oči a celý obličej měl znetvořený vypadal jako... upír. ,,Vypadni odtud, nechci ti ublížit... běž" ochromen strachem a překvapením jsem ho poslechl a vyběhl z domu, jak nejrychleji jsem mohl. Před domem jsem se zastavil, můj pud sebezáchovy mi říkal ať vypadnu ale srdce říká že se mám za ním vrátit, že mi neublíží. Proč tohle dělám, pomyslel jsem si. Věšel jsem dovnitř a pomalu šel po schodech, pootevřel jsem dveře a viděl Patrika, měl hlavu v dlaních a brečel. Pomalu jsem přišel blíž k němu ,,Co tady děláš?" zeptal se udiveně a já mu nebyl schopný odpovědět.  ,, Nevím, něco mi říkalo že se musím vrátit" můj hlas zněl roztřeseně a nejistě a on si toho všiml. ,, Bojíš se mě" prohlédl si mě od hlavy až k patě ,,Co.... Co jsi zač?" zeptal jsem se nejistě. ,, Vždyť to víš" ,,Chci to slyšet od tebe" vstal a přiblížil se ke mě, když byl kousek ode mě, instinktivně jsem sebou cukl ale ani na vteřinu jsem nepřerušil oční kontakt. Věděl že se ho přeci jen bojím a to ho mrzelo, měl v očích smutek. ,, Jsem upír" moment co jsem slyšel slovo upír, došlo mi že je to skutečně pravda. Zrychleně jsem dýchal a nevěděl co dělat, kdyby mi chtěl něco udělat, mohl už na Petříně a nezval by mě sem a už vůbec by se se mnou nechtěl vyspat. ,, Měl bys odejít, pro svoje vlastní dobro" ,, Já ale nechci, věřím že mi nic neuděláš" ,, odejdi než ztratím kontrolu" ,,Ne" odporoval jsem odhodlaně. Jeho obličej se znovu proměnil a on mě svojí silou přimáčkl ke zdi ,, Řekl jsem odejdi" zařval. Nebudu lhát vyděsil mě ale moje odvaha byla pořád silnější než strach. ,, Ne" křikl jsem zpátky, jeho obličej se začal vracet do normální podoby...

Pohled Patrika:

Co s ním sakra je, dozví se jaké jsem monstrum a vrátí se a teď dokonce odmítá odejít. ,, Jseš blázen a sebevrah víš to?" ,, Kdyby si mě chtěl zabít už bys to udělal a možná jsem blázen ale do tebe" než jsem stihl jakkoliv reagovat, políbil mě. To je špatný nápad, moc,moc špatný nápad, hrálo mi v hlavě. Těsně poté co jsem se do polibku zapojil se ve mě začal zase probouzet upír. Rychle jsem se odtáhl ,, Já nemůžu" ,,Ale ano můžeš, neskrývej to přede mnou. Otočil jsem se zpátky k němu, on si prohlížel můj obličej a jemně se ho dotýkal. Dlaně nechal na mých tvářích a jemně mě políbil, uklidnil jsem se. ,, Já se nebojím" zašeptal mi do rtů...

Další část, co bude dál je Patrikova lidskost dost silná nebo ho dříve či později jeho temná stránka pohltí?