Pohled Patrika:

Zanedlouho jsem slyšel, že se Marek vrátil. Lék jsem prozatím schoval do šuplíku a šel za ním. Jak mě uviděl objal mě ,,Marku promiň, neměl jsem takhle reagovat" ,,To je dobrý, neměl jsem s tím začínat" ,, Já jsem rád že si začal, chci si o tom promluvit" lehl jsem si na gauč a Marek vedle mě a položil si hlavu na mou hruď. ,, Představ si že si člověk, kde se vidíš řekněme tak za další tři roky?" ,,S tebou, samozřejmě" zasmáli jsme se. ,,Co dalšího bys chtěl v životě.. nějakou práci nebo.." ,,No programátor by nebyla špatná práce a mohli bychom si pořídit psa a možná i rodinu" vyprávěl to tak zasněně, že to ve mě pořád víc a víc umocňovalo, že mu ten lék dát musím. ,, To jsou ale všechno jenom sny, které se nikdy nesplní" povzdechl si. ,,Co kdyby to nebyly jen sny, co kdyby tu byl lék?" ,, Jenže tu žádný není a vůbec proč se na to ptáš? Čekáš že ti odpovím že nikdy nebudu na sto procent v pohodě s tím být upír, fajn nebudu ale to že jím jsem znamená že můžu být s tebou... navždy a jenom ta myšlenka toho je pro mě dost dobrá tak proč není dost dobrá pro tebe?" zvýšil hlas. ,,Je pro mě dost dobrá Marku, je úžasná" ,, Nepřijde mi to tak" křikl a zmizel nahoru. Vyběhl jsem za ním do ložnice ,,Marku já..." Vběhl jsem tam, byl otočený zády a když se otočil držel v ruce to co všechno změní...

Pohled Marka:

Prásknul jsem dveřmi od ložnice a snažil se uklidit. Proč jsem poslední dobou tak výbušný? Chtěl jsem si dát sprchu tak jsem otevřel šuplík s tím že si vyndám čisté tričko, namátkou jsem jedno vzal. Pod ním byla nějaká krabička, nedalo mi to a otevřel jsem jí. To co bylo uvnitř mi vyrazilo dech, lék. Jen pro upřesnění už nějakou dobu vím že ten lék existuje jen jsem si nikdy nemyslel že ho uvidím a budu mít možnost ho použít. Vynadal jsem ho z krabičky a prohlížel si ho, jak dlouho už ho asi Patrik má? Najednou se otevřely dveře ,,Marku já..." otočil jsem se směrem k Patrikovi ,,Jak dlouho už ho máš?" ,, Já.. chvíli" ,, Proč si mi o něm neřekl když jsme se na to téma bavili nebo líp proč si mi ho rovnou nedal?" ,, Protože nechci aby sis ho vzal, nechci abys byl člověk" nevěřícně jsem se na něj díval. Jak může být tak sobecký? ,, Cože?" ,, Nechci o tebe přijít" ,,Ani já o tebe" přišel jsem k němu a políbil ho. ,, Jestli ten lék chceš tak si ho vem" ,,Chci ho, nemá cenu předstírat že ne" ,, Já vím, chtěl si ho ode dne co si se stal upírem, poznal jsem to na tobě" ,, Nevezmu si ho" řekl jsem rozhodně ,, Co?" ,, Slyšel nevezmu si ho" uchechtl se a podíval se mi do očí,,Ale vezmeš" ,,ne nezáleží na tom jak moc chci zpátky normální život, nechci ho žít bez tebe" chytl mě za ruce ,,Ty si ten lék vezmeš a já si ho vezmu s tebou" to jsem nečekal ,, Cože" ,, Nechci čelit budoucnosti bez tebe, stanu se člověkem s tebou" Pořád se mi nechce věřit tomu co právě řekl. Myslím že si to ani neuvědomuje, musím se ujistit že je to opravdu to co chce než mu na to kývnu...

Další část, Marek se s Patrikem opět pohádali kvůli jedné a té samé věci. Marek následně našel lék a chce si ho vzít ne však za cenu života bez Patrika. Ten si ho však chce vzít spolu s Markem, myslí to vážně nebo se unáhlil kdo si ten lék nakonec vezme?