Ginny supěla. Nebyla si jistá, zda ji někdy v životě nakrklo něco víc než dnešek a Blaisova úžasná zpráva. Rozzuřeně si setřela slzy, které jí stékaly po tvářích. Nechtěla plakat. Už vůbec ne pro něj. Nezasloužil si to, aby oplakávala jejich vztah, a nezasloužil si ani ji. Možná měla tehdy poslechnout Billa, když jí prozradil, že si není jistý, zda jejich vztah bude fungovat. Jenže ona byla zamilovaná, zaslepená, na očích měla růžové brýle, jež by možná nesundala po několik dalších měsíců, dokud by nezjistila, že je Blaise ženatý.

Musela se nad tím nevesele zasmát. Na to, že je zasnoubený s jinou ženou, přišla vlastně úplnou náhodou, když mezi dopisy našla jeden, na jehož obálce stálo svatební oznámení. Na svou zvědavost vzápětí doplatila, poněvadž toužila po tom zjistit, kdo se bude brát. Ani ve snu by ji nenapadlo, že to bude její Blaise. Pan Blaise Zabini a slečna Astoria Greengrassová si řeknou své "ano"... V tu chvíli by se v ní krve nedořezali. Měla chuť to oznámení rozcupovat na kousky, zapálit ho, předstírat, že nikdy neexistovalo. Ale tím by se nic nespravilo, nevyřešilo, nezměnilo. Místo toho počkala, dokud se Blaise nevrátí domů, a každou minutou jí víc a víc pukalo srdce, až místo něj zbyla jen prázdná a bolavá zející díra.

Hádka, která následovala, byla poslední pomyslnou tečkou za jejich vztahem, jejž si Ginny idealizovala, do nějž vkládala všechno, svou lásku, svůj čas. Svou tašku s věcmi měla už dávno sbalenou. Naposledy se na něj otočila ve dveřích. Slzy se jí leskly v očích. „Hodlal jsi mi to vůbec někdy říct? Nebo jsi to chtěl všechno dál předstírat, tajit to přede mnou, celý svůj skutečný život, kterého jsem já neměla být vlastně vůbec součástí? Měla jsem být prostě milenka ženatého chlapa, bokovka, někdo, za kým bys chodil, když by ses chtěl pobavit, když by tě tvoje ženuška omrzela? Jak sis vůbec představoval, že by to fungovalo?"

Nezmohl se na jediné slovo. I kdyby nějaká její část chtěla zůstat, chtěla tohleto podstoupit a zrazovat sebe, ženy, své zásady, jeho mlčení ji utvrdilo v tom, že nemá smysl zůstávat. A tak se nyní courala londýnskými ulicemi a pošmourné počasí dokonale odráželo její mizernou náladu.

Vztekle nakopla kamínek před sebou. Jak je možné, že si ničeho nevšimla? Jak si tohle Blaise mohl dovolit? Cožpak mu to přišlo normální? Proč s ní vůbec byl, když moc dobře věděl, že oni dva nemají žádnou budoucnost? Ztratila s ním tolik měsíců a zlobila se na sebe, protože si ještě před pár hodinami myslela, že on je pro ni ten pravý.

Najednou jí kotníkem projela ochromující bolest. Ginny vykřikla, noha se pod ní podlomila. Včas nabrala ztracenou rovnováhu a zachytila se lampy. K čertu s tím. Ještě se kvůli tomu idiotovi zmrzačí.

Udělala opatrný krok vpřed. Každé došlápnutí ji bolelo tak, že jí do očí tlačilo slzy. Ginny měla chuť se posadit na ten zpropadený obrubník a prostě jenom brečet, protože na to měla teď právo, když se jí celý život a budoucnost, již si v duchu malovala, rozpadaly pod rukama.

„Zatraceně se vším," zavrčela si pro sebe a belhala se směrem k Děravému kotli. Rozhodla se, že si zde alespoň na jednu noc pronajme pokoj. Domů se jí nechtělo, netoužila po tom, aby se jí rodiče i její bratři vyptávali na to, co se stalo, neměla chuť jim povídat o tom, jak byla hloupá a naivní a jak se jí rozpadl vztah s tajemným mužem, kterého jim dosud ještě nepředstavila.

„Ginny?"

Překvapeně se ohlédla. Jeho hlas za ta léta poznala dokonale. Blížil se k ní Draco Malfoy, nejlepší kamarád jejího bývalého přítele, mhouřil oči proti větru a vysoký límec kabátu měl vytažený až k bradě, aby se chránil před zimou. Jindy by jí Dracova přítomnost nevadila, koneckonců po skončení školy se dost spřátelili, ač to bylo s podivem, a taky k tomu patrně dopomohl fakt, že chodila s Blaisem. Dneska na něj ale opravdu neměla náladu.

„Co chceš? Přišel jsi mě politovat? Nebo máš pro mě taky snad nějakou bezvadnou zprávu? Sem s ní, dneska je na to ideální den," prohlásila otráveně a belhala se dál.

Draco ji vmžiku dohnal. „O čem to mluvíš? Proč bych tě měl litovat?" nechápal a zněl doopravdy zmateně. Nemohl si nevšimnout jejího pajdání. „Co se ti stalo?"

„Blaise se narodil, o osmnáct let později mě nasral a já si pak díky tomu zlomila nohu," řekla jedovatě.

Draco vyprskl smíchy. „Ajej. Jestli chceš, podívám se ti na to. Tohle bys radši neměla podceňovat. A to s Blaisem se určitě vyřeší, neboj. Kvůli čemu jste se pohádali?" zajímal se a nabídl jí rámě, do kterého se chtě nechtě vděčně zavěsila, aby alespoň trochu ulevila bolavé noze.

„My jsme se nepohádali, my jsme se rovnou rozešli. Kvůli jeho tajné snoubence," odpověděla mu překvapivě klidným hlasem Ginny. Nemohla si nevšimnout, jak Draco ztuhl. „Z tvého postoje mi je jasné, že jsi to věděl. A tak se tě ptám: proč jsi mi nic neřekl ani ty? Bavili jste se oba dva tím, že ze mě děláte idiota?"

Malfoy se zamračil a vážně na ni pohlédl. „Ne, Ginny, to si nemysli, to opravdu ne. Ano, přiznávám, že jsem o tom věděl, ale nesouhlasil jsem s tím. Říkal jsem mu, že by ti to měl vysvětlit. Slíbil mi, že to udělá. Nechal jsem to na něm, nic jsem ti neřekl, protože to byla jeho věc. Nebylo by to ode mě jako od jeho kamaráda fér, byť mě mrzí, že jsi to musela nakonec odnést ty a že ti tím ublížil. Je mi to líto. Nezasloužila sis to. Je to pitomec."

„To je," souhlasila Ginny, která se nyní cítila alespoň o malou trošičku lépe. Byla ráda, že na to má Draco podobný pohled jako ona, a že si s ním o tom mohla promluvit. Myslela si, že bude spíše na straně svého nejlepšího přítele, takže ji jeho postoj potěšil o to víc - nestál za ním jen z principu, že byl jeho kamarád, ale místo toho byl na její straně.

„Víš, co mě na tom ještě štve? Plánovala jsem si s ním budoucnost. Naši společnou budoucnost. Kvůli němu jsem v září skládala zkoušky OVCE, i když jsem měla v Bradavicích studovat ještě rok. Kvůli němu jsem odmítla nastoupit k Holyheadským harpyjím, protože jsem chtěla, abychom byli co nejvíc spolu. A oni už mi to znovu nenabídnou," povzdechla si trpce. „Zahodila jsem hvězdnou a svou vysněnou kariéru kvůli chlapovi, kterej za to vůbec nestál. Jsem pitomá, co?"

„Byla jsi zamilovaná," hlesl tiše Draco. „Nemůžeš za to, že tě takhle podvedl. A k těm Harpyjím se určitě dostaneš, neboj se. Vždyť jsi skvělá a jen idiot by to neviděl. A to, co ti provedl Blaise... my chlapi jsme prostě příšerní. Vy ženský jste pro nás až moc dobrý," prohlásil a rozhlédl se po liduprázdné ulici. „Pojď. Vezmu tě k Mungovi a ošetřím ti ten kotník."

A přemístil se s ní pryč.

🧁 ༉‧₊˚

U svatého Munga ji Draco dovedl do své kanceláře, kde jí bolavý kotník prohlédl a následně i ošetřil. „Hlavně se teď nějakou dobu moc nenamáhej," upozornil ji, zatímco si kritickým okem prohlížel svoji práci, a následně jí do ruky vtiskl lahvičku s lektvarem proti bolesti. Do nemocnice svatého Munga nastoupil před několika týdny a protože byl mladý ošetřovatel a zkušenosti teprve nabíral, vždycky jen pomáhal starším léčitelům a učil se. Samostatně ošetřoval jen taková zranění, jako byl třeba právě Ginnyin zvrtlý kotník.

„Takže mi říkáš, že bych rozhodně neměla navštívit Blaise a kopnout ho aspoň do rozkroku?"

„Neříkám, že by si to nezasloužil," připustil Draco, „ale obávám se, že bych to také zařadil do kategorie přílišné námahy."

„Škoda," povzdechla si naoko zklamaně Ginny.

„Navíc jsem myslel, že o toto se postarají přinejmenším tvoji bratři?" nadhodil a na rty se mu vloudil pobavený úsměv. „Nechtěl bych být na Blaisově místě, když by mi přišlo šest Weasleyových nakopat zadek."

Zasmála se. „Kdybych jim to řekla, tak pravděpodobně ano. Ale s tímhle se jim rozhodně nehodlám svěřovat. Nikdo z mojí rodiny, kromě nejstaršího bratra Billa, nemá tušení, že jsem chodila s Blaisem Zabinim," prozradila mu. Pak se smutně pousmála. „A i když by se možná našla nějaká část mě, která by se Blaisovi za to všechno chtěla pomstít, asi bych... asi bych mu stejně nedokázala ublížit. Milovala jsem ho, mám ho... možná ho mám ještě pořád ráda, i když na něj mám takový vztek. Nechtěla bych, aby... prostě bych to asi nemohla udělat."

Draco ji mlčky pozoroval. Za tu dobu, co se s Ginny přátelil, se v ní už dokázal trochu vyznat. Poznal na ní, že ji to dost sebralo. Byla smutná. Zklamaná. A on se jí vůbec nedivil. 

Jedna jeho část si přála, aby Blaise nikdy nezasnoubili s Astorií Greengrassovou, protože to znamenalo, že on a Ginny by se spolu třeba nikdy nerozešli, nikdy by jí neublížil. Draco musel přiznat, že ze všech Blaisových přítelkyň měl Ginny nejradši. Byla vtipná, krásná, veselá, byla chytrá a odvážná, skvěle hrála famfrpál. Avšak ta druhá, sobecká část, jak si vzápětí zděšeně uvědomil, byla vlastně trochu pomstychtivá a byla ráda za to, že to mezi Ginny a Blaisem skončilo. Protože, ať si to chtěl přiznat, nebo ne, vlastně na Blaise tak trochu žárlil. Ginny se mu líbila. Přitahovala ho. A ačkoliv teď byla single, rozhodně by na nějaký vztah neměla nyní ani pomyšlení. A Draco věděl, že by to Blaisovi nemohl udělat - nemohl by začít chodit s jeho bývalou přítelkyní, a zvlášť brzy po jejich rozchodu.

Z rozjímání jej vyrušilo hlasité kručení v žaludku. Ginny se zarazila a tváře jí zrůžověly, avšak jemu se na tváři rozlil pobavený úsměv. „Promiň," povzdechla si tiše a sáhla si na břicho, „ale už pár hodin jsem nic nejedla."

„To mi ale přijde jako dobré znamení, že máš hlad," namítl Draco a podal jí bundu, kterou si odložila. „Pojď, zajdeme si někam na jídlo. Zvu tě, i když to rozhodně neodčiní přešlap mého nejlepšího přítele."

„No, byla bych hloupá, kdybych takové pozvání odmítla, no ne?" ušklíbla se Ginny. „Ale nemusíš se mnou trávit čas. Kam jsi měl namířeno, než jsi na mě narazil? Určitě jsi měl jiné plány."

„Abych byl upřímný, vlastně se tolik nelišily od těch současných. Vracel jsem se z práce, měl jsem hlad, a tak jsem si říkal, že si zajdu na nějaké hospody na jídlo," přiznal se jí a oblékl se. Zasmála se. Když jí nabídl rámě, zavěsila se do něj a společně vyšli ven. Kráčeli mlčky, jindy upovídaná Ginny dnes neměla chuť mluvit, a tak si jen užívala Dracovu společnost, jeho blízkost i mlčení. Neměla tušení, kam jdou, a tak se jím nechala vést. Zanedlouho došli k nevelké restauraci, jež se nacházela nedaleko nemocnice svatého Munga. Ginny měla tušení, že sem Draco chodívá často.

„Vím, že to nevypadá natolik hezky, aby tě to nalákalo dovnitř, rozhodně to není žádná pětihvězdičková restaurace, ale vaří tu dobře a já sem chodím rád," vysvětlil jí, když vešli dovnitř a usadili se k volnému stolku.

„Neboj se, já nepotřebuji žádný velký luxus," ujistila ho zrzka. Objednali si jídlo, které pak v tichosti snědli. Ginny prstem kroužila po vrchu sklenice, v níž měla nalité červené víno, a vypadalo to, že nad něčím přemýšlí. Draco k ní neustále zalétal starostlivým pohledem, nezdálo se ale, že by si toho všimla. Povzdechla si a hodila do sebe zbytek vína.

„Už chceš jít domů?"

Zavrtěla hlavou. „Já nemůžu jít domů. K Blaisovi se vrátit nehodlám a k našim... se mi teď taky nechce. Poznali by na mně, že se něco stalo, a já nemám energii na to se přetvařovat." Pohlédla mu zpříma do jeho modrých očí. „Kolikrát myslíš, že se mi ještě něco takového stane? Kolikrát se ještě spálím? Na světě jsou miliony lidí, jaká je pravděpodobnost, že prostě najdu toho pravého?"

„To nevím, Ginny," pověděl jí upřímně a pokrčil rameny.

„Nechci to zažívat zas a znova. Neúspěšné vztahy. Bojím... nechci už znovu cítit takovou bolest."

„Pokud už nechceš zažít bolest, tak se obávám, že už nikdy nezažiješ ani lásku," hlesl Draco tiše. „Bolest a láska jsou spojeny v nekonečném řetězu. Život neexistuje bez lásky a láska bez ztráty. A já myslím, že i za tu bolest nám to stojí, ne?" pousmál se. Zamyšleně ho pozorovala. „Možná bys měla přestat hledat. Až přijde ten správný čas, objeví se ten pravý sám. Třeba je blíž, než bys čekala."

A byl.