XXIV.

Duisdag, koudmaand 11

Šli jsme vedle sebe mlčky. Talitha z nějakého důvodu nechala kola v domě. Nechápala jsem, jak je chce získat nazpět a proč ona ani Youri nesouhlasí s tím, abychom my dvě domů odjely nebo proč si Youri v domě nějaké kolo nepůjčí. Chápala jsem, že na něm jezdí nerad, ale nikdy mě nenapadlo, že až tak moc. Ale zřejmě to všechno mělo svůj zvláštní a dost podstatný důvod, který věděli jen oni dva. Tak jako tak, dopadlo to tak, že jsme vedle sebe šli mlčky a nikdo se na nikoho nepodíval. Ticho jsem nakonec prolomila já:

Youri, a jak ses sem vlastně dostal tak rychle? Chci říct, pěšky jsi to prostě nemohl stihnout.

Youri: Šel jsem přes Ninský les.

Já: Přes les? Ale ten je přece úplně na opačnou stranu!

Youri: Ano. Ale také za ním vede silnice, která mě vyvedla kousek od bažin. Stopnul jsem si nějaký automobil.

Přikývla jsem. Nejspíš to dávalo smysl, přestože jsem si u Youriho tento způsob dopravy nepředstavovala.

Já: A teď uděláme to samé?

Youri neodpověděl, jen přikývl. Alespoň jedna věc mi tím pádem dávala smysl - proč jsme od bažin vyrazili jiným směrem, než kterým jsme s Talithou přišli. Těžko se mi to přiznává, ale přestože jsem samozřejmě věděla, co je to automobil, nikdy jsem jím nejela. Jaké to asi bude? Napětí v mém nitru vystřídalo vzrušení a očekávaní.

Talitha (tiše): Přemýšlíš, jaké to bude?

Nezbylo mi než přikývnout. Bála jsem se, jak na její dotaz zareaguje Youri, ale on se tvářil, že ho to vůbec nezajímá.

Talitha: Může to být vzrušující, jen se nesmíš bát všech těch nových věcí.

Já: Takže ty už jsi jela?

Byl to hloupý dotaz. Automobily byly rozšířené, to jen já jsem nikdy neopustila vesnici. Nikdy, a možná to tak mělo zůstat. Všechno se zkazilo. Talitha jen přikývla a nejspíš považovala náš rozhovor za ukončený. To bylo dobře. Do očí se mi tlačily slzy, ale nechtěla jsem, aby si toho všimli. Nechtěla jsem, aby mě utěšovali. Chtěla jsem, aby se Youri vrátil domů a nechal nás na pokoji. Chtěla jsem jen znovu prožívat všechny ty krásné chvíle s Talithou.

Zaváhala jsem. Youri šel kousek za mnou, takže na mě dobře viděl. Talitha šla zhruba vedle mě. Možná jsem to měla udělat tajně, nebo raději vůbec, ale chtěla jsem, aby to viděl. Chtěla jsem, aby viděl, že je to má iniciativa. Přiblížila jsem se k Talithe a sevřela její dlaň do své. Vytrhla se mi a zavrtěla hlavou. Pokusila jsem se o to znovu, ale ona se ode mě vzdálila. Vstoupily mi slzy do očí. Přece jsme se milovaly. Proč mě nenechala Yourimu dokázat, že mě k ničemu nenutí, že to všechno dělám dobrovolně?

S obavami jsem na Youriho pohlédla. Snažil se nasadit kamenný a nezúčastněný výraz, ale poznala jsem, že ještě před několika sekundami na nás hleděl. A že je zmatený. Ale proč? Všechno to tak hrozně nedávalo smysl. Myslel si, že něco takového neudělám, nebo nechápal, že mi Talitha uhnula? Nebo to znamenalo něco úplně jiného? Raději jsem se ale o nic znovu nepokoušela. Přizpůsobila jsem se tomu nepříjemnému tichu a netečnosti.

Za nějakou dobu jsme došli k silnici. Talitha se nabídla, že bude stopovat jako první, takže jsme si s Yourim sedli ke krajnici, jak to nazval. Pohlédl na mě a trochu se pousmál. Se sklopenou hlavou jsem se pokusila se také alespoň malinko usmát.

Youri: Snaží se mi všemi způsoby dokázat, že je to s tebou jiné.

Já: A je?

Youri: To nevím, to ví jen ona. A nechci to ani zjišťovat, to bys měla udělat ty sama. Ale nemyslím si, že by byl dobrý nápad tam s ní zůstat. Byla bys na ní úplně odkázaná. Ve vesnici máš v této situaci paradoxně více svobody.

Uvědomila jsem si, že má pravdu. Ve vesnici jsem nemusela být jen tam, kde je ona, mohla jsem si to všechno, co se stalo, nechat projít hlavou.

Já: A ty jsi přišel jen proto, abys mě zachránil?

Youri: Nemohl jsem jí nechat udělat to, co udělala jiným. Aby sis nemyslela, ony také nebyly svaté. Nikdy neměla dívku jako ty, tak nevinnou, tak hodnou. Ale o to více by ti mohla ublížit.

Já: Jak?

Youri: Hrála si s nimi. Byla s nimi jen do té doby, než ji omrzely, než jí spadly růžové brýle zamilovanosti nebo než potkala někoho nového. Ale ony většinou ani nic vážného nechtěly, minimálně ze začátku.

Já: To mi k ní vůbec nesedí. A vůbec, ty to přece nemůžeš vědět, když jste se s Talithou domluvili, že ti o tom nebude povídat.

Youri: Víš toho o ní hrozně málo. Ale jestli tě miluje, jednou ti to vysvětlí, tím jsem si jistý. A vědět to můžu. Některé ty dívky jsem znal.

Tomu bych se u něj ani nedivila. Někdy jsem měla dojem, že zná úplně každého. Stále jsem nerozuměla tomu, proč si o Talithe myslí právě toto, ale to, že za mnou jel až sem, prostě muselo mít lepší důvod, než jaký mi zatím řekl.

Já: Děkuji, Youri.

Nechápala jsem, jak to dokázal, ale dodal mi odvahu. Když jsem navíc viděla, jak auto, které nás míjí, pomalu zastavuje, měla jsem alespoň na okamžik pocit, že to bude všechno v pořádku. Že se to nějak vyřeší. V té chvíli jsem z nějakého důvodu věděla, že mě Talitha opravdu miluje.