XXIII.

Vlindag, koudmaand 10

Stále jsem si tím, co mezi mnou a Talithou bylo, nebyla vůbec jistá, ale věděla jsem, že kdybych to nechtěla, už dávno bych se bránila. A že jsem to nejen chtěla, ale dokonce to předčilo všechna má očekávání. Doufala jsem, že se z toho domu co nejrychleji dostaneme, protože jsem se bála vůbec s někým kromě Talithy promluvit, ale zároveň jsem tady chtěla zůstat už navždy.

Náhle někdo zaklepal na dveře. Srdce se mi sevřelo. Je to ona? Spěchala jsem ke dveřím a s úsměvem, který jsem nedokázala potlačit, jsem otevřela. Místo jediného slova mě sevřela do náruče. Všimla jsem si, že někdo kolem nás prochází, ale nevypadalo to, že by ho naše důvěrnosti nějak zaujaly. Nejspíš byl zvyklý na mnohem zvláštnější věci. V tom okamžiku mi však došla krutá pravda. Než jsem se jí však stihla zabývat, Tal promluvila.

Taliha (nadšeně): Mám pro tebe další překvapení.

Já (snažila jsem se znít stejně vesele jako ona): To zní skvěle! Jaké?

Talitha: Jeden obyvatel, ten, kterému zemřela manželka a on není schopný se vrátit do normálního života, mi půjčil svou loď. Můžu ti ukázat i hlubší místa bažin, kam by ses suchou nohou nedostala.

Já: Dobře.

Talitha: Tobě se tam nechce?

Já: Ne, samozřejmě, že se mi chce. Jen...

Talitha: Můžeme zůstat tady, jen jsem se chtěla po několika dnech dostat na čerstvý vzduch.

Já: Vždyť i já chci! Promiň, jen... jen mě napadlo, jaké to bude, až tento výlet skončí.

Talitha: Nejsi si jistá, jestli se mnou i poté chceš být?

Já: Ale jsem. Jde o to, že to budeme muset tajit.

Talitha: To budeme. Nestálo by to za to, prozrazovat. Ne kvůli pověsti, ale někteří blázni by nám mohli i ublížit.

Já: Já vím. Ale tady to tajit nemusíme a já si to prostě vůbec neumím představit.

Talitha (vzala mé dlaně do svých): Zvládneme to.

Já: Asi... asi ano.

Bylo vidět, že jsem jí trochu znepokojila, ale snažila se to nedat najevo, snažila se tvářit, že se nic neděje. I já jsem se o to snažila. Usmála jsem se a sevřela její dlaň ve své. Společně jsme vyšly ven a zamířily směrem k tůním, které, jak mi Talitha oznámila, co nevidět zamrznou.

Náhle jsem ucítila, jak se na mě upírají něčí zraky. Nezdálo se mi to, i Talitha zpomalila. Pomalu jsem se otočila. Čekala jsem všechno. Ale ne, že za sebou uvidím stát Youriho. Rychle jsem pustila Talithinu dlaň, ale bylo pozdě. Neznatelně zavrtěl hlavou. Byl zklamaný? Ani bych se mu nedivila. Talitha se také pomalu obrátila. Nezdála se ovšem ani trochu překvapená. Přistoupila k němu a mně nezbylo než jí následovat.

Talitha: Věděla jsem, že ti dojde, kam jsme šly. Ale nečekala jsem, že tak rychle.

Youri: Došlo mi hned. Ona by sama nešla a ty bys ji jinam nevzala. Buďto jste mohly být u tebe doma nebo tady. Ale... strašně jsi mě zklamala, Tal.

Takže byl zklamaný. Ale nemohla jsem za to já-

Talitha: Že jsem ti lhala, že ji nemiluji?

Youri: Ne. Věděl jsem to. Ty dobře víš, proč.

Nechápala jsem to. Co se to mezi nimi právě odehrávalo? Proč o tom mluvili s takovým klidem? Co mělo znamenat, že mě nemiluje? A proč se Talitha ani nepokusila tajit, že spolu něco máme? Jak Youri s takovou jistotou věděl, že jsme právě tady, že se tu vypravil? A vůbec, co to všechno mělo znamenat?

Talitha: Ale tak to vůbec není. Nikdy to tak nebylo, to už jsem ti přece říkala, Youri.

Youri: Překročila jsi všechny meze. Víš, že jsem toleroval, že jsi to udělala těm dívkám předtím, ale u Lorijn už ne. Už s tebou nechci mít nic společného.

Šokovaně jsem na něj pohlédla. Poté jsem se podívala i na Talithu, ale nezdála se překvapená, jen smutná. Jako by věděla dopředu, že se to stane. Ničemu jsem nerozuměla. Youri mě náhle vzal za ruku. Vytrhla jsem se mu, ale když jsem na něj pohlédla, nevypadal, že by byl na mě naštvaný. Spíše jako by mu mě bylo líto. Ale proč?

Youri (tiše): Chci s tebou mluvit o samotě.

Já: Dobře, ale...

Youri: Žádné ale. Prosím, Lorijn.

Pohlédla jsem na Talithu, ale ona si toho zřejmě vůbec nevšimla. Měla dost práce s tím, aby zastavila pláč. Jak se to všechno mohlo tak hrozně pokazit? Protože jsem byla příliš zmatená, než abych se s někým dokázala hádat, šla jsem s Yourim bokem.

On: Čekal jsem dva dny, než jste vyšly ven. Nechtěl jsem tam jen tak vtrhnout dovnitř a udělat scénu.

Já: To jsi spal venku?

Nechápu, jak by se sem tak rychle mohl dostat, ale z nějakého důvodu, který jsem sama nechápala, jsem se ho na to nezeptala.

On: Na rozdíl od tebe vím, co mám dělat.

Já: Talitha to ví.

On: Talitha ví až moc dobře, co dělá.

Já: Nechme už toho. Mluv k věci, prosím.

On: To je k věci. Ty to nechápeš, viď? Vzala tě sem jen proto, aby tě mohla získat. Věděla, že když budete spolu tak dlouho a neustále, podlehneš jí. Každou dívku, kterou měla, sem vzala. Nejsi pro ní ničím výjimečná, jsi jen cíl, kterého musí dosáhnout.

Já: Myslela jsem, že ji máš rád, ne že jí přisuzuješ jen špatné vlastnosti jako všichni ostatní.

On (procedil mezi zuby): Já ji znám. Dobře ji znám. A to, jak si hraje s dívkami, jsem jí nikdy netoleroval. Ale týká se to tebe a tím pádem je to pro mě osobní, Lorijn. (Zhluboka vydechl.) Smířil jsem se s tím, že ses zamilovala do nějaké dívky. Ale pro Talithu toto všechno nic neznamená.

Já: Ale my spolu...

On: Jinak by tě sem nevzala. Nelži mi.

Já (začaly mi stékat slzy po tvářích): Youri, já jsem hrozně... já to všechno nechápu. Nechápu, co se to kolem mě právě děje, co mi to říkáš.

On (tiše, konejšivým tónem): Já vím. Lorijn, myslel jsem s tebou někdy něco špatně?

Já: Ne, ale...

On: Tak pojď se mnou domů. Nemáš ani ponětí, co všechno od tebe Talitha bude chtít.

Já: Ne. Vždyť ty vůbec nevíš, jak to mezi námi je, nevíš, co všechno se stalo, co všechno cítíme, co...

On: Lorijn. Jsi jen její hračka. Nic více. Musíš mi věřit.

Já (nazlobeně): Ty prostě jen žárlíš.

On: Myslíš? Mám Adje. Pochopil jsem to. Pochopil jsem, proč to mezi námi nikdy nemohlo fungovat, pochopil jsem, že jsi mě zkrátka nemohla milovat, že bys nemohla milovat žádného muže. Nesnažím se tě získat zpět a moc bych ti přál, abys našla lásku. Ale u Talithy ji nehledej.

Já: Kdyby chtěla to, co naznačuješ, nebyla by ke mně ohleduplná a tolik by mi nepomohla. Vůbec nic nevíš, Youri.

On: Zřejmě s tebou jen manipuluje. Znal jsem její předchozí vztahy. A ty rozhodně moc zdravé nebyly. Buďto ty dívky využívala nebo se využívaly navzájem.

Já: Kdysi jsi mi řekl, že jsem výjimečná.

On: To jsi byla a stále jsi. Ale pro mě. Ona je v tomto jiná. (Pohlédl na ni.) Nebere lásku tak vážně jako my dva.

Nechtěla jsem mu věřit. Nic jeho slova nepotvrzovalo. Ale v té chvíli jsem si je ani neuměla vyvrátit. Vrhla jsem se Yourimu do náruče a rozplakala se. Snažil se mě utěšit, ale příliš to nepomáhalo. Náhle jsem za sebou uslyšela hlas. Trhla jsem sebou.

Talitha: Není to tak, jak si myslíš, Youri.

Youri (sykl): Teď ne.

Já (odtáhla jsem se od něj): Ne. Já to chci slyšet.

Youri: Lorijn...

Talitha: On si myslí, že tě jen využívám.

Překvapeně jsem na ni pohlédla. Museli se opravdu dobře znát.

Youri: Z dobrého důvodu.

Talitha: Tentokrát to tak není. Miluji tě, Ori. A do očí bych ti lhát nedokázala.

Tolik se jí třásl hlas, že mi jí bylo líto, ať už tady se mnou šla z jakéhokoli důvodu.

Youri: Tím bych...

Talitha: Toto je celé zvláštní. Měli bychom se vrátit domů a tam to vyřešit. Budeme všichni klidnější.

Youri: Ty bys to udělala?

Talitha: Samozřejmě. Udělala bych všechno, abych ti dokázala, že se tentokrát mýlíš. Mýlil ses vícekrát, ale teď je to pro nás oba mnohem závažnější.

Youri: Lorijn, co si o tom myslíš?

Já: Bude lepší, když půjdeme odsud. Stejně bychom si ten výlet už neužily. Jen se bojím té cesty. Jak to vlastně bude, když my dvě máme kola a...

Talitha: Půjdeme všichni tři spolu. Jinak se to všechno ještě zhorší.

Došla mi jedna věc. Talithe na Yourim vážně záleželo, protože podle všeho neexistovalo moc lidí, u kterých jí záleželo na tom, jaký má s nimi vztah. A přistihla jsem se, jak doufám, že jí minimálně stejně tak záleží i na mně.