„Tak co, Frodo, kdy do toho praštíš ty?“ ptal se Smíšek, sedící vedle svého přítele u dlouhého dubového stolu, od kterého spolu sledovali svatbu Sama a Růženy.

„Já?“ vyděsil se upřímně Frodo, až vyprskl pivo na ohmatanou desku před sebou. „Myslím, že nikdy,“ pravil pevně.

„Přece nezůstaneš starý mládenec, ne?“ divil se.

„Podívej... Sam s Růžou se ke mně nastěhují. Předpokládám, že budou mít spoustu dětí, co budou brečet a dělat neplechu. Myslím, že mi to bude stačit.“ Zahleděl se do prázdna, před očima mu vyvstala představa Šedých přístavů. „Navíc si myslím, že časem stejně z Kraje odejdu. Za elfy.“