Malá rudovlasá dívenka se houpala na houpačce do obrovské výšky. Druhá holčička stála s hrůzou v očích opodál, snažně ji prosíc, aby seskočila dolů.

Okolí zaplnil perlivý smích, když splnila její žádost a plavným skokem opustila své místo, až to vypadalo, jako kdyby vzduchem letěla. Vlasy se jí leskly v odpoledním slunci jako roztavené zlato a když pohlédla jeho směrem, odkud je ve skrytu pozoroval, i na tu dálku viděl nejkrásnější smaragdově zelené oči.

Zaplašil vzpomínku, pohladil spícího mladíka vedle sebe.

„Děje se něco, Severusi?“ zamumlal.

Usmál se do stejných očí, jako měla jeho nejlepší kamarádka. „Nic, Harry. Klidně spi.“