Po bledé tváři malého chlapce se koulely slzy. Otec na něj shlížel ze svého vysokého trůnu a mračil se, z jednoho oka šlehaly blesky. Loki si nikdy nepřipadal tak maličký, jako toho dne.

„Já ale nechtěl," snažil se vysvětlit třesoucím se hlasem. „Nevěděl jsem -"

„Neznalost neomlouvá, Loki. Jsem zklamaný a tvá matka rovněž. Vrať se do své komnaty a přemýšlej nad svými skutky," odvětil Ódin ostře.

„Ano, otče," vzlykl, stíraje si celkem zbytečně slané kapky z obličeje.

Celým srdcem doufal, že matka přijde a přivine ho do své náruče, jako pokaždé, a odpustí mu. Chtěl jí jen udělat radost. Nepřišla.