„Moc mě to mrzí, Harry,“ zašeptala Hermiona a objala ho.

„Díky,“ špitl nazpět a pevně sevřel její hábit na zádech.

Dívčina lítost mu však byla k ničemu, protože mu v hlavě rezonovala pouze dvě slova. Nechápal, proč se to stalo, nevěděl, kde se stala chyba, neuvědomoval si, že by snad svým chováním zapříčinil nějaký problém.

Polykal hořké slzy, snažil se dopátrat, proč mu Draco řekl přesný opak toho, co toužil slyšet. Po tolika měsících plných bušících srdcí, ukradených polibků a doteků čekal spíše miluji tě, než ta slova, která se do něj zapíchla jako rozžhavený nůž, když pronesl:

„Je konec.“