„Je mi to moc líto, Steve," zašeptala Natasha, vázajíc třesoucími se prsty smuteční stužku na rameno zlomenému muži. „Peggy jistě byla úžasná a silná žena."

Uhladila mu parádní uniformu, upravila pokrčený límeček a naklonila se k jeho hrudi. Dýchla na jeden z knoflíků, aby ho přeleštila. Musel vypadat perfektně.

„Byla."

Víc říci nedokázal. Dech se mu zadrhl a v krku se mu utvořil knedlík, jenž nešel spolknout. Nechtěl před Natashou plakat, ačkoliv věděl, že před ní smí.

„Jsem s tebou," ujistila ho, vzala za ruku a vedla do smuteční síně.

Vděčně jí dlaň stiskl nazpět. „Nikdy ti nepřestanu být vděčný."