Těla se ještě leskla slabou vrstvičkou potu, když sténání uprostřed lesní mýtiny ustalo a Aragorn začal Boromirovi s jistou něhou vytahovat z dlouhých vlasů zatoulané větvičky.

Na obličeji mu hrál zasněný výraz a oči mu jiskřily, když se zeptal: „Líbilo se ti to?“

Boromir se spokojeně zašklebil a přikývl. „Velmi,“ ujistil ho a prstem přejel po tváři nad sebou, mysle na to, že by oba potřebovali oholit. „Jen ty mi dokážeš splnit sny z mé nejdivočejší fantazie.“

„Řekl bych, že toto máme společné,“ souhlasil a ukradl si polibek.

„Ale teď bychom už měli nasbírat to dřevo, ať nám hobiti nezmrznou.“