„Haldire!“ zvolal, když se půvabný elf ocitl v jejich lesní říši. Nedbaje pohledů ostatních, seskočil ze svého koně a plavným pohybem ho zajal ve své náruči.

„Legolasi, Lístečku zelený, konečně,“ vydechl šťastně a vroucně jej políbil.

Čas jako by se zastavil, svět kolem nich utichl. Byli jen oni dva, s ústy přitisklými, v objetí, jež postrádali mnoho zim.

„Mé srdce je opět zceleno,“ zašeptal Legolas. „Žít bez tebe bylo čiré utrpení.“

„A co tvůj otec?“ zeptal se nejistě, opíraje si hlavu o jeho čelo.

„Prý se mám bavit, dokud to jde.“ Chytil ho za ruku. „Pojďme do mých komnat.“

Neprotestoval.