„Pane Frodo,“ zavolal Samvěd do otevřeného okna Dna pytle, „pojďte se na něco podívat!“

„Už jdu,“ zareptal a vyklonil se z okna. Dech se mu zadrhl. „Same...“

„Líbí se vám to?“ zeptal se a zrudl.

„To je... Nemám slov,“ vydechl, cítě, jak se mu zvýšil tep.

„Nelíbí?“ hlesl zlomeně a zkroušeně se posadil na lavičku před vysokým keřem, který právě nůžkami upravil do tvaru srdce. Doufal, že se mu nová úprava zahrádky bude líbit a že snad pochopí, jaké city k němu chová.

Nevšiml si, že Frodo vyskočil nízkým oknem ven a lekl se, když ho objal.

„Taky tě miluji.“