Byla nervózní, když kráčela za svým otcem, skryta za zástavou se stříbrným stromem. Srdce jí bušilo tak, že měla dojem, že vyletí napřed, běžíce za její láskou, pro níž se vzdala své nesmrtelnosti.

Cítila na sobě pohled všech, ale ten nejdůležitější pořád neviděla.

Začínala panikařit, když konečně spatřila oheň v očích, jež si tak zamilovala.

Upustila praporec, vzala dlouhou sukni do štíhlých prstů a nedbajíc udiveného pohledu Aragorna se rozběhla směrem ke své vyvolené.

„Éowyn...“ zašeptala, vrhajíc se do náruče rohanské štítonošky. Až ve chvíli, kdy se jejich rty setkaly, pocítila Arwen Večernice konečně ve svém srdci mír a harmonii.