Krev mu bušila ve spáncích, dech se krátil a s každou další vteřinou měl dojem, že mu srdce při prudkém běhu vypoví službu.

Bál se, že to nestihne. V lese okolo něj zuřila bitva, Skuruti se vyrojili jako hejno kobylek snažící se spást vyrostlou úrodu.

Ozval se srdcervoucí výkřik plný bolesti. Zrychlil. Musel přidat. Všude se válela těla skřetů prošpikovaná šípy. Ani netušil, kolik jich zabil on sám.

Najednou ho uviděl. Skurut-hai nad ním, připraven dokončit vraždu. Jedním máchnutím mu usekl hlavu, aby se konečně mohl sklonit nad svým umírajícím milencem.

„Odpusť mi, nestihl jsem -" hlesl Aragorn.

„Nevadí. Počkám..."